Všechno bylo poprvé

Všechno bylo poprvé...2/2

28. september 2010 at 22:22 | P.parfaite
První  sexuální uspokojení

"Sledujte, pánové, čím si dneska večer zpříjemníme…" Georg zamával několika porno DvD a natěšen se uculil. Gustav souhlasně zamručel a Bill protočil očima. Snažil se nenápadně, ale já to přesto postřehnul. Dali jsme si k patnáctinám s Billem slovo, že začneme něco dělat s naším zájmem o hudbu. A opravdu jsme tak dodrželi. Teď máme kapelu společně s Georgem a Gustavem a řekl bych, že máme budoucnost…
"Kecáš, kde si to sebral?!" zvedl jsem se ze země a okamžitě mu sebral jedno, abych ho mohl prozkoumat. Georg pokrčil rameny.
"Sebral jsem to od táty ze šuplíku. Má jich tam požehnaně…" pronesl Geo a já rozklepaný nadšením jsem vsunul cd do přehrávače. Bill se s nezájmem rozprostřel po sedačce, já skočil vedle něj a Géčka se usadila dole pod gaučem.  
S naprostým zájmem jsem sledoval, jak se na obrazovce blondýna s pětkami cudně odhalovala. Nebudeme si nic nalhávat, po nějakých minutách se mi začaly potit dlaně, jak jsem je o sebe rozrušením třel a v kalhotech jsem začínal mít těsněji. Bylo mi trapně před klukama. Možná bych se měl na nahotinky dívat v soukromí a…
"Nevím, jak na ní můžeš takhle reagovat, je umělá už od pohledu…" pronesl Bill chladně a já si až teď všiml, že je nalepený na mém rameni.

Všechno bylo poprvé...1/2

28. september 2010 at 21:45 | P.parfaite
První pohlazení

Sotva nám mohly být dva roky a naše chůze ještě nebyla plynulá. Neměl jsem ještě ani ponětí, co to život je. Byl jsem dítě, stejně jako můj identicky stejný bráška. Zajímaly mě jen věci, které se nějak zajímavě hýbaly, nebo vydávaly zvláštní zvuky. A taky moje malé dvojče. To propojení bylo mezi námi už tenkrát neskutečně silné.  
Matka nás vzala jednoho letního dne na nedaleké dětské hřiště. S úsměvem si kráčela držíc každého za ruku. Ťapkal jsem, jak jen to šlo, ale občas jsem to nevytočil a dopadl na kolena. Stejně jako malý bráška Bill, který měl občas stejný problém udržet rovnováhu. Konečně jsme dorazili na ohraničené hřiště, kde už lítalo plno jiných dětí. Mamka si sedla na lavičku a společně s Billem jsme se rozprchli do víru dětského ráje. Dřív jsem byl opravdu nadšený z každé maličkosti. Možná proto že jsem byl dvouleté dítě. Běhali jsme s Billem kolem pískoviště s pištěním a myslím, že to byla hra na honěnou. Utíkal jsem, co mi nohy stačily, když jsem najednou uslyšel jekot. Zastavil jsem se a otočil se na svého ubrečeného brášku, který ležel na zemi. Měl odřená kolena až do krve. Vyděsil jsem se a ve stejnou chvíli jako mamka k němu přiběhl. Koukal jsem na něj vykuleně, co se mu děje. Matka ho konejšila a šeptala slova útěchy.
"Tome, pohlaď brášku, ať ho to tolik nebolí…" usmála se a malý Bill na mě zamrkal ubrečenýma očima. Natáhnul jsem k němu ruku a dětinsky jej pohladil po hlavičce. Takové bylo první pohlazení.
 
 

Advertisement