May 2014

Save me 8. - Osudný papírek

28. may 2014 at 22:57 | PeTiŠka || Pétina |  Save me
Mé zkouškové je v plném proudu, a proto se mám zase na co vymlouvat ;D Jsem ráda, že už mám za sebou úspěšně 3 zkoušky, ale stále toho mám hodně před sebou. Nepoznávám sama sebe, ale snažím se do toho dávat co nejvíce, tak ležím poslední dny převážně ve skriptech. Samozřejmě je v tom ještě spousta práce, kterou jsem si teď nahromadila pokud možno co nejvíce, a taky volný čas, který si snažím užít, protože je ho poslední dobou moc málo. Ale už jen půl měsíce a budu mít prázdninyJ a tak v pozdní noci sepisuji další díl hetero povídky, protože se mi po dlouhé době třásly prsty, potřebuju se odreagovat od učení A HLAVNĚ bych to chtěla sepsat z nadšení za mou oblíbenou herečku Hayden P. (pod kterou si představuju právě hrdinku této povídkyJ), která čeká své první miminko! Tedy gratulace a já se jdu o to s větší radostí pustit do psaní. Mějte pěkný konec května. J



Druhý den, když mi zvonil budík těsně u ucha, jsem se nemohla donutit k tomu, abych alespoň otevřela oči. Dlouho do noci jsem přemítala v hlavě odpoledne, které jsem strávila po boku nových lidí a náhle rozhořčení vlastní sestřenice. Cítila jsem se hrozně, jako kdybych jí v něčem podvedla. Ale v čem? Jen jsem se rozhodla zařadit se a najít si berličku do nové školy. A to přátelé.

S povzdychem jsem se nakonec posadila, když mě náhle skolila zpátky do polštáře silná bolest, vystřelující ze spánků. S tichým zaúpěním jsem okamžitě přiložila ruce na spánky a snažila se bolest trochu rozmasírovat, ale po pár minutách jsem to vzdala. Spánky mi silně tepaly a bolest jsem zanedlouho ucítila v očích. Dneska budu nepoužitelná.


The treasure from Germany - Epilog

17. may 2014 at 19:44 | PeTiŠka || Pétina |  The treasure from Germany
jsme v úplném finále.
bye:)


(z pohledu Kaye)

Dnes to bude přesně rok, co jsme uskutečnili náš únikový let z Filipín zpátky do Německa, jen abychom si zajistili bezpečí. Pokud by mělo být po mém, neměl bych problém se Nathanielovi postavit čelem, protože bych nesnesl pomyšlení, že bych zbaběle utekl. Jenže tenkrát už to nebylo jen o mně, ale o nás. O mně a o Tomovi, na kterém mi záleželo víc, než na sobě samotném. Takže řešení bylo jednoduché a prosté - dostat se co nejdál od hrozícího nebezpečí. A to se nám podařilo, i když jsme se z toho všichni nějakou dobu vzpamatovávali.
"Kayi?" ode dveří ložnice se ozvalo nesmělé zaklepání, než se ve dveřích objevila Tomova hlava. "Já jen, že bychom už měli pomalu vyrazit, abychom dorazili včas."

Zvedl jsem k němu hlavu a trochu se zavrtěl v křesle.


The treasure from Germany 17.

13. may 2014 at 19:51 | PeTiŠka || Pétina |  The treasure from Germany
A po tomhle už příjde jen epilog(:


(z pohledu Kaye)

Jakmile jsme dorazili na letiště, spadla mi aspoň půlka kamene ze srdce, že je většina z nás relativně v bezpečí. Hlavně Tom. Mlčky jsem popadl své věci, pomáhajíc i Tomovi a rozešli jsme se dovnitř, nahlásit se a nechat odbavit kufry. Za dvě hodiny by mělo být vše v pohodě a my bychom měli všichni, včetně Nyzeho a Viktorie, letět domů, do Německa.


"Třeba vůbec nebude doma," zamumlal potichu Tom, když jsme se postavili do fronty s kufry. Zvedl jsem k němu pohled a sledoval, jak si kouše ret.
"Budeme se té představy držet." Přikývnu a líbnu ho krátce na rty, než se zase odvrátím, ponořujíc se do svých obav a stresu.

*


The treasure from Germany 16.

9. may 2014 at 9:44 | PeTiŠka || Pétina |  The treasure from Germany
Dostal se mi konečně poslední díl od mé (bývalé) spoluautorky a ze mne právě spadlo jakési pouto, které drželo nás dvě ještě při sobě. Trošku jsem se toho děsila, ale možná díky té náhlosti a šoku tu ránu snážím poměrně dobře. Uvědomila jsem si, že s člověkem, v jehož očích jste špatní ať děláte co děláte, to nemůže v životě vycházet. Takže já za tento krok děkuji, děkuji za spolupráci a ochotu napsat ještě jeden díl a přeji spoluautorce lepší cestu životem, než měla doposud:) Tímto se loučím, no a tady je tedy poslední díl od Saline A. a na mne bude už jen dotáhnout povídku do úplného konce! :)


(z pohledu Toma)


Nebyl jsem klidný. Vůbec jsem nebyl klidný, maximálně mírně uchlácholený Kayovými slovy, gesty a dotyky, ale jinak jsem celou dobu přemýšlel nad naší situací. Bylo toho na mě moc. Ačkoliv jsem byl relativně spokojený, že Kay je u mě a já ho mám na očích, vědomí, že chudinka Viktorie a Nyze budou muset do domu toho psychopata, mě vnitřně drásalo. Šílel jsem vzteky, strachy a rozhořčením.


O co ksakru tomu chlapovi šlo? Proč prostě nemohl nechat minulost minulostí a jít dál? Nebo dobře, tak dlouhá doba strávená ve vězení nějaké následky zanechá, ale proboha, opravdu kvůli tomu musel chtít ničit životy nám všem? Je logické, že Kay utekl! Jenom naprostý idiot by tam zůstal a taky se nechal zavřít.


Save me 7. - Srdíčko

7. may 2014 at 22:16 | PeTiŠka || Pétina |  Save me
Musím se přiznat, že těsně před dokončením tohoto dílu jsem uvažovala o skončení. O skončení s psaním celkově, protože doma v rodině se nám 'trochu' bortí zdraví a já jsem nevěděla, co dělat. Jak dál. Spíš jsem měla pocit, že mám chuť se vším praštit. Se školou, s psaním, s prací, prostě naprosté černo. Naštěstí přišly relativně dobré zprávy a s tím i zpátky můj elán, za což jsem nesmírně vděčná, šťastná a doslova mi spadl kámen ze srdce. Za poslední dny jsem v sobě našla tolik síly, jak snad nikdy. Takže jsem mohla s klidem dokončit díl a jdu chystat další pokračování mých amatérských povídek:) P. ^^


Se spokojeným výdechem jsem se uvelebila na lavičce a zaklonila hlavu přes opěrátko, nastavujíc tak svou tvář hřejivým paprskům slunce. Odpoledne se vydařilo, zastavili jsme se v nedalekém parku u menší zídky, kde měli kluci v plánu vybít si své umělecké potřeby. Mezitím, co já jsem si užívala hezkého počasí, poslouchala jsem, jak si přehazují plechovky různých barev, dohadují se co kam a kdo nakreslí a kritizovali tvorbu, kterou někdo vyrobil před nimi. Odmítla jsem tuhle aktivitu, když mě pobízeli, abych se přidala, ale i tak jsem si užívala toho, že jsem se stačila během prvního dne někam přiřadit, seznámit se s novými lidmi.

"Bacha, ať si nespálíš ten svůj dokonalý obličej," vytrhnul mě z rozjímání Kay, který se nahnul nade mne a já zmateně zamávala rukama, když mi na hlavě přistála jeho kšiltovka s nemožně obrovským kšiltem. S nakrčeným nosem jsem se narovnala a pozvedla trochu kšilt, abych na něj viděla.


The treasure from Germany 15.

6. may 2014 at 8:36 | PeTiŠka || Pétina |  The treasure from Germany
Zjistila jsem, že nejvíce toho napíšu na úterních přednáškách. Stačím se u toho skvěle uvolnit, poslouchám i výklad a dokonce jsem schopna se zapojit do debaty (to já ráda) :D Přednášky budou zřejmě mou spásou, taky tenhle díl na nich vznikl. Tak s chutí do něj, blížíme se do finále! >:-)


(z pohledu Kaye)

Když jsem našel Toma zhrouceného v ložnici, rozhodl jsem se vypnout. Aspoň pro jeden večer. Ještě jeden večer, který si společně užijeme na Filipínách, než odletíme zpátky do Německa, kde by nás relativně mohlo čekat bezpečí.


Nečekal jsem na nic a pobídl ho, ať se oblíkne a vezme si jen nejdůležitější věci, jako peněženku a telefon. Nechápavě mě sledoval a chvíli mumlal, aby ze mne něco dostal, ale já jsem hodlal jednat okamžitě. O půl hodiny jsme společně nasedli do auta, a i když už se stmívalo, rozhodl jsem se zajet daleko za město, protože ve mně trochu strach blouznil.


The treasure from Germany 14.

3. may 2014 at 0:39 | PeTiŠka || Pétina |  The treasure from Germany

(z pohledu Toma)

Když jsem se ráno vzbudil v Kayově objetí, nemohl jsem skrýt překvapení. Ještě včera na mě sotva promluvil a dneska se lísal? Jen matně jsem si vybavoval, že v noci mezi námi proběhla nějaká komunikace, ale byl jsem v takovém stavu spánku, že mi vůbec nebylo jasné, co říkal. Nicméně mě ani nenapadlo si stěžovat - za uklidnění situace jsem byl rád, ale stejně mi to vrtalo hlavou.