The treasure from Philippines

The treasure from Philippines - Epilog

5. december 2012 at 16:14 | PeTiŠka || Pétina
Bye, Philippines, forever in us <3


Čas snad nikdy neutíkal tak rychle, jako od doby, kdy jsme se s Kayem k sobě s upřímným nadšením vrátili. Od chvíle, kdy mé myšlenky přestaly ubíhat negativním směrem k minulosti a plně se zaměřily na náš společně strávený čas a vztah, hodiny jako kdyby se staly minutami, tak rychlé všechno bylo. Pomalu se čas ploužil pouze ve chvílích, kdy jsme s Kayem nebyli spolu, tedy když jsme se věnovali našim hudebním kariérám.

The treasure from Philippines 20 (konec)

4. december 2012 at 9:21 | PeTiŠka || Pétina

(z pohledu Kaye)

Nevzpomínám si upřímně, kdy jsem se takhle pohodlně a spokojeně za poslední dny vyspal. Štěstí stálo při mé straně už od chvíle, kdy mi přišla zpráva od Toma i s onou osudnou fotkou, která nás vlastně vysvobodila od veškerého trápení a muk. Ale když se nad tím všichni společně zamyslíme, dalo se něco takového čekat. Co mě zaráží je fakt, že i přesto, že Bill věděl přesné datum a přibližný čas našeho návratu, přesto se rozhodl s Anisem zariskovat, což se mu tedy docela vymstilo. Ale nejsem proti, jsem za tenhle jeho risk tolik vděčný, že jakmile ho uvidím osobně, určitě mu za to poděkuju a pozvu ho za to na panáka. I Bushida.

Ale zpátky k noci. Všechno se během chvíle strhlo jak silná lavina, všechno to, co jsme si s Tomem celou dobu odepírali, jsme si během dlouhé noci vynahradili, až jsem se obával, že to nemá konce. Několik hodin milování a ostatních náklonností milenců hodných, to vše až do brzkých hodin ranních, než jsme oba konečně padli vyčerpaní, přesto maximálně spokojení do peřin s úmyslem už jít pomalu spát, přestože venku už začalo svítat. Nechal jsem jej uvelebit se mi v náruči a vnímal jsem několik minut každou maličkost, který se k němu vztahovala - puls, dech, vůni, doteky, chvění, třepotání řas, zkrátka vše. A tohle vše mě ukolébalo k závěru dnešní noci, která se mi utkví v hlavě jako jedna z těch nejlepších.

The treasure from Philippines 19.

25. november 2012 at 19:00 | PeTiŠka || Pétina
. . .z posledního dílu se stal po dohodě nakonec předposlední, protože se obávám, že ani jedna prostě nechceme povídce dát sbohem. A nehledě na to, že přijde na řadu i epilog;)
Takže přeji příjemné počtení u téměř finálního dílu! :)



(z pohledu Toma)

S Kayem v objetí jsme na pláži dokázali vydržet přes hodinu, než moje mokré oblečení na těle začalo více, než studit. Já bych to samozřejmě vydržel, protože jsem byl zvyklý a za nic na světě se mi nechtělo kazit tu krásnou atmosféru a pocit být znovu v jeho náručí, ale ve chvíli kdy mi na kůži naskočila husina a já se nechtěně otřásl, se u Kaye projevil jeho vždy přítomný ochranitelský pud a nekompromisně zavelel návrat domů, ačkoliv bylo znát, že i on nechtěl, aby to skončilo.

Jakmile jsme byli oba v teple domova, po sprše a převlíknutí do spacích úborů čítajících trenýrky, zamířili jsme společně do Kayova pokoje, kde jsem se s povzdechem usadil na postel.

"Co se děje?" starostlivě ke mně vzhlédl od rozestýlání svého místa.

The treasure from Philippines 18.

8. november 2012 at 17:00 | PeTiŠka || Pétina

...tak, je tu další díl, který jsem psala s drahou spoluautorkou společně:)


(Z pohledu Billa)
Otráveně jsem brouzdal po internetových stránkách, zaměřených na Filipínskou destinaci. Pročítal jsem různé zajímavosti, místní tradice, jídelní speciality, informace o přírodě a tak dále. Líně jsem točil kolečkem uprostřed myši a vrtěl nechápavě hlavou, jelikož mi na té zemi nepřišlo nic tak úchvatného. Stejně jako na Kennethovi nebylo nic, co by člověka doslova lákalo. Tomovi by bylo se mnou v Německu rozhodně lépe a navíc bych se nemusel už pátý den obávat, že něco ten zasraný Filipínec na Toma zkusí.
"Kéž by tě tam vzal příliv, tsunami, idiote!" ulevil jsem si hlasitě, práskl myší o stůl a založil jsem ruce na hrudi. Nepřátelsky jsem sledoval monitor, který mi provokativně ukazoval jednu z fotek exotického místa, konkrétně jednu z filipínských pláží, kterou lemovaly nádherně rozrostlé palmy. Živě jsem si dovedl představit, jak přímo na té písčité ploše osahávají zvrhle ty nečisté, černé ruce MÉHO Toma!
"Nadržený dobytek, lepší definici pro tebe nemám." Zamručel jsem si pod nos, natahujíc se pro mobil. Naposledy volal Tom ve 12 hodin odpoledne. Teď je něco málo po sedmé a ještě se neozval. Je čas si ho zkontrolovat. Našpulil jsem pusu, a ve chvíli, kdy jsem chtěl vytočit číslo, ucítil jsem něčí ruku, která mi něžně stiskla rameno. Doslova jsem na židli nadskočil úlekem a pustil svůj mobil, který odletěl někam pod postel.

The treasure from Pfilippines 17.

29. october 2012 at 17:01 | PeTiŠka || Pétina

Jakmile jsem dostal "svolení" od Billa, věci utíkaly docela rychle, okamžitě nabraly spád. Večer mi volal Kenneth s tím, že se mu nepodařilo sehnat letenku v jeho původní termínu, takže koupil o dva dny dřívější, což mně naprosto vůbec nevadilo, ještě jsem byl rád. Čím dřív odletíme, tím menší vliv mi nasadí Bill do hlavy, protože sice souhlasil s tím, že doletím na těch deset dní, ale každou vteřinou mi dával dost okatě najevo, že s tím zas tak úplně nesouhlasí. O tom, jak se celou dobu vyjadřoval o Kayovi, je škoda mluvit. Zpočátku pronášel nevraživé poznámky pouze nenápadně, ale když jsem projevil své nadšení během balení, už si nebral servítky a bez rozpaků se mě snažil odradit. Nicméně mu to veškeré vynaložené úsilí bylo k ničemu - dostal pusu, slib, že budu volat třikrát denně, ale poté už jsem se zářivým úsměvem a cestovní taškou přes rameno v taxíku mířil na letiště, kde jsem měl domluvený sraz s Kayem.
Zatímco jsem tam na něj čekal, pracovnice, které ve měn poznaly Toma Kaulitze, mě odbavily přednostně, takže já se, s kelímkem kafe a sluchátky v uších, usadil na sedačku kousek od domluveného místa a dovolil si na okamžik zavřít oči.
"Tak já přijdu sotva o deset minut později a ty už tu spíš?" ozval se pobavený hlas Kaye poté, co mi zmizely sluchátka z uší.

The treasure from Philippines 16.

7. october 2012 at 16:02 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
. . .můžu prozradit, že už se blížíme do finále :))


(z pohledu Kaye)

Stále jsem tak nějak nemohl uvěřit tomu, co se během pár posledních minut událo. Že jsem ještě cítil na rtech Toma, i když před chvílí odkráčel do obýváku, mumlajíc si u toho nějaká slova, která jsem neslyšel. Dobrých 5 minut jsem jen šokovaně stál u zdi a prstem přejížděl po rtech, snažíc se v nich vyčíst, co tenhle manévr měl znamenat. Celý měsíc se tu utápím ve vlastní depresi a ignoraci, aby mě pak přišel seřvat a ještě mi pomotat hlavu víc, když to byl vlastně jeho důvod, proč jsme se rozešli? Lehce jsem se zamračil, oblíknul na sebe něco normálnějšího a hlavně čistšího, než jsem se vydal za ním odhodlaný mu to pěkně vyčíst.

"Hele, co to mělo-ty mi tu uklízíš?!" překvapeně jsem ho sledoval, jak házel jednotlivé odpadky do obrovského koše a jeho obličej značil lehké znechucení. Donutilo mě to se zastydět, přesto jsem ale nasadil opět rozhněvanou tvář. Nikdo se ho přece o uklízecí služby neprosil.

The treasure from Philippines 15.

6. october 2012 at 9:08 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
Pairing: Kay One/ Tom Kaulitz


Čas utíkal příšerně rychle, od fiaska s Kayem a Bushidem při té filipínské oslavě uplynul už téměř měsíc, kdy se můj a Billův vztah rapidně zlepšil. Trávili jsme spolu každou vteřinu, neustále jsme se smáli a dotýkali se jeden druhého, do našeho vztahu se vrátila hravost. Navíc od té doby, co jsme potajmu tvořili pár a nebyla mezi námi žádná rivalita, se zlepšila i úroveň koncertů a turné celkově. Nicméně bych lhal, kdybych řekl, že jsem přestal myslet na Kaye. Obvykle se mi vzpomínky na něj vybavily večer, když Bill usnul. Myslel jsem na to, jak dobře mi s ním bylo a jak katastrofálně to skončilo, stýskali se mi po něm. A možná právě kvůli tomu se mi tak šíleně klepaly ruce, když jsme se po úspěšném ukončení turné vraceli domů, do Berlína. Zatímco Bill nadšeně křepčil s ostatními při hraní videoher, já seděl v ústraní a v ruce žmoulal telefon, ve kterém byla otevřená složka nazvaná Kayovým jménem, zabezpečená čtyřmi hesly. Přestože mi s Billem bylo opravdu hezky, z mně neznámého důvodu jsem nemohl smazat ani jednu jedinou textovku, natož fotku - měl jsem úplně všechny, přičemž některé byly skutečně peprné. Stejně jako už tisíckrát předtím, i tentokrát to ve mně vyvolávalo silnou touhu napsat mu, ale vlastní hrdost mě fackovala už preventivně. Stejně, i kdybych náhodou zešílel a rozhodl se mu ozvat, co bych mu napsal? A odepsal by mi, nebo mě na to příliš nenáviděl?

The treasure from Philippines 14.

23. september 2012 at 19:08 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D

. . vzhledem k tomu, že jsem občas idiot a nepřečtu si konec posledního dílu, než se rozepíšu, jsem to trochu pokonila. Nebylo psáno, že Tom do Billa zasunul a já si to zpestřila v tomto díle tím, že tak udělal. Tak to, prosím, berte tak, že to tak bylo, jak píšu v tomto díle a nebuďte detailisti, děkuji :D
(ono mi to vlastně pak napomůže k situaci)

(z pohledu Kaye)

S naprosto oněmělým výrazem a neschopen k nějaké činnosti jsem sledoval celou tu scénérii, která se děla přede mnou. Měl jsem dokonalý výhled na Tomův nahý zadek, jeho kalhoty se nacházely až někde u kotníků, a na stejně tak nahého Billa v pase, který skrz přivřené oči sledoval mou přítomnost a tisknul svého bratra pevně k sobě. Jeho rty byly mírně pootevřené v úšklebku a zrychleně oddechoval. O spokojeném výrazu Anise nemluvě. Nemohu uvěřit, že i přesto, jak jsem Tomovi dal jasně najevo, jak nejsem s jejich intimním vztahem spokojený, tu teď stojím a dívám se přímo, jak Billa šuká bez zábran. Myslel jsem, že jej mrzela má slova a naopak se pokusí najít východisko, jak to mezi námi srovnat. Tohle je výsměch.

"Ahoj, Kayi, přidáš se?" protnul ticho Bill, jehož úsměv vzrůstal každou sekundou, kterou jsem jen prostál nevěřícně u dveří. "Jsme teprve v rozjezdu, nemusíš mít strach, že bys o něco přišel." Zamručel ještě dodatkem a moje pěsti se pevně sevřely.

The treasure from Philippines 13.

21. september 2012 at 14:04 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
Bylo mi zle. Cítil jsem se jako přejetý parním válcem. Od rána jsme se skupinou byli v jednom kole, což by na problémy mělo normálně pomáhat, ale mně to akorát přihoršovalo, protože jsem na ně naopak nemohl přestat myslet. Pořád jsem před očima viděl Kayův výraz, když jsem mu to oznámil. Cítil jsem, jak jeho ruce na mých bocích chabnou a chtělo se mi z toho brečet, za což se nestydím. Už ne. Došlo mi, že mám Kaye rád, a že s ním chci být, líbil se mi ten pocit, jak o mě starostlivě pečoval. Proč se to muselo pokazit zrovna ve chvíli, kdy se všechno zdálo být perfektní?

"Nad čím přemýšlíš, Tomi?" sedl si mi na klín Bill, když jsem si vyčerpaně lehl na postel. Od včerejška se ode mě nehnul na krok, neustále se mě snažil rozveselit.

"Nad nesmrtelností brouka," zalhal jsem. Věděl, že myslím na Kaye, ale já neměl náladu to rozebírat. Byl jsem smutný, ale zároveň i trochu naštvaný - proč to kruci nechápal? Není to přeci nic nechutného, jen spolu s Billem občas spíme, neplánujeme rodinu nebo tak. Jen sex. A co je na sexu špatného?

The treasure from Philippines 12.

3. september 2012 at 19:39 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
. . . po delší odmlce je tu nový díl Filipínek, tak si jej užijte! :)



(z pohledu Kaye)
"Když jsme s Billem byli puberťáci, Bill si uvědomil, že je gay a byl z toho vyděšený, ale hrozně moc chtěl sex, ostatně jako každý puberťák. Jenže své poprvé nechtěl dát jen tak někomu a jednou v noci s tím přišel za mnou. Byli jsme ve fázi, kdy jsme si byli hrozně blízcí, takže já dlouho neváhal a splnil mu to přání, aby věděl, s čím má počítat až přijde někdo, jako Bushido."

Nechal jsem svůj mozek, ať v klidu vstřebává tuhle až děsivou informaci, pravdu. Tíživé ticho, které se ploužilo kolem nás obou, mi to spíše jen pro tentokrát stěžovalo. Sesunul jsem se víc pod vodu a kouknul na Toma, který se nejistě rozhlížel kolem a čekal na verdikt. Bože, vždyť incest je nezákonný, pokud vím. Ta představa, že spolu souloží dva sourozenci, jedna rodina, jedna krev, je pro mne upřímně dost odstrašující.

The treasure from Philippines 11.

30. august 2012 at 23:11 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
...díl od Aničky;)

Pairing: Tom/Kay One

Překvapeně jsem zamrkal a ruka mi sama ustala v pohybu, takže teď jen nehybně ležela v Billových vlasech, které se otřásaly vzlyky společně s celým jeho tělem. Miluju. Jako partnera. Proboha, opravdu mi tu teď Bill vyznal lásku? Sklopím pohled k jeho tělu, pozorně sledujíc sebemenší detaily jeho chování. Třesoucí se rty, ubrečené oči, rozmazaná mascara... Bože, co teď?

"Bille," něžně jsem mu zdvihl za bradu obličej a utřel mu slzy. "Měl by sis jít lehnout, brzy ráno máme rozhovor a ty určitě nechceš, abys měl obličej oteklý od slz. Běž spát."

The treasure from Philippines 10.

7. august 2012 at 17:00 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
...desátý díl je konečně na scéně! Co si asi Bill připraví tentokrát? :P


(Z pohledu Kaye)

Seděl jsem na svém hotelovém balkonu, neklidně pokuřoval další z cigaret a mobil tisknul k uchu, bedlivě poslouchajíc Tomovy rozprávky ohledně dnešní ho dne s Billem. Nestalo se zase toho tolik, jak bych čekal - když to ze svého pohledu shrnu, Bill se choval tak, jak jsem čekal - uraženě, naštvaně, vztekle. Po té fotce, co jsme mu poslali, nebylo divu, byla to nevýslovná provokace, které jsme si s Tomem oba byli moc dobře vědomi.

"V maskérně na mě vztáhnul ruku, dal mi facku. V tu chvíli mě popadl takový vztek, že jsem mu prostě odseknul, že budu uvažovat dost nad tím, jestli nezruším turné. Nebo alespoň nebudu přítomný." Povzdychnul do telefonu a já slyšel z jeho hlasu dost zklamaný a vyčerpaný podtón, který mu Bill způsoboval poslední dny.

The treasure from Philippines 9.

31. july 2012 at 18:00 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D

(Z pohledu Toma)

"Kam jdeš?" zasyčel Bill, jen co jsem se zvednul se zvonícím telefonem v ruce
.
"Vyřídit si hovor. Můžu, mami?" ironicky jsem protočil očima. "Dej mi deset minut, Bille," odsekl jsem, spěšně míříc k šatně, kde byl klid. "No ahoj, tak kde jsi?"

"Doma," zazněla jednoduchá odpověď.

"Cože? Ale proč? Vždyť jsme se přeci domlouvali, že se tu uvidíme, Kayi! Byli jsme domluvení!" zmateně jsem nakrčil obočí. Jasně, Bill kolem mě sice kroužil jako saň, ale to snad neznamenalo, že se měl Kay sebrat a jet domů, ne?

"Protože kdybych tam teď přijel, tvého milostivého bratříčka bych v nejlepším případě utopil v záchodové míse," zavrčel a než jsem se stihl zeptat, proč by to dělal, zkráceně mi převyprávěl scénu ze záchodu, během čehož jsem mimoděk zatínal pěsti tak silně, až se mi nehty zarývaly do kůže. "A to je tak stručně důvod, proč jsem teď doma."

The treasure from Philippines 8.

20. july 2012 at 20:39 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
. . .pro nedočkavce! wr! :D


(z pohledu Kaye)


Tolik jsem se na dnešní akci předávání cen těšil, ale docela jsem byl upřímně zklamán. Nebylo to atmosférou kolem, ta byla uspokojivá. Plno fanoušků, plno adrenalinu, nějaké to pití a především přijatelná zábava s přáteli kolem. Společně s Anisem jsme získali celkově dvě ceny, což bylo nad naše očekávání, takže sláva také nechyběla. Jenže já jsem požadoval k naprostému spokojení i nějaký osobní kontakt s Tomem, který se ale díky Billovi nemohl uskutečnit, jelikož mu byl neustále v patách, ať šel kamkoliv. Včetně toalet.

The treasure from Philippines 7.

18. july 2012 at 11:48 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
(z pohledu Toma)

Vyjeveně, nechápavě, vyděšeně a vzrušeně jsem zíral na hluchý telefon v mé ruce, ze kterého se ještě před pár minutami ozývaly Kayovy steny a vzdychání, aniž bych říkal něco se sexuálním nádechem. Řekl jsem jen pár zoufalých slůvek prosících o ukončení a on se přesto... udělal. Co na tom bylo ale absolutně nejvíc hrozného a trapného bylo, že mě těmi pár steny přivedl do varu a mně stál jako stožár! Nebýt mé hrdosti a, přiznávám, strachu, už bych visel na lince vytáčejíc jeho číslo, ale za žádnou cenu jsem mu nemohl dopřát to potěšení z pocitu že mě vzrušil tak snadno. Nepřichází v úvahu. Naprosto vůbec. Nikdy!
Frustrovaně jsem zaúpěl, mobil strkajíc hluboko pod polštář a podíval se na svůj vzrušený klín. Nemohl jsem uvěřit, že se právě chystám udělat si to rukou - bylo to poprvé po několika opravdu dlouhých měsících, vždycky jsem měl po ruce někoho z fanoušků nebo Billa, ale dneska jsem neměl náladu ani na jedno a chtělo se mi opravdu spát, takže jsem se pohodlně rozvalil v posteli, se zavřenýma očima si vybavil naši poslední jízdu s Kayem a dal se do práce.

The treasure from Philippines 6.

11. july 2012 at 17:30 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
. . .další díl, enjoy, nečtenáři :D

(z pohledu Kaye)
Zaraženě jsem sledoval svůj Iphone, s kterým jsem ještě před chvíli diskutoval s Tomem. Aniž bych se stačil nějak rozloučit, byl jsem odbyt jen pobídnutím, ať se zase brzy ozvu. Tomovo rozpoložení z Billa a jeho žárlivé povahy se mi zrovna nelíbilo. Ta malá, černovlasá diva neměla co kecat do toho, co je mezi mnou a Tomem. A jestli nedokáže zakročit sám Tom, který si očividně svého bratra nechce rozházet zbytečnou provokací, zřejmě se do toho vložím já a ukážu tomu mladšímu umíněnci, že si nenechám takové slibné hrátky s Tomem překazit, protože to začínalo nabírat ty správné grády.
"Samozřejmě, že se brzy ozvu." Ušklíbnul jsem se pro sebe, mobil zastrčil do zadní kapsy kalhot a opřený lokty o zábradlí jsem pomalu dokuřoval svou cigaretu. Dnes jsem se nechal ukecat Anisem, abychom tradičně uspořádali takový menší, soukromý večírek u něj doma. Přesto, že jsem neměl zrovna náladu na nějaké bujaré pařby a radši jsem se viděl v posteli, nechal jsem se přemluvit a prostě jsem přijel. Našel jsem tu pár našich společných známých, pár pro mne neznámých a hlavně taky plno mladých slečen na zpříjemnění večera, pro případ.

The treasure from Philippines 5.

6. july 2012 at 18:00 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
Užijte si (Vás málo :D) dnešní další díl psaný od Saline ;)
(z pohledu Toma)

Pobaveně jsem se ušklíbl nad jeho poznámkou, je mi naprosto jasné, že by mě zlikvidoval, kdybych mu dal falešné nebo i omylem špatné číslo. Sice znělo lákavě, že by mě zlikvidoval sexuálním způsobem, ale takhle jsem měl alespoň možnost nějakého rozptýlení během nekonečně dlouhé koncertní šňůry.
S úsměvem jsem dosedl hned vedle Billa, ke géčkům se naklonil a obdaroval je pobaveným úšklebkem. Kolenem jsem šťouchl do Billa, očividně ne moc dobře naladěného. "Jaké jsi měl odpoledne?"
"Nesahej na mě," zavrčel a nohou cuknul, oddalujíc se ode mě.
"Co ti zase přeletělo přes nos?" zamračil jsem se znepokojeně.
"Nic mi nepřelétlo přes nos," odsekl. "Doufám, že jsi měl skvělé odpoledne s Kennethem!" prskl na mě zlostně, div se mu obočí nesrazilo, jak se mračil. Chvilku jsem na něj jen nechápavě zíral a snažil se přijít na to, o co mu kruci jde.
"Vlastně jsem se docela bavil, což se o tobě zřejmě říct nedá, jak se na tebe dívám," odvětil jsem stejně rozezleným tónem, jeho rozmrzelé nálady mě přestávaly bavit.

The treasure from Philippines 4.

1. july 2012 at 18:00 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
. . .mezitím žehlením nehorázně hromady prádla, neustálém ohřívání si vystydlého kafe (ať už tomu budete věřit, že mi opravdu v těchto tropických vedrech opravdu vychladlo) a oplakávání mého stálého nemluvení s otcem, jsem OPRAVDU konečně dopsala další díl! A jsem na sebe pyšná! :D
Neděje se nic podstatného, ale zase jsme trochu popojeli dál. Beru to jako oddechovější část povídky, snad se bude líbit ;)



(z pohledu vypravěče)

Bill přecházel rozhořčeně po místnosti tam a zpátky, v ruce dřímajíc už asi třetí cigaretu v pořadí a nedbajíc na zákazu kouření v hotelových apartmá. Zhluboka nasál další dávku nikotinu a se zavrčením vydechnul. Anis líně povytáhnul obočí a uveleben v křesle se rozhodl, že nechá mladíka alespoň trochu vychladnout, protože jinak by mohl být klidně touhle rozdrážděnou zmijí, jak Billa nazval, pěkně nepříjemně kousnut. Nebylo na místě dráždit hada bosou nohou, jak se lidově říká. A Anis se tím snažil držet.


"Nevím, co tě tak rozčiluje." Nevydržel po chvíli, kdy se situace neměnila, a Bill sahal po krabičce, aby si mohl zapálit další nezdravý zdroj. Bushido byl ale rychlejší a krabičku chvatně sebral ze stolu, aby znemožnil přístup. Bill se po něm ohnal nepříjemně a nespokojeně zasyčel, snažil se krabičku dostat zpátky. Nakonec to vzdal, praštil Anise do ramene a poodstoupil k oknu.


"Copak si to na té chodbě neviděl?!" Osočil se na něj Bill nepříjemně a protočil očima. Anis se pro sebe ušklíbnul, vstal, krabičku radši strkajíc do zadní kapsy svých kalhot a pomalu přešel k Billovi, aby jej mohl zezadu obejmout a promnout mu boky. Na rozdíl od Billa mu nepřišlo nic tak katastrofálního na tom, že prostě Kay se rozhodnul, že občas si užije s Tomem. Pro Billa to zřejmě byl šok. Nicméně neměl náladu se teď tím zabývat. Přijel s domněním, že si dneska ještě s touhle chlapeckou nádherou užije po svém.

The treasure from Philippines 3.

21. june 2012 at 18:00 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
...užijte si třetí díl! :)



(z pohledu Toma)

Mlčky jsem vystřelil z jídelny s Kayem po boku, byl jsem rudý až na zadku, on byl rozhodně ten poslední, koho jsem chtěl v příští několika ... letech vidět a doufal jsem, že můj odchod bez rozloučení nebo sebemenšího náznaku, že bych ho rád viděl znovu, mu to dá dostatečně jasně najevo. Nevím, jestli je tak hrozně natvrdlý, že mu to nedošlo nebo opravdu tak neodbytný, ale ať už to bylo cokoli, rozhodně jsem se už těšil na večer.
Záchody jsem minul bez povšimnutí a rovnou zamířil ven, přičemž po kapsách už jsem lovil cigarety, po kterých jsem teď toužil víc, než když jindy.
"Nechtěl jsi jít náhodou na záchod?" ušklíbl se Kay pobaveně.
"Nehrozí, že bych s tebou znovu vlezl někam, kde budeme sami," odmítavě zavrtím hlavou, přičemž si zapálím hned, jak vylezeme z hotelu. "Vůbec nechápu, co po mně chceš."
"Ranní příděl, který jsem ti včera slíbil," pokrčil rameny a sám si zapálil, aniž by opomněl konečky prstů nenápadně přejet po mých zádech. Vyděšeně jsem sebou cuknul a bázlivě se rozhlížel kolem, abych se ujistil, že nikde není nikdo, kdo by nás sledoval.
"Skutečnost, že jsem odešel ještě než ses vzbudil, ti nenapověděla, že o to nestojím?" ušklíbnul jsem se, pomalu se rozcházejíc k nedalekému obchodu.
"Z mojí postele ale jen tak někdo neutíká, Tome, na tohle já nejsem zvyklý."
"Všechno je jednou poprvé, ne?" zasmál jsem se a poprvé od odchodu z jídelny k němu vzhlédl. V očích mu hrály pobavené jiskřičky a na rtech měl úsměv, což mi na malou chvíli lehce vyrazilo dech, ale naštěstí jsem se brzy vzpamatoval a pohled znovu plaše sklopil. K tomu, abych měl alespoň nějaké sebevědomí, jsem se na něj nesměl podívat. To by neměl být takový problém, ne?
"Ovšem, ale takové poprvé se mi vůbec nelíbí," zamračil se nespokojeně. "Sice jsem si ráno nic nepamatoval, ale jen co mě osvítil duch svatý, okamžitě jsem s tebou chtěl druhé kolo, Tome," ušklíbl se a chtěl mě zřejmě poplácat po rameni, ale můj naprosto smrtelný pohled mu ruku vrátil na své místo, tedy k jeho tělu.
"Jenom tu ztrácíš čas, Kayi. Já nejsem Bill, víš? Bylo to jednou a naposledy, Kayi, nevím, proč by si to s tebou měl zopakovat, tohle já nikdy nedělám," odmítavě jsem zavrtěl hlavou, ale vzápětí překvapeně vykřikl, když mě pevně chytil za loket a odtáhnul do nějaké postranní uličky plné odpadků. Znechuceně jsem si odfrkl a zavzpíral se, snažil se mě opřít o jednu ze špinavých zdí.

The treasure from Philippines 2.

17. june 2012 at 19:05 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D


...druhý díl je na světě! :)

Jsem zvyklý vstávat po propité noci s kocovinou a silnou bolestí hlavy. Vlastně se divím, že už si na to moje játra nezvykly, protože večírky jsou téměř mojí každodenní náplní, pokud zrovna nesedím ve studiu nad novým albem. Často slýchávám od matky, jak bych měl pobrat někde alespoň trochu rozumu a začít se chovat dospěle, najít si milou přítelkyni a zapřemýšlet o rodině. Takové návrhy a rady pouštím druhým uchem ven, ač mamku doslova miluju. Nenacházím žádné velké zalíbení ve faktu, že bych se měl stát stereotypním mužem domácnosti, akorát se jen starat o to, aby doma bylo z čeho žít, abych zajistil dědice svého jména a udělal tak radost matce, abych pečoval dennodenně o jednu ženu. Tohle prostě není má parketa, a naštěstí jsem našel i přítele, který má na tyhle životní úlohy stejný názory. Bushido. Můj nejlepší přítel a taky společník většiny mejdanů a večírků. Můj bratr, dalo by se říct. Ten pokrevní bratr ale teď momentálně znehodnocuje mé krušné ráno. Sleduju vibrující mobil, který vesele tančí po nočním stolku a díky mé bolesti hlavy mám pocit, že mi do uší troubí z každé strany alespoň pět trumpet.


"Kurva." Ulevím si vyčerpaně, když se mi podaří otevřít oči, které následovně zase zavřu pod palbou nepříjemných a ostrých. Promnu spánky, z kterých vystřeluje známá bolest a poslepu se natáhnu pro mobil, abych mohl hovor přijmout.

"To je dost." Ozve se z druhé strany trochu nevrle. Ah, drahý Anis vykročil do dne levou nohou, podrážděn stejně jako já ranní kocovinou a možná ještě nevyspalý z náruživého sexu, který si užívá kolikrát až do pozdních hodin. Pak bývá po ránu extrémně nepříjemný.

The treasure from Philippines 1.

5. june 2012 at 20:00 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
. . tak Vás vítám u nové vícedílné povídky, na které se podílím s Saline.A
Je poněkud netradiční, jelikož se jedná o premiérový pár a to Tom/Kay One.
Ovšem když člověk chce, najde v tom jisté zalíbení, stejně jako já, stejně jako pár dalších jedinců.
Proto si užijte první díl, který napsala začínajícně Saline! :)
A s obrázkem počítejte v nejbližší době, ještě musíme zažádat jednu osůbku, tak snad to vyjde:)

Trochu otrávenější, než by si chudáci pořadatelé přáli, jsem se opřel se skleničkou whiskey v jedné ruce, s cigaretou v druhé, o barový pult a rozhlédl se naprosto zaplněným klubem. Nebylo mi úplně tak jasné, co za akci, které se milostivě účastníme, to je, přes tohle byl vždycky Bill, ale nakonec mi to bylo celkem fuk. V poslední době nebylo zrovna moc příležitostí opít se, natož na veřejnosti, takže jsem si dnešní večer užíval jako příjemné zpestření nikdy nekončícího kolotoče v honbě za větší a větší slávou. My s Georgem a Gustavem jsme naštěstí měli možnost odpočinout si od blesku fotoaparátů, protože některé veřejné akce díky bohu obstaral ochotně Bill sám, ale na většině jsme byli bohužel požadování my všichni.

Dnešní večírek nebyl žádnou výjimkou, jediným pozitivem byla ta spásná možnost bez rozpaků se opít, ale tím to tak nějak končilo. Bill mi utekl hned po příchodu do víru tanečního parketu, což já jsem naprosto odmítal absolvovat, zatímco Gustav s Georgem zhruba po hodině zmizeli úplně pryč. U nich jsem to očekával, protože bujaré večírky nikdy nebyly nic pro ně, málokdy se stalo, že by s námi s Billem vydrželi až do rána, takže zatímco my se vždycky bavili do brzkých ranních hodin, oni spokojeně vyspávali na hotelech. Od nich se neočekávala téměř žádná společenská výdrž, což jsem jim opravdu upřímně záviděl, dneska tuplem, protože jsem ani v nejmenším neměl náladu na nějakou pařbu. Byl jsem unavený, znuděný, otrávený a protivný sám sobě, to bylo nejhorší.

 
 

Advertisement