You hold my destiny in your arms

You hold my destiny in your arms 20. - KONEC

9. september 2013 at 18:22 | PeTiŠka || Pétina
Povídka odstartovala: 21. února 2012
Dokončena: 1. září 2013
...z toho vyplývá, že jsem ji psala rok a půl, kdy se konečně dočkala svého konce :). Poslední díl jsem dlouhou dobu dost oddalovala, protože jsem se ho upřímně psát bála. Netušila jsem, jak si se svým plánem co se týče děje poradím, ale nakonec jsem byla spokojena, když jsem to dopsala ve 3 hodiny ráno se slzami v očích. Věřte nebo ne, ve finále jsem poslední díl psala snad pouze hodinu, což byl pro mne samotnou zázrak a radost zároveň. Tedy se loučím posledním dílem s touto povídkou, která se zaměřovala na pár Bill/Bushido. Trochu mě mrzí, že si vysloužila pouze dva finální komentáře, ale za to mě potěšila Danchen, která neustále vyhrožovala, že to odmítá číct, když jsem jí naznačovala své záměry :D Takže jsi věrná čténáčka od začátku, za to bych ti ráda poděkovala! :))

A sejdeme se opět (snad brzy!) u cirkusu! Hezké čtení:


Youh hold my destiny in your arms 19.

21. august 2013 at 18:23 | PeTiŠka || Pétina

"Nemůžeš jet přeci sám, jak tě mohlo něco takového napadnout? Nemusíme mít zbraně, ale sám před toho hajzla jít nemůžeš. Víš, kolik on kolem sebe bude mít lidí? Využijí toho, že jsi tak bezbranný, a tobě proletí přinejmenším dvacet kulek tělem. Slyšíš? Tak posloucháš mě?!"
Anis na sebe natáhl tričko a stejně jako posledních dvacet minut jen zíral z okna, ignorujíce oba chlapce, kteří se u něj střídali v pokoji. Podařilo se jim alespoň stručně z něj vytáhnout vše, co se posledního hovoru od Johnnyho týče. Od té doby bylo opravdu zoufalé snažit se navázat nějakou rozumnou řeč s Bushidem. Neodpovídal, nereagoval…vlastně pro ně bylo kolikrát i otázkou, jestli vůbec dýchá. V životě ho nikdo neviděl takhle mimo realitu, vypadal opravdu bídně a duchem mimo.


Teď to byl Marcus, který stál v jeho ložnici, když přinesl tác s čajem a alespoň něčím malým k jídlu. Přestože věděl, jak moc marné bude nutit Anise do jídla, snažil se jej přesvědčit. A také se mu snažil domluvit, aby je vzal s sebou. Marné, marné a znova marné.


"Za chvíli budeš vyrážet a já ti přísahám, že budu čekat u tvého auta a i kdybych měl rozbít ta drahá kouřová okýnka tvého zasraně drahého auta, to ti garantuji." Přešel k němu a zkusmo natáhl ruce s hrníčkem teplého čaje a chvíli trpělivě vyčkával. "Emmet chce jet taky, má stejný názor jako já, pokud si ho poslouchal. Máme o Billa taky strach, máme právo mít přehled, chápeš? Byl pro nás členem rodiny a tahle situace je… stresující pro nás všechny. Musíš trochu brát ohled na to, jak se cítíme i my, Anisi, prosím tě. Přikývni alespoň na to, že mě vnímáš a přemýšlíš nad tím, co ti říkám. Dobře? Jen stačí lehce přikývnout." Domlouval mu Marc potichu a trpělivě, jako kdyby mluvil s malým dítětem.

You hold my destiny in your arms 18.

30. january 2013 at 18:23 | PeTiŠka || Pétina
Tak Vás, případné čténáře, vítám u předposledního dílu Destinyho. Konečně jsem se zase po dlouhé době pustila do téhle povídky a do konce týdne jí hodlám uzavřít, ať alespoň jedna z momentálně rozepsaných má svůj konec. Pustím se snad s větší vervou do Cirkusu a ještě také plánuji co nejdřív jednodílnou HETERO povídku, což mě láká už delší dobu. Jen nevím, jestli si troufnu, uvidíme :) Tak hezké počtení ;)

za případné chyby se omlouvám O:-)

You hold my destiny in your arms 17

12. december 2012 at 19:00 | PeTiŠka || Pétina
. . .po dlouhé době jsem tu s dalším dílem, tak si jej užijte :))


Spokojen se svým náročným, ale přesto úspěšným pořízením mířil pomalu do centra města, kde jej měli chlapci čekat. Založil ruce do kapes a s myšlenkami na dnešní večer se pousmál, zrychlujíc svou chůzi. Neměl vůbec tušení, kde se vlastně cukrárna ve městě nachází, ale byl připravený se zeptat. Jakmile dorazil, ihned odchytil dvě mladé dívky, aby mu poradily.

"Je hned támhle, jiná tu není." Usmála se jedna z dívek a ukázala pár metrů pes ulici. Anis zdvořile poděkoval a vydal se doporučeným směrem, kde ho upozorňovala už z dálky ohromná cedule nad vstupními dveřmi. Možná musel vypadat trochu jako blázen, když se zeptal, jelikož budova šla jen těžko přehlédnout. S povzdychem nahlédl dovnitř přes sklo, ale nikde Billa ani Taylera nepoznával. Rozhlédl se útulným podnikem a upřel pohled na schody, které vedly nahoru k posezení. Jenže ani nahoře nebylo po chlapcích ani vidu ani slechu.

You hold my destiny in your arms 16.

4. november 2012 at 16:53 | PeTiŠka || Pétina


Bill převzal hromádku úhledně srovnaných, čistě vypraných ručníků od Marcuse, který mu rozkázal roznést je do každé zdejší koupelny, tedy asi do tří. S varováním, ať se neopováží je upustit na zem, nebo je pomačkal, se vydal spěšně domem. Do každé skříně složil tři ručníky a skončil u Anise. Vlastně v tu chvíli si uvědomil, že jeho osobní koupelnu vidí poprvé za svůj pobyt zde. Nenápadně se rozhlédl, než spěšně přešel k umyvadlu, nad nímž bylo rozmístěno plno nejrůznějších, drahých přípravků. Bill přimhouřil oči, jak si prohlížel každou sarapatičku zvlášť. Nakonec se natáhnul po větším flakónku od Huga Bosse, který ho zaujal nejvíce. Otevřel opatrně víčko kolínské a krátce přičichnul.

"Uhmm…" zaculil se pro sebe okamžitě, když v tom poznal ten parfém, který Anis používal nejčastěji a který na něm Bill absolutně miloval. Spolehlivě ho vždy dokázal srazit až na kolena. S úsměvem na tváři nepřestávaje čichal k lahvičce. Kdyby ho někdo viděl takhle na ulici, zřejmě by si pomyslel, že je těžký a marný fetišista.

"Ehm, ehm…" ozvalo se ode dveří v jednu chvíli a Bill sebou škubl, jak jej hlas vyděsil. Jeho ruce sebou zatřásly, čímž mu z nich vyklouzla kolínská a rozbila se o kachličky na zemi. Střepy se rozletěly celou koupelnou a vonná voda se rozlila kolem. Bill strnule stál na místě, pozorujíc překvapeného Bushida, který stál mezi futry dveří a celou scénu měl tu čest sledovat. "To bych nevěřil, co obyčejné 'Ehm, ehm' dokáže způsobit během necelé minuty." Okomentoval situaci zamyšleně a Bill by se vsadil, že je rudý až na zadku.

You hold my destiny in your arms 15.

20. october 2012 at 18:35 | PeTiŠka || Pétina
Juhů, na patnáctý díl jsem nenechala zas tak dlouho čekat, že? :) Potom, co jsem se jela na chvíli podívat za maminkou do nemocnice a stavila se u kamarádky na kafe, čekala mě doma taková "malá" hračička, díky které vlastně vzniknul i nový díl, a to jen protože se mi na ní skvěle píše. Uhodnete o co jde? :D Ano, notes. Ale ne ten maličký laptopek, co jsem měla doteď. Normální velkný notebook, který jsem si převlastnila a od doby, co jsem přišla domu ho tu svádím :D. Nicméně, aby to nebylo tak lehké, mám ho doma jen dočasně, protože je vlastně pracovní od táty z firmy. Ale doma zůstane na dýl, takže jsem si ho drze přivlastnila, nainstalovala co se dá, včetně simíků! :D :) No a napsala na něm další díl, protože je to prostě úplně po něčem jiném. Dost vykecávek, tady je 15.díl Destinyho, tak si jej užijte! :)



Bill nejistě přešlapoval před dveřmi s tácem, na kterém měl odložené dva šálky skořicovo-jablečného čaje a pár sušenek. Byl pozdní večer, vlastně dost pozdě na to, aby se domáhal vstupu s dvěma čaji a docela tučnými sušenkami, ale nemohl si pomoci. Dospal zhruba tak 5 hodin, pak už se jen otráveně převaloval, nedaříc se mu opět usnout. Tolik chtěl za Anisem, povídat si s ním, nebo si jen lehnout a koukat, jak pracuje, že ho chtíč přemohl, a jako na úplatek se rozhodl přinést něco k zakousnutí.
Důvod, proč nezaklepal rovnou, byl takový, že měl strach. Obavy, jak se k němu bude chovat Bushido dnes, přestože ještě ráno mu prokazoval neobvyklou oddanost a náklonnost. Přesto měl Bill v sobě velké nejistoty, že by to třeba mohlo být jeho běžné chování, které Bill možná bral moc osobně a vážně. S hlubokým nadechnutím si dodal trochu odvahy a konečně jednou rukou zabušil na dřevěné dveře. Dobrou chvíli se nic nedělo, že Bill plánoval sebrat se a jít si po svých, ale zrovna při takovém rozhodnutí se otevřeli dveře a v nich očividně unavený Anis.

"Oh, spal jsi? Já jsem tě nechtěl budit, jen jsem…přinesl čaj a sušenky." Zadrmolil nakonec Bill stručně a prohlížel si jeho znavený obličej. Měl sto chutí se natáhnout a pokusit se jediným něžným dotykem mu tu ospalost z obličeje zahnat, měl starost.

You hold my destiny in your arms 14.

12. october 2012 at 16:04 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
. . .po dvou měsících konečně vzniknul další díl destinyho, což jsem i já osobně mile překvapena:D nevím, proč jsem na takovou dlouhou dobu tu povídku zanedbávala, opravdu netuším, ale upřímně doufám, že se to trochu změní, protože už se blížíme pomalu do finále;)
Nicméně, na počest návratu jsem vytvořila i nový banner, jen tak narychlo, aby byla také nějaká malá změna. Tak si užijte čtení a SNAD se brzy sejdeme u dalšího dílu :) :D



Marcus nejistě vyhlížel z okýnka. Už dobrou hodinu trávil na okenním parapetě s knihou v ruce a doufal, že každou chvíli se objeví na příjezdové cestě jejich domu jemu známé, černé auto. Předpokládaný čas jejich návratu, tedy Billa a Anise, byl maximálně o desáté hodině dopoledne, jak bylo Anisovou tradicí, ale teď byla jedna hodina odpoledne a stále nic se nedělo. Emmet za tu dobu stačil připravit oběd, při čemž se snažil uklidňovat čím dál více nervózního Marcuse, a od té doby, co tu byl na návštěvě Johnny, Tayler byl zalezlý ve svém pokoji. Vycházel jen, když nutně potřeboval, takže jen při urvání nějakého kusu žvance, nebo návštěvě koupelny, jinak nekomunikoval a vůbec zapíral svojí existenci.

"Pořád je vyhlížíš?" zamrkal překvapeně Emm, když přišel sklidit svůj hrnek od kávy. Marc pokrčil jen rameny, aniž by mu věnoval jediný pohled. Od malička měl strašlivě ustaranou povahu a upínal se k lidem, kteří mu byli velice blízcí, což Anis s Billem byli. "Oni se jen někde museli zdržet, kdyby se něco dělo, Anis by nás určitě zkontaktoval." Pokusil se jej uklidnit těmi samými slovy, jako už dělal od 10 hodin dopoledne.

"No a co když právě nemá možnost, jak nás informovat?" konečně mu blondýn opětoval tvrdý pohled, než jen zase s povzdychem sklonil hlavu a hlasitým ozvukem zavřel knihu, kterou měl před sebou rozloženou. "Jen mám strach, to je přeci normální."

You hold my destiny in your arms 13.

28. july 2012 at 20:59 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
...tak po týdnu přicházím s pokračováním YHMDIYA. Týden jsem si válila šunky na babiččině chatě, kde jsem povídku psala do sešitu (kupodivu to šlo samo od ruky) a pak jí jen přepsala do počítače a vualá, je tu! :D Bohužel se teď budu muset zapřáhnout zpátky do režimu práce, učení, práce, učení. No, ale doma je doma a tady další díl! :) Enjoy!



"Myslím, že jsme tady." Zamručel muž a vyhlížel na větší luxusně stavěnou vilu, kterou nejednou navštívil. "Zaparkuj kousek dál, nemusíme být zrovna na očích." Porušil řidiči a ukázal konkrétně na roh ulice. Jakmile auto zastavilo na místě, se slovy, ať na něj počká, že bude do půl hodiny zpátky vystoupil a pomalým krokem mířil k cíli. Povzbudil se zbytkem cigarety, který si schovával v krabičce.

*

"Někdo jde k nám." Poznamenal Marcus a sledoval přicházející osobu za záclonkou v kuchyňském okně, kde akorát připravoval snídani pro všechny­.

"Bill s Bushidem to nejsou, že?" zkusil to Emmet, který četl u stolu nějaké starší noviny, které vyštrachal v šuplíku. Když tázaný zavrtěl záporně hlavou, Emm povzdychnul. "Začínám mít obavy. Je deset hodin, Billa už by měl správně přivést jeho včerejší kupce a nemluvě o Anisovi, který měl přijet ještě během noci." Rozrušeně vstal a přešel ke kuchyňské lince, o kterou se dlaněmi opřel.

You hold my destiny in your arms 12. (2/2)

7. july 2012 at 19:01 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
Fyzika mi nikdy nešla." Zašveholil Bill s úsměvem a zavřel oči.

"Ale o tření něco přeci musíš vědět, každý přeci ví, že při třetí dvou objektů vzniká teplo." Zasmál se Anis, ruku nechávajíc přehozenou ledabyle přes chlapcovy boky.

"Jenže tohle není tření." Zasmál se tiše Bill.

"A tohle?" zeptal se Anis a lehce se otřel svým klínem o chlapcův. Bill rázem zase otevřel oči a poulil je zmateně na Bushida. Cítil ten výboj, který jim projel a to náhle rozrušení.

"Anisi…" vydechnul napůl vyděšen.

"Co? Tohle už přeci tření je, ne?" Usmál se Anis a zopakoval svůj pohyb. Bill usyknul a přivřel oči. Jeho klín se začínal pomalu probouzet pod nevinným třením a tlaku. Zavrtal nos Bushidovi do krku a potichu vydechnul. "Spolehlivé zahřátí, že?" zamručel Anis ztěžkle, sám vzrušen a neustával svým počínáním, dováděl chlapce do absolutního šílenství.

You hold my destiny in your arms 12. (1/2)

7. july 2012 at 19:00 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
Chtěla jsem to nechat na zítřek, ale nedočkavost je zlo. Dneska rozepisuji Filipíny a zřejmě taky tu zmiňovanou jednodílku na pár Bill/M. Manson :P uvidíme. .
A na případné chyby, prosím, nehleďte!
btw. - povídka je rozdělena na 2 části, bohužel moc znaků >.<



Auto zastavilo někde v nenápadném prostranství, několik hodin poté, co společně odjeli z vyhlášené akce. Anis se nahnul přes volant, aby si mohl pořádně prohlédnout motel, pro který se rozhodoval. Zastavil už u několika různých ubytoven, hotelů, motelů, ale pokaždé vždy pronesl, že to není bezpečné, že by měli zajet dál. Bill už po třetím zastavení vzdal své přesvědčování, že by se už měli někde usadit, že to bude bezpečné místo na nocleh, a po další půlhodině usnul samým vyčerpáním.

Tak se stalo, že teď, o půl čtvrté ranní Anis vzhlížel k polorozpadlé ubytovně, která nejevila ani ty nejmenší známky luxusu, na který byl jinak Bushido zvyklý. Jenže tohle bude alespoň méně nápadné, kdyby je tu někdo hledal.

"Bille, vstávej, jsme na místě." Zatřásl jemně se spícím chlapcem a vytahoval mezitím klíčky z motoru. Bill rozespale zamžoural před sebe, tvář otlačenou od toho dlouhého opírání o okýnko. Pohlédl před sebe a trochu se zamračil.

"Budou tam mít alespoň postel?" zamumlal nejistě.

You hold my destiny in your arms 11. 2/2

23. june 2012 at 20:33 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D

Nejistě nahlídnul do jedné z obrovských místností domu. Bylo přesně pět minut před sedmou, Bill chtěl být přesný a hlavně se snažil zabavit jakkoliv, aniž by musel poslouchat nějak dlouho ty chvalné, slizké řeči ostatních. Uprostřed jídelní místnosti stál dlouhý stůl, ke kterému by se vešlo zhruba 70 lidí s klidem, jak si pomyslel Bill. Kolem už usedali hosté a vzduch byl provoněn čerstvě uvařenými specialitami. Billovi zakručelo v žaludku a váhavě vešel dovnitř, natahujíc krk po Anisovi.

"Bille!" ozvalo se mu přesně za zády a chlapec se prudce otočil za známým hlasem. Tělem se mu prolila vlna úlevy a jakéhosi bezpečí, když uviděl Anise, který se k němu řítil. Sledoval Eduarda, který už i s otráveným Levim mířil za jeho zády a vyhlížel si volná místa.

"Bál jsem se, že tě tu nenajdu, je tu tolik lidí." Povzdychnul Bill, když se Bushido před ním zastavil a pousmál se. Bez dalších slov společně zamířili k zadnější části stolu, kde byla volná místa, a usadili se. Anis se ihned dal do řeči s jakýmsi známým a Bill koukal dost nepřátelsky po příboru před sebou a snažil se odhadnout dle svého učení, na co bude jaký používat.
Nakonec si vedl více než úspěšně. Anis mu pokaždé schválil zvolený příbor a celé stolování proběhlo uspokojivě. Bill se pokoušel zapojovat do rozhovorů, pokud byl tázán.

You hold my destiny in your arms 11. 1/2

9. june 2012 at 15:00 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
. . .tak, děti, máte tu slíbenou část pokračování mého slavného Billshida. Jelikož to je trochu rozloženější, ty události, které chci popsat na této akci, tento díl bude rozdělen na dvě části. Tak si to pěkně užijte, já už někde zřejmě umírám na kolech :D
Další část dopíšu až přijedu, už ji mám promyšlenou, tak nemusíte zoufat >:-)


Dorazili na místo asi po půlhodinové jízdy, která proběhla v absolutní tichosti bez jediného slova. Bill se cítil být vteřinu od vteřiny nervóznější, poklepával dlouhými, upravenými nehty o svou nohu a pohlížel na velkou vilu, kterou by přirovnal možná k velkolepému paláci. Kolem bylo už zaparkováno několik luxusních modelů aut, kolem se tmou skupili hosté, převážně muži se svými mazlíčky a mířili spěšně dovnitř. Bill jim moc do obličeje neviděl, protože Anis zaparkoval kousek stranou, pod žádnou lampou a zahalovala je černá tma. Anis postupně vypnul motor, světla a zařadil na neutral. Chvíli oba jen seděli na svých místech, Bill čekajíc, až ho Anis k něčemu vyzve.
"Jsi nervózní, co?" přerušil klid, který se mezi nimi odehrával, aniž by na chlapce pohlédnul. Bill s povzdychem naklonil hlavu do strany, snažíc se uklidnit svůj třas v rukou a přikývnul.

"Samozřejmě, že jsem." Odpověděl stručně.

You hold my destiny in your arms 10.

1. june 2012 at 13:20 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D

...moc se omlouvám za delší odmlku, ale hold nebylo tolik času a především nálady a múzy. Ale přeci jen se mi dneska podařilo sepsat jeden díl během dvou hodin a jsem nadšená:-) Doufám, že mě to zase trochu nakopne a vy se brzy budete moci těšit na ten slvný, nevyzytatelný večer, který na Anise s Billem chystám >:-)

Poslední přípravy akorát dosahovaly svého konce. Bill stál prkenně před zrcadlem a nechával se obskakovat jak zapáleným Emmetem, tak stejně nadšeným Marcusem, který svíral v rukou žehličku a dorovnával nerovnosti na chlapcově hlavě. Bill se snažil koukat kamkoliv jen ne na sebe, chtěl se nechat překvapit a upřímně na to byl natěšený, protože kdykoliv si ho jeden z kluků prohlížel po nějaké menší úpravě, obdivně povzdychovali se slovy: "Ach, přenádherná princezna." Bill se pokaždé jen zasmál a rudnul ve tvářích. Chtěl být přesně tak přenádherný a dokonalý pro Anise. Po včerejším incidentu zatoužil být pro něj něčím až doslova božským. Cítil z jeho strany jakousi slabost vůči sobě, proto chtěl ještě trochu zabojovat a třeba se k tomu údajnému bezcitovi dostat blíže, více pod kůži, úplně do srdce, které potřebovalo nějakou pravidelnou útěchu. Ještě ten večer přemýšlel nad tím, jestli se takhle "hluboce" vyzpovídal i ostatním spolubydlícím, nebo jen v Billovi našel takovou důvěru, že mu řekl kousek ze sebe. Možná chtěl, aby Bill věděl a aby trochu polaskal jeho nepříjemnou bolest po minulosti. Jestli ano, skvěle se mu to podařilo. Bill jej chtěl takhle teď léčit a pomáhat mu nejraději pořád.

You hold my destiny in your arms 9.

30. april 2012 at 22:18 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
Nechala jsem se lehce inspirovat filmem, tedy realitou Anisovo minulostí.
Konečně udělat taky trochu krok, který spojí ty dva;)


Zbýval poslední den do toho velkolepého večírku, který Anisovi zřejmě stál za všechny nervy, protože od incidentu s příborem, kdy se mu nakonec podařilo Billa nenásilně chytit před jeho pokojem, popíchat ho vidličkou a málem mu vypíchnout oko, si opravdu dával záležet na tom, aby chlapec byl po jeho boku perfektní a bez jediné chybičky.

Hned poté, co Bill předvedl u stolu v restauraci, kterou mu Bushido přislíbil, aby si vyzkoušeli použití několika druhů příborů naostro, mu promluvil do duše takovým způsobem, že Bill měl pocit, že ze samého zklamání a vzteku mu rozbije jeho křehký obličej. Kázání dostal v obývacím pokoji hned po příchodu. Přešlapoval pokojem jako naštvaný bohém, vytknul mu ve finále i nos mezi očima, vytknul mu jeho nedospělou povahu, zvyšoval hlas po určitých intervalech a nakonec se zoufale svalil do křesla. Billa pohltila vlna soucitu, sám věděl, že se svou roztržitostí ten večer přeháněl, protože kolikrát při jídle Anise viděl, jak bezradně protáčí očima nebo potichu kleje. Billovo ucho to samozřejmě zachytilo. Byl nemotorný, věděl to. A navíc z velké části se obával, že se rozhodne chlapce zaměnit za Taylera, což by byla Billova osobní prohra a byl si jistý, že Taylerovo ego by bylo povzneseno nad Billem tolik, že se mu stěží chtělo vycházet z pokoje, aby se nevystavil výsměchu. Proto se mu okamžitě začal potichu omlouvat, sliboval, že se polepší a že si zítra lekci nesmyslných příborů zopakují a bude se plně soustředit. Anis nakonec po několika minut přemlouvání a omluv pookřál a poslal ho radši spát.

You hold my destiny in your arms 8.

23. april 2012 at 17:00 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
. . . takový menší naplnění, když jsem tedy nemocná:)


you can tell me that there´s nobody else. but I feel it
you can tell me that you´re home by yourself. but I see it
you can look into my eyes and pretend all you want
but I know, I know your love is just a lie. lie, lie, lie
it´s nothing but a lie lie, lie, lie!

Pokojem se roznášela hudba ze sluchátek, které měl Bill zaražené tak hluboko v uších, že normálnímu člověkovi by při nejmenším praskly ušní bubínky. Chlapec si potichu pobrukoval slova písničky, která se mu v Emmetově mptrojce zalíbila a čmáral už tupou tužkou po papíře.

Ubyl celý jeden den od rozhovoru mezi jím a Anisem. Od té doby kolem sebe téměř chodí po špičkách. Bill si nedovedl vysvětlit proč, ale bylo mezi nimi jakési napětí. On se choval spíše dotčeně a Bushido se tomu jen nenápadně smál, kdykoliv na sebe narazili. Chlapec měl stále ještě čas se k jeho nabídce vyjádřit. Už ten večer v posteli se rozmyslel, že tohle riziko podstoupí s tím, že si ho prostě nikdo nevšimne nebo ho Bushido jednoduše nedá někomu na pospas. Ta akce ho totiž něčím lákala, toužil trávit společnost mezi zbohatlíky, pokud se jim tak dá říkat. Vyzvídajícím klukům samozřejmě ještě nic neřekl, dokud to nebude definitivní.

You hold my destiny in your arms 7.

21. april 2012 at 18:00 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D

Billa probudil hluk, který vycházel z chodby. Rozespale zafuněl a přetočil se na druhý bok, čelem ke zdi. Přehodil deku přes hlavu, aby se tak vyhnul slunečním paprskům, které se draly oknem do jeho pokoje. Po pobouřkové noci se venku udělalo hezky. Noc. Bill s tíhou otevřel své rozespalé oči a mžoural chvíli před sebe, rozkoukával se. Ihned si vzpomněl, jakou návštěvu tu během noční chvíle měl, a vůbec celý ten incident. Trochu se zastyděl, odkopnul peřinu na konec postele a protáhnul své dlouhé, štíhlé tělo. Rozhodl se, že ještě poleží pár minut, než se půjde najíst, protože jeho žaludek se hlásil o pozornost. Jenže když dohady neodeznívaly a mířily směrem dolu ze schodů, vstal tedy a oblíknul na sebe tepláky, nějaké tričko obyčejně, vlasy prohrábnul rukou, aby alespoň trochu rozehnal to 'hnízdo', co se mu přes noc vytvořilo na hlavě. Vydal se do kuchyně a krátce se zastavil před dveřmi, aby zjistil, kdo diskutuje a o čem vlastně.

You hold my destiny in your arms 6.

15. april 2012 at 17:00 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D

Probudil ho nepříjemný chlad, který se dral k němu do pokoje přes pootevřené okno. Chvíli se snažil ten nepříjemný pocit zahnat, zachumlal se pořádně do své deky a pokoušel se zase nenarušeně usnout. Když ale zima nepřestávala a foukalo přímo na něj, s tichým zakletím vstal a přešel k oknu, aby jej mohl zavřít. Otočil klikou a podíval se ven, kde byla černá, hustá tma a zaregistroval, že docela slušně prší. Trochu vyděšeně odstoupil, když se venku zablesklo, až mu rozzářil celý skromný pokojík.

"Hloupá bouřka." Zamumlal Bill pro sebe, neměl zrovna tohle počasí v lásce, ale rozhodnul se tomu nějak neklást pozornost. V tom probuzení zacítil menší zaškrábání v krku. Měl v něm vyschlo a potřeboval se nutně něčeho napít. Proto neváhal a rozešel se z pokoje ven v úmyslu, že se napije dole v kuchyni něčeho pořádně sladkého. Pokud si pamatoval, kluci si všichni potrpěli na 100% džusy, přesně něco takového potřeboval. Potichu vyšel ze své jizby, našlapoval po špičkách, jako kdyby někoho mělo probudit každé jeho došlápnutí bosé nohy.

You hold my destiny in your arms 4.

9. april 2012 at 17:00 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D

Společně procházeli několika místními obchody a butiky. Bill stále fascinovaně obhlížel každou výlohu s dobře vypadajícími kousky oblečení a jiné serepetičky, zatímco Bushido se mu neustále držel v těsném závěsu, aby měl jistotu, že se jeho poslednímu úlovku nepodaří utéci mu. Bill ale nic takového zatím neplánoval, na to byl moc fascinován faktem, že má alespoň takovou volnost a dostal povolení si vybrat pár kousků ošacení do jeho skromné skříně. Nemohl si vybrat, do jakého krámu vkročí dřív, proto Anisovi docházela pomalu jeho jinak dost vytrénovaná trpělivost.

"Čekáš, až se ti ty hadry, o kterých máš představu, seskupí všechny najednou v ruce?" rýpnul si trochu podrážděně a Bill povzdychnul. Odlepil dlaně od jedné z výloh, kterou opřením pošpinil a kouknul omluvně na Bushida.

You hold my destiny in your arms 3. (2/2)

24. march 2012 at 12:00 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D


"Líbilo se ti to?" usmál se Bushido a otíral svou pusu, když spolykal veškerou tekutinu, kterou držel v puse. Kleknul ni a sledoval Billa, který stále jen ležel, hruď se mu zdvihala už o něco pomaleji, klidněji a oči měl pevně zavřené. Nedokázal odpovědět, vstřebával nové pocity a zážitky.

"Není to tak hrozné, co myslíš." Vytáhnul chlapce za loket k sobě. Bill trochu nespokojeně vydechnul, protože potřeboval ještě chvíli klidu a pohodlí. Posadil se za Bushidovo pomoci a pozorně přejížděl očima po jeho tváři, užaslý ostrými rysy jeho vlastníka. Rukama se zapřel o jeho hruď a nechal je sklouznout až dolu, čekajíc, co se bude dít dál. Jeho pohled nenápadně sjel do partnerova klína, který se pod zajetí spodního prádla tyčil a prahnul po pozornosti. Dobrou minutu se pokojem šířil klid, rušen jen vzrušeným výdechy dvou milenců.

You hold my destiny in your arms 3.

5. march 2012 at 18:30 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D


Bylo krátce po sedmé hodině, když Bill vyšel ze sprchy, kterou měl s klukama společnou. Omotal ručník kolem pasu a rychle sušil vlasy ručníkem, aby je dostal od zátěže vody. Pohodil s nimi dozadu a pohlédl na sebe do zrcadla. Jeho obličej byl unavený, přesto ale bezchybný. Už od samého rána jej nezatěžoval líčidly a nechal na sebe koukat v jeho přirozené podobě. Smířeně popadl fén na vlasy, který našel ležet kousek od umyvadla.
"Bushido si šel už lehnout." Ozvalo se ode dveří a Bill tak tak zachytil fén, který samým úlekem upustil. Zasyčel, když se popálil o kovovou špičku fénu a kouknu vyčítavě po dotyčném, který všechno tohle zavinil. "Omlouvám se." Zasmál se Marcus a vešel dovnitř, tiše za sebou zavřel dveře.
"Jsem nervózní." Přiznal Bill. Nechal vlasy takhle, ještě trochu vlhké a začal po sobě uklízet koupelnu.
"Máš na to právo, já jsem taky byl poprvé." Usmál se chápavě blonďák.
"Proč si za mnou přišel?"
"No, abych ti mohl oznámit, že Bushido si šel lehnout, říkal něco o tom, že si ještě musí vyřídit několik e-mailů, tak bude u sebe. Tím chci říct, že je asi nejvhodnější doba pro tebe."
"Oh, si velkorysý, jsem na něj přímo naklepaný." Odfrknul ironicky Bill a zamířil z koupelny. S Marcusem v patách.
"No tak se nezlob. Budu ti držet palce." Mrknul na něj povzbudivě a přešel ke svým protějším dveřím. Bill povzdychnul a vděčně se na něj usmál. Bez dalších slov vpadl k sobě a zavřel za sebou. Shodil ručník na zem a nahý přešel před velké zrcadlo, které bylo schopno zachytit každou křivku jeho těla. Rukama se nesměle objal kolem paží a nadechnul se zhluboka.

You hold my destiny in your arms 2.

27. february 2012 at 18:24 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D

Bill se probudil do nepříjemného slunečního světla, které ho přímo bilo do očí přes protější otevřené okno. Chvíli se dezorientovaně rozhlížel, než mu došlo, že leží v nějaké posteli v nějakém docela slušně zařízeném pokoji. Poodhrnul peřinu navlečenou do sametového povlečení a trochu zkoumavě prohlížel své dlouhé, štíhlé nohy. Byl oblečen jen do spodního prádla. Snažil se vybavit vše, co se odehrálo v posledních hodinách. Promnul spánky, které lehce zaštípaly.
"Tak si se konečně probudil." Ozvalo se ode dveří. Jeho pohled ihned zaostřil Bushida, který se ležérně opíral o rám dveří a sledoval trochu ustaraně chlapce ležícího v posteli. V tu chvíli si Bill vzpomněl matně - Bushido si jej vybral, pocit štěstí a úlevy, náhlé zatmění před očima, vyděšené hlasy a pak jen ten pád do neznámé tmy. Do naprostého nicoty.

You hold my destiny in your arms 1.

21. february 2012 at 18:00 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
Dobře, dobře, nevydržela jsem to a nechala jsem zveřejnit první díl už tady a dneska. Jo a taky jsem se přeci jen rozhodla smazat povídky ostatních autorů, má to být mé doupě, takže toho se budu držet. Nicméně, tady je tedy první díl (pokud to tady někdo vůbec přečte :D). :)


Antonio, ten muž, který si velice střežil své doupě jeho malých pokladů, teď líně přecházel místností a prohlížel si pečlivě každý stojící objekt se zamyšleným výrazem. Stálo před ním pět mladých, na pohled obyčejných kluků a s tichostí čekali na verdikt, který vyřkne ze svých úst. Každý týden to probíhalo stejně. Každou středu si vybral pět 'šťastlivců', kteří byli dáni do kupy a byli nabízení jeho starým známým, kteří chodili ve stejném řemesle, jako on sám.

"Myslím, že je vše v pořádku. Naši přátelé by měli přijet kolem třetí odpoledne. Já si budu muset zajet něco zařídit, tak se o ně postarejte s maximální péčí a zkuste jim za každou cenu prodat alespoň tři." Pronesl Antonio nekompromisně a otočil se na své dva kumpány, stojící za jeho zády. Oba horlivě přitakali. Muž ještě chvíli přecházel sem a tam před řadou sotva plnoletých chlapců a zastavil se s přimhouřenýma očima u jednoho z nich. Prsty si nadzvedl jeho bradu a prohlížel si jej. Pátral v hlavě po jméně, když si konečně vzpomněl. Poslední dobou měl ve své menší residenci tolik chlapců na kšeft, že občas zapomínal, či si pletl jejich jména.

"Bill, že jo?" ujistil se. Chlapec neodpověděl, musel to udělat jeden z těch dvou poskoků, který ho utvrdil o jeho jméně.

 
 

Advertisement