The treasure from Germany

The treasure from Germany - Epilog

17. may 2014 at 19:44 | PeTiŠka || Pétina
jsme v úplném finále.
bye:)


(z pohledu Kaye)

Dnes to bude přesně rok, co jsme uskutečnili náš únikový let z Filipín zpátky do Německa, jen abychom si zajistili bezpečí. Pokud by mělo být po mém, neměl bych problém se Nathanielovi postavit čelem, protože bych nesnesl pomyšlení, že bych zbaběle utekl. Jenže tenkrát už to nebylo jen o mně, ale o nás. O mně a o Tomovi, na kterém mi záleželo víc, než na sobě samotném. Takže řešení bylo jednoduché a prosté - dostat se co nejdál od hrozícího nebezpečí. A to se nám podařilo, i když jsme se z toho všichni nějakou dobu vzpamatovávali.
"Kayi?" ode dveří ložnice se ozvalo nesmělé zaklepání, než se ve dveřích objevila Tomova hlava. "Já jen, že bychom už měli pomalu vyrazit, abychom dorazili včas."

Zvedl jsem k němu hlavu a trochu se zavrtěl v křesle.

The treasure from Germany 17.

13. may 2014 at 19:51 | PeTiŠka || Pétina
A po tomhle už příjde jen epilog(:


(z pohledu Kaye)

Jakmile jsme dorazili na letiště, spadla mi aspoň půlka kamene ze srdce, že je většina z nás relativně v bezpečí. Hlavně Tom. Mlčky jsem popadl své věci, pomáhajíc i Tomovi a rozešli jsme se dovnitř, nahlásit se a nechat odbavit kufry. Za dvě hodiny by mělo být vše v pohodě a my bychom měli všichni, včetně Nyzeho a Viktorie, letět domů, do Německa.


"Třeba vůbec nebude doma," zamumlal potichu Tom, když jsme se postavili do fronty s kufry. Zvedl jsem k němu pohled a sledoval, jak si kouše ret.
"Budeme se té představy držet." Přikývnu a líbnu ho krátce na rty, než se zase odvrátím, ponořujíc se do svých obav a stresu.

*

The treasure from Germany 16.

9. may 2014 at 9:44 | PeTiŠka || Pétina
Dostal se mi konečně poslední díl od mé (bývalé) spoluautorky a ze mne právě spadlo jakési pouto, které drželo nás dvě ještě při sobě. Trošku jsem se toho děsila, ale možná díky té náhlosti a šoku tu ránu snážím poměrně dobře. Uvědomila jsem si, že s člověkem, v jehož očích jste špatní ať děláte co děláte, to nemůže v životě vycházet. Takže já za tento krok děkuji, děkuji za spolupráci a ochotu napsat ještě jeden díl a přeji spoluautorce lepší cestu životem, než měla doposud:) Tímto se loučím, no a tady je tedy poslední díl od Saline A. a na mne bude už jen dotáhnout povídku do úplného konce! :)


(z pohledu Toma)


Nebyl jsem klidný. Vůbec jsem nebyl klidný, maximálně mírně uchlácholený Kayovými slovy, gesty a dotyky, ale jinak jsem celou dobu přemýšlel nad naší situací. Bylo toho na mě moc. Ačkoliv jsem byl relativně spokojený, že Kay je u mě a já ho mám na očích, vědomí, že chudinka Viktorie a Nyze budou muset do domu toho psychopata, mě vnitřně drásalo. Šílel jsem vzteky, strachy a rozhořčením.


O co ksakru tomu chlapovi šlo? Proč prostě nemohl nechat minulost minulostí a jít dál? Nebo dobře, tak dlouhá doba strávená ve vězení nějaké následky zanechá, ale proboha, opravdu kvůli tomu musel chtít ničit životy nám všem? Je logické, že Kay utekl! Jenom naprostý idiot by tam zůstal a taky se nechal zavřít.

The treasure from Germany 15.

6. may 2014 at 8:36 | PeTiŠka || Pétina
Zjistila jsem, že nejvíce toho napíšu na úterních přednáškách. Stačím se u toho skvěle uvolnit, poslouchám i výklad a dokonce jsem schopna se zapojit do debaty (to já ráda) :D Přednášky budou zřejmě mou spásou, taky tenhle díl na nich vznikl. Tak s chutí do něj, blížíme se do finále! >:-)


(z pohledu Kaye)

Když jsem našel Toma zhrouceného v ložnici, rozhodl jsem se vypnout. Aspoň pro jeden večer. Ještě jeden večer, který si společně užijeme na Filipínách, než odletíme zpátky do Německa, kde by nás relativně mohlo čekat bezpečí.


Nečekal jsem na nic a pobídl ho, ať se oblíkne a vezme si jen nejdůležitější věci, jako peněženku a telefon. Nechápavě mě sledoval a chvíli mumlal, aby ze mne něco dostal, ale já jsem hodlal jednat okamžitě. O půl hodiny jsme společně nasedli do auta, a i když už se stmívalo, rozhodl jsem se zajet daleko za město, protože ve mně trochu strach blouznil.

The treasure from Germany 14.

3. may 2014 at 0:39 | PeTiŠka || Pétina

(z pohledu Toma)

Když jsem se ráno vzbudil v Kayově objetí, nemohl jsem skrýt překvapení. Ještě včera na mě sotva promluvil a dneska se lísal? Jen matně jsem si vybavoval, že v noci mezi námi proběhla nějaká komunikace, ale byl jsem v takovém stavu spánku, že mi vůbec nebylo jasné, co říkal. Nicméně mě ani nenapadlo si stěžovat - za uklidnění situace jsem byl rád, ale stejně mi to vrtalo hlavou.

The treasure from Germany 13.

29. april 2014 at 17:06 | PeTiŠka || Pétina

(z pohledu Kaye)

Pevně jsem svíral cigaretu mezi prsty a třikrát za sebou rychle potáhl, aby se mi mé rozčilení podařilo alespoň trochu zahnat do kouta. I když jsem si jistý, že Tomovy úmysly byly zcela čisté a dobromyslné, cítil jsem na něj vztek, když nechal, aby tu ta blondýnka mohla přespat. I přes můj nesouhlas. Neměl jsem z té holky od posledních dnů moc dobrý pocit. Její přítomnost mě nutila být neustále ve střehu, dávat si pozor a hlavně jsem se necítil pohodlně.

The treasure from Germany 12.

26. march 2014 at 14:47 | PeTiŠka || Pétina

(z pohledu Toma)

Když se mi z Kaye po nekonečně dlouhém rozhovoru podařilo vytáhnout, co se odehrávalo mezi Nyzem a Viktorií, převládaly ve mně dvě emoce: zmatek a vztek. Absolutně jsem nechápal, co to mělo znamenat. Začala se snad se mnou bavit, protože Kaye už dávno znala a chtěla mi ho přebrat? Nebo s ním snad měla nějaké nevyřízené účty? Zase, ale když jsem si přemítal náš úplně první rozhovor, opravdu vypadala jako někdo, kdo mě vidí poprvé a upřímně rád mě poznává. Její chování se začalo měnit až od druhé schůzky. Ale co za tou změnou stálo?

"Nad čím přemýšlíš?" Kay mi jemně stisknul rameno. Už minimálně hodinu jsem nebyl zrovna dobrým společníkem pro naše hosty.

The treasure from Germany 11.

26. january 2014 at 22:48 | PeTiŠka || Pétina
Zkouškové za první semestr pomalu vrcholí a proto začínám dávat zase dohromady zanedbaný blog. Jedenáctý díl pokladu je zveřejněn právě teď ! :)

(z pohledu Kaye)

To, co mě dopoledne probudilo, nebyla k mému překvapení kocovina, se kterou jsem byl už od včerejška smířený. Bolest bylo to, co mě vytrhlo ze spánku. Tupá bolest, která vystřelovala z mé pravé ruky, konkrétně z ramene. Aniž bych se namáhal otevřít oči, pokusil jsem se s rukou hnout, doufajíc, že se nepříjemného pocitu zbavím.

"Mhmm…" ozvalo se vedle mne nespokojeně. Zkusil jsem to znova a mělo to naprosto stejný výsledek. Aspoň jsem zjistil důvod bolesti, jak se mi Tom spokojeně rozvaloval na rameni.

"Tome," oslovil jsem ho zkusmo. Natočil jsem se k němu po chvíli ticha hlavu a přes odumírání ruky jsem se neodvážil jí znovu pohnout. S úsměvem jsem pohlédl na jeho spící tvář a druhou, volnou rukou jsem mu bříšky prstů přejel po tváři a čele. Cuknul trochu hlavou a vydechl. "Takhle tě stejně miluju nejvíc. Když jsi zticha." Zamumlám pro sebe pobaveně potichu.

The treasure from Germany 10.

6. january 2014 at 12:00 | PeTiŠka || Pétina


(z pohledu Toma)

Ačkoliv jsem si slíbil, že minimálně půl roku od svatby nebudu nic organizovat, samozřejmě jsem to byl já, na koho padla veškerá organizace ohledně kolaudace našeho nového domu. I když, všechna čest Kayovi, opravdu mi při tom pomáhal - nejspíš nechtěl dopustit, abych samým stresem všechny hosty seřval mezi dveřmi. Ale co, hlavně, že pomáhal.


Díky společné spolupráci jsme měli všechno nachystané přesně podle mých představ už několik hodin předem, což se hodilo, protože jsme ještě museli vyzvednout Nyzeho se Shindym na letišti. Toho se ochotně zhostili Kay s Anisem, zatímco Bill se převelice ochotně zhostil úkolu obléct mě. Na Kayův návrh. Měl jsem chuť ho rozčtvrtit a ty čtvrtky následně utopit v nejhlubším oceánu.

The treasure from Germany 9.

25. december 2013 at 19:00 | PeTiŠka || Pétina

(z pohledu Kaye)

"Co sedíš tak zaraženě? Od té doby, co jsme dorazili na pláž, s tebou nic není." Z myšlení mě vytrhl Anis, který si přišoupl jedno z lehátek a společně s vychlazeným pivem z nedalekého baru se usadil vedle mne. Posunul jsem sluneční brýle z hlavy na oči, abych mohl zkontrolovat situaci na moři, kde se předháněla dvojčata na vodních skútrech. Taková jejich společná hravost se jen tak nevidí.

"Přemýšlím."

"Au," sykl naoko Anis, což mě donutilo protočit očima pod brýlemi, ale věnoval jsem mu pobavený úšklebek. "Promiň, ale tohle musí být opravdu závažná věc, když vypadáš tak zabraně do svých myšlenek od rána. O co jde, nějaký problém?"

"V podstatě ani ne, jen se v tom moc šťourám a dělám z toho vlastní malé drama." Zazubím se na něj a doufám, že mu to jako odpověď bude stačit. Že pochopí můj záměr se o tom nebavit. Jenže to by nebyl Anis, kdyby nevyslýchal dál.

The treasure from Germany 8.

20. december 2013 at 21:56 | PeTiŠka || Pétina

(Z pohledu Toma)


Dva dny odříkání udělaly své. Jakmile jsem ucítil na bocích Kayův pevný stisk, měl jsem chuť strhnout z něj oblečení a na nic nečekat, ale bylo mi jasné, že by s tím nesouhlasil - miloval, když mě mohl mučit. Proto jsem omotal ruce kolem jeho krku a vrhl se mu na rty ve vášnivém polibku. Téměř okamžitě se mu z nich vydral vzrušený sten, který zrychlil tep i mně.


Nechal jsem Kaye, aby mě shodil do postele a ze samého milosrdenství mu dovolil, aby se kochal pohledem na mé tělo, ale netrvalo to dlouho; jen pár vteřin, než jsem ho za konec opasku přitáhnul k sobě a okamžitě ho pevně objal nohama kolem boků, vzrušeně se na něj tisknouc. "Dva dny jsou hodně dlouhá doba, že?" zamručel jsem mu do ucha, zatímco Kay okusoval a líbal můj krk. Oči se mi přivíraly vzrušením, zatímco ze rtů mi proudily tiché steny, kterým jsem se ani nemusel bránit. Konečně jsem se mohl naplno projevit, aniž bych se musel bát, že za námi přiběhne Kayova babička s krabičkou kondomů.

The treasure from Germany 7.

16. december 2013 at 23:25 | PeTiŠka || Pétina

(z pohledu Viktorie)

"Netušila bych, že tvé vlastní dvojče může být až taková mrcha, na tom parketě vypadal naopak tolik přátelsky a sympaticky." Nevěřícně jsem zavrtěla hlavou, zatímco jsem si nabrala pořádný kus ovocného dortu na vidličku. Po dvou hodinách lítání po obchodech jsem cítila i za Toma, že bychom potřebovali menší oddychovou pauzu, tedy jsem ho zatáhla do mé oblíbené cukrárny, kam občas ráda zavítám i sama. Po celých dvou hodinách, kdy jsem napůl vnímala Toma při vypravování jeho seznamování s Kayem a napůl jsem obdivovala každý třetí kus oblečení v jednotlivých krámcích.


"Je to osoba mnoha tváří. Ale i tak bych na něj nedal dopustit, i přesto, jak nás málem s Kayem rozvrátil. Pořád je to můj malý bratr, mé dvojče, půlka mne," zamumlal zamyšleně a vložil pomalu lžičku s cukrovinou do úst. Překvapeně jsem zamrkala, ale usmála se nad jeho právě prozrazenou slabostí. "Ale dost o mně, toho už jsme dneska slyšeli dost. Pověz mi radši něco o sobě? Vlastně v podstatě jen vím, že jsi Viktorie, že tu jsi u bratrance a máš tu kamarádku, která běžně toleruje, když k ní běžíš v zapomnění spát kolem druhé ráno." Ušklíbl se pobaveně a já musela sklopit hlavu, jak se mi červeň rozlila ve tvářích. Zamíchala jsem své cappuccino trochu rozpačitě a pokrčila rameny.

The treasure from Germany 6.

19. november 2013 at 13:58 | PeTiŠka || Pétina

(z pohledu Toma)

Zůstal jsem na její, rychle se vzdalující, záda trochu v šoku - co se s ní tak najednou stalo, že musela zmizet téměř nadzvukovou rychlostí? Pochybuju, že svědomí kvůli tomu, že by zapomněla na přespávačku u kamarádky. Nicméně byla už dávno pryč na to, abych jí mohl zastavit a podrobit výslechu.

Po uvědomění si, že jsem nejspíš trvale vystřízlivěl, jsem s tichým bručením si pod nos zamířil na parket k Billovi, který nevnímal svět kolem sebe. Divoce kroutil boky do rytmu hudby, aniž by na sebe nechal sáhnout jediného z tanečníků, kteří na něj hladově zírali, v duchu si představujíc věci, které by s Billem mohli dělat.


"Bille," jemně, ale pevně, jsem ho majetnicky objal kolem pasu a přitiskl se na něj. "Myslím, že je čas jít domů, už je pozdě a ty máš očividně dost," pobaveně jsem se usmál, když provokativně zavrtěl zadkem na nějakého muže.

The treasure from Germany 5.

7. november 2013 at 11:04 | PeTiŠka || Pétina

(z pohledu Viktorie)

Cítila jsem z něj nervozitu až na míle. A to jsem k němu byla přitisknutá na můj vkus poměrně natěsno. Pobaveně jsem se k němu přimkla ještě více, pokud to vůbec více šlo, a jen si užívala pánské společnosti, nasávajíc jeho kolínskou. Normálně bych asi fakt, že je čerstvě ženatý, hodila za hlavu, ale vzhledem k tomu, že byl ženatý s chlapem, jsem se rozhodla držet se zpátky. Byl tak roztomile ztuhlý, jak se díky alkoholu, který mu už koloval v krvi, snažil neudělat nějakou blbost. Neměla jsem to srdce ho více provokovat.

"Půjdeme si sednout? Ráda bych se už napila!" natáhla jsem se k němu po chvíli, snažíc se překřičet hlasitou muziku. Ani vteřinu neváhal a přikývl, spokojen faktem, že bude oproštěn od mé provokativní blízkosti. Musela jsem se zasmát a společně jsme zamířili k jednomu volnému boxu, který se nacházel v zadnější části klubu. Cestou jsem rovnou zastavila číšníka, kterého jsem požádala o dvě sklenice vody a dva panáky vodky.

"Je tu docela dost lidí!" Naklonil se ke mně přes stůl, když jsme se usadili, abychom se lépe slyšeli. Zapřela jsem se lokty o stůl a rozhlídla jsem se kolem, abych mu jeho poznámku mohla odsouhlasit. "Nevypadáš, jako kdybys pocházela odsud…vypadáš tak…"

The treasure from Germany 4.

22. october 2013 at 17:12 | PeTiŠka || Pétina


(z pohledu Toma)

Ačkoliv jsem byl zvyklý, že se neustále objevovaly nějaké problémy, zbytek dne proběhl kupodivu naprosto v klidu; užíval jsem si s Kayem krásného počasí na pláži, zatímco máma si po dlouhých letech konečně zase užívala moře s Gordonem, Bill okupoval nákupní centra a Anis byl zabraný do nějakých obchodních záležitostí z Německa. Poměrně typický den, až na to, že já už nebyl Kaulitz, ale Glöckler. Nicméně, to taky nebyla žádná razantní změna, co si budeme povídat.

Díky naší pohodě ale čas ubíhal tak rychle, že jsem se ani neohlédl a už mě Bill snad posté převlékal, protože s ničím nebyl natolik spokojený, aby byl ochotný se mnou vyjít na veřejnost. "Já to vzdávám! Vezmi si to bílý tílko, tu bílou košili s krátkým rukávem a jdeme. S tebou se nedá pracovat, když nemáš nic z toho, co jsem ti kdy koupil," s přimhouřenýma očima na mě káravě kouknul.

"Bille, kdybych si něco z toho oblékl, víc by to ze mě ukazovalo, než zakrývalo. Nabral jsem svalovou hmotu, všechno je mi malý," pokrčil jsem rameny s omluvou vepsanou ve tváři a natáhl na sebe tedy doporučené oblečení. "V poslední době jsem neměl ani čas jít nakupovat, bylo toho na mě hodně, takže jsem si natáhl tílko a šel, stejně je tu na všechno ostatní moc teplo."

The treasure from Germany 3.

3. october 2013 at 10:05 | PeTiŠka || Pétina



(z pohledu Kaye)

"Hele, jak to je teď vůbec s Billem?" zeptal jsem se jen tak mimo řeč a natáhl ze své skoro vyhořelé cigarety, opírajíc se zády o dřevěné zábradlí, které ohraničovalo zadní terasu restaurace. Může být zhruba něco málo po desáté hodině, jelikož venku už se začíná stmívat, a přesto, že pro většinu končí den a přichází zasloužený odpočinek, náš večer teprve nabírá ty očekávané obrátky. Někteří hosté, spíše toho staršího věku - tedy rodina a jejich přátelé, se s omluvou odebrali do svých hotelových pokojů. S těmi mladšími, tedy s našimi přáteli a tak, jsme se odebrali do menší restaurace, kterou jsme rezervovali pro dnešní noc a také pokoje, které byly vestavěny v horním patře budovy. Takže pokud už někdo nebude těžce dávat přísun alkoholu, stačí vyběhnout po schodech. Tedy jestli toho bude schopný. Když ne, tak to má docela problém, protože takové starosti už byly nad mé síly.

The treasure from Germany 2.

11. september 2013 at 23:04 | PeTiŠka || Pétina
Pořadí: 2. kapitola
Žánr: román, drama
Párování: Kay One/Tom
Autor: Saline A. & Pétina


The treasure from Germany 1. - Úvod

29. august 2013 at 23:45 | Pétina
Je to tu. Po osmi měsících se včera rozepsala druhá řada povídky zahrnující netradiční pár Tom/Kay. Chuť a nápad se sešly a tak vzniká pokračování příběhu dvou známých tváří.
Název je poněkud jiný, ale jedná se o navazování na první řadu, která nesla název 'The treasure from Phillipines', tedy 'Poklad z Filipín', kde pokladem byla myšlena hlavní postava Kaye. A aby to bylo trošku fér, ta druhý název patří tedy Německu, které zastupuje druhá hlavní postava Tom. (Není to skvělé a dojemné? :D). Každopádně přináším premiérově první díl, který má být takovým menším úvodem a připomenutím, jak skončila první řada. Pro případné čténáře - hezké počtění ;)


Vyčerpaně odložil svůj telefon po dlouhém rozhovoru s matkou na noční stolek a odevzdaně padl přímo do náruče nadýchaných peřin, které byly cítit několika různými vůněmi. Jeho, přítelovo a pak taky mořským vzduchem, který do pokoje vplouval otevřenými balkónovými dveřmi. Potlačil zívnutí a promnul spánky ve snaze zahnat přicházející bolest hlavy, která jej doprovázela poslední čtyři dny neustále.

Na začátku se zdálo být všechno až moc ideální. Dostal zásnubní prstýnek, několik sladkých příslibů a pak se také zúčastnil nadšeného plánování, jak bude jejich svatba bezchybná a hlavně uzavře jejich vztah tím nejpevnějším poutem, které se jim může dostat. Do té doby bylo ještě vše skvělé, než se čas přehoupl o dva měsíce a přinesl s sebou uskutečnění. Své 'ANO' je čekalo už za pouhé dva dny, ale předchází mu dny náročné, tedy obstarávání všech potřebností kolem. Obřadu, hostiny, veselky, hostů. Všechno, co Toma přiváděla k šílenství. Nikdy si nepřál víc, aby tady byl někdo, kdo by to všechno zařídil za něj, aby on mohl jen v osudný den dojít k oltáři a stát se rovnocenným partnerem. Nebyl na to sice sám, ale většinu práce si bral na krk dobrovolně sám, což se na něm začalo podepisovat.

 
 

Advertisement