April 2014

The treasure from Germany 13.

29. april 2014 at 17:06 | PeTiŠka || Pétina |  The treasure from Germany

(z pohledu Kaye)

Pevně jsem svíral cigaretu mezi prsty a třikrát za sebou rychle potáhl, aby se mi mé rozčilení podařilo alespoň trochu zahnat do kouta. I když jsem si jistý, že Tomovy úmysly byly zcela čisté a dobromyslné, cítil jsem na něj vztek, když nechal, aby tu ta blondýnka mohla přespat. I přes můj nesouhlas. Neměl jsem z té holky od posledních dnů moc dobrý pocit. Její přítomnost mě nutila být neustále ve střehu, dávat si pozor a hlavně jsem se necítil pohodlně.


Save me 6. - Nové tváře

29. april 2014 at 13:39 | PeTiŠka || Pétina |  Save me

Zoufale prohrábnu vlasy a zašklebím se na sebe do zrcadla. Spát s mokrými vlasy prostě není dobrý nápad a já se momentálně neměla ráda za to, že se mi to vždycky podaří. Proto mé vlasy právě tvoří na mé hlavě spíše děs, než parádu. Zkouším je ještě chvíli krotit kartáčem, než to vzdám a natáhnu se pro gumičku, abych je mohla stáhnout do pevného drdolu. Doladím poslední maličkosti na obličeji a se zhasnutím v koupelně si zamířím do pokoje pro kabelku s věcmi.


Týden uběhl tak rychle, že se zdálo, jako kdybych stačila jen jednou mrknout. Pomalu jsem se rozkoukávala po svém okolí a konečně se mi podařilo dokončit vybalování svých kufrů. Mirco se tu ukázal asi jen dvakrát a to jen na chvíli, jinak přebývali se Sam spíše u něj. Nemůžu se rozhodnout, jestli mi to vyhovovalo, nebo naopak dráždilo. Nicméně pokaždé, když se tu přeci jen objevil, raději jsem se odebrala běhat se sluchátky v uších, takže jsem si z toho udělala menší tradici. Alespoň jsem měla možnost poznat více z města.


Save me 5. - Běž a nezastavuj

25. april 2014 at 19:11 | PeTiŠka || Pétina |  Save me

S výdechem se snažím natáhnout se do nejvyšší poličky, abych urovnala těch pár knih, které jsem sbalila doma do kufru pro případ nouze. Konečně se mi špičkou prstu podaří zastrčit jednu a úlevně se zase narovnám, když se ozve ode dveří odkašlání.
S leknutím se otočím po hlase a spatřím Mirca, který se ležérně opírá o rám dveří a tváří se docela pobaveně. Zastrčím nejistě ruce do kapes a chvíli ho jen sleduju. Jak dlouho tu stojí?

"Ale jinak nejsi zase tak malá, že?" neodpustí si rýpnutí, které mě donutí se akorát zašklebit. "Proč sis na to nevzala třeba židli?" Eh, to by mě taky zajímalo.

"Chtěla jsem to zdramatizovat, když jsem měla diváky," oplatím mu s mírným úsměvem.