Život za zdí cirkusu

Život za zdí cirkusu 12.

26. march 2014 at 14:50 | PeTiŠka || Pétina

Tom otevřel rozespale dveře a tak tak uhnul před třemi namakanými chlapy, které už viděl v okolí jejich stanoviště. Trvalo dobrou chvíli, než se stačil vzpamatovat z náhlého probuzení a následného vtrhnutí chlapů do jejich vagónu. Akorát ve chvíli, kdy i malá Viktorie přiběhla vyděšeně k jeho nohám, objevil se ve dveřích James s úsměvem. Na rozdíl od Toma vypadal už probuzeně a čile, v dobré náladě. Tom před ním trochu sklopil hlavu, když si vzpomněl na včerejší incident u rybníka. S Billem. Ještě dlouho poté, co zalehl na svou matraci, nemohl z Billa a jeho rtů spustit myšlenky.


"Tome, přeji ti dobré nedělní ráno!" vydechl James s úsměvem a vešel do jejich skromného obydlí. "Bill mi tuhle povídal, že jsou tu nějaké nesrovnalosti, které by mohly ohrozit naši malou budoucí hvězdu. A to určitě nechceme!" James mrknul jedním okem na Viktorii, která se nesměle pousmála, přesto se dál pevně držela Tomovy nohy.

Život za zdí cirkusu 11.

5. march 2014 at 23:56 | PeTiŠka || Pétina

Rozespale protřel oči a ještě se párkrát převalil na proleželé matraci, balíc se víc do deky, když se kolem něj prohnal chlad z rozbitého okna. Nakonec se mu Billova nabídka o zvelebení jejich pokoje nezdála zase tak špatná, protože pomyšlení, že tu budou takhle mrznout v chladných dnech s Viktorií, ho znepokojovalo. S přemlouváním rozevřel oči, aby mohl zkontrolovat svou sestru, případně jí přikrýt ještě svojí dekou, ale místo toho našel prázdnou matraci a slabou deku skopnutou na zemi. Tom okamžitě vymrštil své tělo na nohy a přecházel, rozhlížejíc se kolem.


"Viktorie, sakra…" vydechl nervózně a rychle na sebe soukal své oblečení. Za přetahování trička přes hlavu vyběhl ven a došlo mu, že vlak stojí na místě. Procházel jednotlivými vagóny, nahlížel dovnitř a ptal se po své malé sestře, přičemž většina jen krčila rameny.

Život za zdí cirkusu 10.

24. december 2013 at 12:00 | PeTiŠka || Pétina
Přeji krásné Vánoce plné pohody a radosti ! :)


Bill seděl nehnutě na válendě a spokojeně přivíral oči při každém doteku kartáče. Zafuněl slastně a naklonil hlavu do strany, když pár štětinek kartáče přejel přes jeho krk. Ošil se.

"Tohle bych mohl mít klidně celé dny," přiznal potichu s úsměvem, když jeho chůva dokončila práci a odložila kartáč na noční stolek. Párkrát přejala po pečlivě rozčesaných, leskle černých vlasech a ukazováčkem polechtala chlapce na šíji. Bill se smíchem ucukl a obrátil se k Melisse čelem. "Děkuju,"

"Nemáte zač, některé věci se nemění, že?" Usmála se a vstala, aby mohla uklidit nepořádek na stolku. Bill se zapřel o stěnu za sebou a zavrtěl se, když jedoucí přívoz sebou párkrát zakymácel ze strany na stranu, jak přejížděli přes vlakové koleje. "Na rozčesávání a všelijakou další péči vlasů jste byl běsný už od samého začátku, co jste k nám přišel. Takhle jsem si získala největší část vaší důvěry, když jste byl malý." Pohlédla na něj pobaveně a zároveň hřejivě, když zavzpomínala.

Život za zdí cirkusu 9.

3. december 2013 at 19:41 | PeTiŠka || Pétina


"Počkejte chvíli tady, dobře?" Naznačil Bill rukou sourozencům, když se společně ocitli před jedním z mnoha přívěsů. Tom mlčky přikývl a nechal tak chlapce zmizet uvnitř. Zamyšleně si prohlížel vůz, který vlastnil pestré zdobení a působil oproti ostatním luxusněji. Vnitřně vytušil, že bude mít co dočinění s majitelem. V krku náhle pocítil knedlík.

"Hele!" Vykřikla znenadání Viktorie nadšeně a hbitě se vyvlíkla bratrovi ze sevření ruky. Rozeběhla se na druhou stranu k přívozu, za jehož mřížemi se rozhlížely tři páry bílých koní. Až teď si jich všimla a zdála se jimi být naprosto posedlá a unešená, soudě podle rychlosti jejích kroků a širokého úsměvu na tváři.

"Viktorie, okamžitě se vrať!" Křikl po ní zoufale Tom, vyrážejíc vzápětí za ní.

Život za zdí cirkusu 8.

14. november 2013 at 12:18 | PeTiŠka || Pétina
Volejme sláva a tři dny se radujme! :D
Aneb konečně jsem dokončila další kapitolu. Mezi učením, prací, čtením a sledování White Collar, což mě opět zase chytlo.
Nakonec jsem většinu povídky psala ručně, protože jakmile píšu u počítače, rozptyluje mě dalších sto věcí. Ale povedlo se, tak tu je osmá kapitola, která už trochu posouvá dějovou línii ! :)


"Dneska se představení povedlo, obzvlášť mě to bavilo. Mělo to takovou ojedinělou atmosféru, nezdálo se ti?" Bill nadšeně zašvitořil, svůj pohled upřený do stěny naproti sobě. Když se mu dlouho nedostávalo odpovědi, s povzdychem se otočil v pevné a teplé náruči svého přítele. "Ty už spíš?" hlesl o něco tišeji, prstem přejíždějíc po Jamesově třídenním strništi. Bill se pobaveně pousmál, když druhý nakrčil nos.

"Ale ne, Bille, poslouchám tě. Proč myslíš, že to mělo jinou atmosféru?" zeptal se čistě ze slušnosti, přemáhajíc se, aby neupadl znova do spánku, kde už se téměř nacházel ještě před chvílí. Pevněji u sebe chlapce stiskl a obličej zabořil do jeho, ještě od sprchy, vlhkých vlasů. Bill se na chvíli zamyslel. Možná to byl jen jeho pocit. Samozřejmě, že byl. A taky věděl proč. Nakonec jen sklesleji pokrčil rameny.

"Vlastně ani nevím, možná melu hlouposti."

Život za zdí cirkusu 7.

16. october 2013 at 13:36 | PeTiŠka || Pétina
S delší prodlevou přicházím s dalším dílem. A v dalším se trochu poposuneme v dějové línii (snad bude díl brzy :D).



"Málem bych zapomněla, že máme na dnešek lístky do cirkusu. Raději bych zůstala doma, Tome, šla bych spát, jen abych nemusela myslet na to, co se nám stalo." Posmutněle vzhlédla ke svému bratrovi, který jí pečlivě uvazoval tkaničky u bot.

"Já vím, ale tohle bude naopak pro nás dobré, přijdeme na jiné myšlení, víš?"

"Tohle si ale maminka s tátou nezaslouží."

"Co?" Tom na ní nechápavě pohlédl, když se na něj Viktorie nesouhlasně mračila a moc dobře zaregistroval její bradu, která se začala nepatrně třást. Opět. "Hej," jemně jí stiskl bradu mezi palcem a ukazováčkem. "to bude dobré, zvládneme to. Mamka s tátou by chtěli, abychom se na to představení podívat šli, když ses tolik těšila, víš?" pokusil se jí povzbudit s úsměvem a setřel pár drobných slz z jejích narůžovělých tváří.


Život za zdí cirkusu 6.

27. september 2013 at 13:58 | PeTiŠka || Pétina


"Tome, ahoj…" Bill pomalu s rukama omotanýma kolem sebe přešel k Tomovi, který celých pět minut, kdy jej chlapec jen pozoroval, tiše stál s obličejem zabořeným do bílé hřívy. "Koukám, že se z vás stali docela dobří kamarádi, že?" konečně se zastavil a nadechl se, nejistě přešlapujíc na místě, když ani po oslovení k němu Tom nezvedal hlavu. Bill se trochu zamračil a prstem přejel po malé vrásce na čele, než natáhl ruku před sebe, tisknouc jí jeho rameno. Mělo to svůj efekt a Tom sebou jemně cukl, než konečně zvedl pohled k rušiteli.

"Bille, promiň, já jen… nějak jsem nevnímal." Zamumlal okamžitě a couvl od koně, zvedajíc ruce v obraném gestu. Poodešel zhruba pět menších kroků, než se zastavil. Kůň zahrabal předním kopytem do země, než se líně otočil a zamířil mezi ostatní do stáda.

"To nic. Dokud má v tobě Miracle důvěru, tak už tě možná nebudu z ničeho obviňovat." Pousmál se trochu chlapec, zatímco nenápadně zkoumal ustaranou tvář druhého. Když se trochu soustředil, viděl menší pytle pod očima, které značily jasný nedostatek spánku, a pak také ustaranost v jeho obličeji. Nechtěl se ale ptát hned a přímo, nemuselo by to být na místě, téměř se neznají.

Život za zdí cirkusu 6.

26. july 2013 at 12:52 | PeTiŠka || Pétina

Třepání a šťouchání. To bylo to, co jej vzbudilo z jeho neplánovaného spánku na lavici. Tom se zmateně rozhlédl a téměř nechápavě pohlédl na svého profesora, který podupával pravou nohou před jeho lavicí a tvářil se opravdu přísně přes jeho malé, kulaté brýle. Tom se narovnal a krátce oplatil pohled svému spolusedícímu, který jej vytrhl z jeho snění.


"Můžete mi říct odpověď?"
"Ehm, jaká byla otázka, pane?" zkusil to Tom a drobně se usmál, ale marně.
"Tu byste možná znal, kdybyste nespal o mé hodině. Tohle už tady nechci vidět," zamračil se na svého studenta a Tom povzdychl, když se odebral zpět ke své katedře bez dalších zbytečných a káravých poznámek. Protřel oči a snažil se odolat dalšímu zdřímnutí, tolik byl unavený. Na obrazu pracoval déle, než si stanovil limit.


"Co jsi proboha dělal v noci?" sykl potichu jeho soused Derik, kontrolujíc vyučujícího, aby to ještě víc nezavařil. "Takhle zařezat jsem tě neviděl, ani nepamatuji. Možná v prváku, kdy jsme měli toho uspávače hadů na angličtinu." Protočil očima pobaveně a Tom se snažil co nejlépe skrýt své zívnutí za dlaní.
"Na něčem jsem pracoval do noci. A taky naši odjížděli velice brzy ráno do města, takže jsem musel matce pomoct se snídaní a vypravením sestry do školy, naspal jsem stěží dvě hodiny."
"Na čem pracuješ?" pozvedl Derik zvídavě obočí a Tom se jen pousmál.
"Kdo se ptá, moc se dozví." Víc z něj dostat nemohl.


Hodina už uběhla téměř bleskově a další následující hodiny podobně. Nikdo nebyl rychleji ze třídy jak Tom, který se nehodlal něčím zdržovat, jen aby mohl spěchat domů a pokračovat ve svém díle. Když kráčel chvatně chodbou k hlavním dveřím s batohem přes jedno rameno, narazil na ředitelku, která jej okamžitě zastavila.


"Pane Trümpere," oslovila jej tiše a využila volné chvíle, kdy studenti ještě pobývali ve třídách. Tom polknul. Tvářila se neutrálně… může mít problém z toho nechtěného spánku o hodině? "Vidím, že máte naspěch, ale pojďte prosím za mnou do kanceláře, je to naléhavé." Stiskla mu lehce loket, což v Tomovi vyvolalo trochu klidu a důvěry. Přikývl jen mlčky a vydal se tedy za ní do její ředitelny.

Život za zdí cirkusu 4.

17. june 2013 at 18:00 | PeTiŠka || Pétina
Neuvěřitelné, ale přicházím se čtvrtým dílem cirkusu. ! :)


"Dnešek se ti opravdu podařil." Mlaskl spokojeně James, svlíkajíc se ze svého obleku, ve kterém prezentoval dnešní večer své cirkusové skvosty a svého mladšího přítele včetně. Otočil se pomalu na chlapce, kterému byla slova věnována, a ležérně se pousmál. Bill se krátce ohlédl za ramenem a úsměv mu opětoval.

"Ostatně jako vždy, ne?"

"Ó, abyste moc nezarogantněl, pane Trümper." Zavrněl muž a pomalu přešel za svého přítele, obtáčejíc své ruce kolem jeho pasu. Bill se spokojeným povzdychem odložil jeden z tampónů, kterým odličoval svůj náročný, přesto dech beroucí make-up, a opřel se o jeho hrudník zády. "Dneska jsi nějaký zamlklý, to se ti upřímně moc nepodobá." Zamračil se James nejistě a pohlédl na chlapce skrz obrovské, různě zdobené zrcadlo.

Život za zdí cirkusu 3.

19. january 2013 at 13:35 | PeTiŠka || Pétina
Třetí díl o něco kratší, ale za to podstatnější :)


"Vypadáš nádherně, jak ti říkají, hm?" Tom s úsměvem natáhl ruku přes obyčejný plot, aby mohl jednoho z koní pohladit po pleci. "Kdybych věděl, že sem půjdu, něco bych ti vzal," povzdychnul, promlouvajíc dál ke koni, když se mu zvíře snažilo najít něco v rukou a kapsách. Na chvíli odtáhl ruku, rozhlédl se, jestli není pozorován cizíma očima, načež se shrbil, aby mohl podlézt plot a dostat se blíže ke svému momentálnímu příteli, který jakoby na souhlas pokýval svou mohutnou hlavou.

"Jsi jeden z těch, které se snažím přenést z letáčku na plátno. Ten obrázek je oproti tobě nic. Jsi jako z pohádky, víš, bílý bez poskvrny. Prostě jako ze snu," zasmál se Tom, zatímco jeden z běloušů zahrabal kopytem do země. "Ostatní tví kolegové nejsou tak společenští, co?" ušklíbl se Tom a ohlédl se na další 4 koně, kteří se lhostejně pásli kolem, nevěnujíc mu žádnou pozornost. S úsměvem pohladil koně naposledy po krku a posadil se kousek od něj, vytahujíc jeden ze svých bloků na kreslení a začal dělat jakýsi neidentifikovatelný náčrt, spokojený atmosférou kolem a společností jednoho z běloušů.

Život za zdí cirkusu 2.

2. january 2013 at 14:45 | PeTiŠka || Pétina
S pro mne posledním dnem prázdnin přicházím s druhým dílem povídky, kterou jsem se rozhodla ještě přejmenovat, dokud nenabere pořádných obrátek. Z odfláknutého (jak se mi zdá) názvu "Life like a cirkus" jí tedy přejmenovávám na "Život za zdí cirkusu", přičemž nesmíte být detailisti a myslet si, že jsem asi úplně blbá, když cirkus není stavěn ze zdí, ale z obrovské plachty :D. Ale jde o pointu ;) Název se mi tak líbí víc a přijde mi více vystihující.
Dílek je možná o něco kratší, to jen ale proto, že by mi přišlo zbytečné nakousávat jen část další scénky, kterou mám v plánu. A tak případným čténářům přeji pěkné počtění :)


V tichosti seděl ve svém podkrovním pokoji u okna, kde se snažil na plátno přenést přesně ten samý obrazec, který na něj hleděl z oné cirkusové reklamy, které se mu při průvodu dostalo. Pečlivě a soustředěně nanášel vrstvy bílé barvy s takovou opatrností, jako kdyby při pouhém špatném tahu mohl zničit celé dílo. A taky že mohl. Fotka koní byla abnormálně dokonale zachycená, ale veškerou krásu tvořila samotná čtyřnohá zvířata, proto je nechtěl zneuctít špatným tahem. Když dokončil práci, kde se soustředil na hřívu jednoho z koní, bolestně promnul zápěstí a na chvíli štětec odložil. Neměl ponětí, kolik asi může být hodin, ale byl si jistý, že od večeře už pár hodin uběhlo.

Život za zdí cirkusu 1.

19. november 2012 at 20:00 | PeTiŠka || Pétina
Zdravím Vás u nové povídky, a to povídky Twincestní, tedy kde budou vystupovat dvojčata.
Trochu jsem váhala, zda-li zveřejnit první díl zde, nebo ho poslat Januli a nechat jeho premiéru uskutečnit tam, ale nakonec jsem si říkala, že bude mít domov tady, a tady si poprvé pobude.

Vím, že jsem kolikrát rozepsala povídky a následně je z nedostatku času, nebo nadšení stáhla zpět, ale přísahám, že s Cirkusem to bude jiné, protože na tuhle povídku, především na téma a osnovu této povídky jsem více než pyšná (ať to zní sebevíc namyšleně). Inspirovala jsem se filmem 'Voda pro slony', takže je to trošku podobné, nicméně, píšu si po svém, s poněkud pozměněným dějem trošku. No, dost okecávat, přeji příjemné čtení pro čténáře! :)


"Pokud si dobře pamatuji, minulý týden jsem Vám zadával úkol, a to přečíst si něco z doby renesanční. Jak víte, závěrečné zkoušky se pomalu, ale jistě blíží, proto chci, abyste začali samovolně studovat a brát to vážně. Teď se někoho z Vás zeptám na otázku a budu požadovat smysluplnou odpověď, jako kdybyste se nacházeli před komisí."

Taková slova už za poslední měsíc neslyšel poprvé. Každý profesor, každého předmětu měl jakousi svojí formu, jak studenty vést k vlastní zodpovědnosti, protože jak už bylo zmíněno, závěrečné talentové zkoušky z umění, které chlapec studoval již čtvrtým rokem, byly téměř za rohem. Když vycházel obecnou školu, měl pocit, že mám v sobě zvláštní nadání, jakýsi cit pro umění, konkrétně v malířství. Chvály jeho osobnosti, co se tohoto směru týče, se na něj sypaly dost často, kdykoliv někde předvedl svůj výtvor. Rodiče byli odjakživa tolerantní, proto i přes to, že se zabývali doktorským směrem, nebránili mu, abych vybočil z jejich soudržnosti doktorů, a stal se tím, čím toužil být. Proto byl za ně byl nesmírně vděčný.

 
 

Advertisement