January 2014

The treasure from Germany 11.

26. january 2014 at 22:48 | PeTiŠka || Pétina |  The treasure from Germany
Zkouškové za první semestr pomalu vrcholí a proto začínám dávat zase dohromady zanedbaný blog. Jedenáctý díl pokladu je zveřejněn právě teď ! :)

(z pohledu Kaye)

To, co mě dopoledne probudilo, nebyla k mému překvapení kocovina, se kterou jsem byl už od včerejška smířený. Bolest bylo to, co mě vytrhlo ze spánku. Tupá bolest, která vystřelovala z mé pravé ruky, konkrétně z ramene. Aniž bych se namáhal otevřít oči, pokusil jsem se s rukou hnout, doufajíc, že se nepříjemného pocitu zbavím.

"Mhmm…" ozvalo se vedle mne nespokojeně. Zkusil jsem to znova a mělo to naprosto stejný výsledek. Aspoň jsem zjistil důvod bolesti, jak se mi Tom spokojeně rozvaloval na rameni.

"Tome," oslovil jsem ho zkusmo. Natočil jsem se k němu po chvíli ticha hlavu a přes odumírání ruky jsem se neodvážil jí znovu pohnout. S úsměvem jsem pohlédl na jeho spící tvář a druhou, volnou rukou jsem mu bříšky prstů přejel po tváři a čele. Cuknul trochu hlavou a vydechl. "Takhle tě stejně miluju nejvíc. Když jsi zticha." Zamumlám pro sebe pobaveně potichu.


The treasure from Germany 10.

6. january 2014 at 12:00 | PeTiŠka || Pétina |  The treasure from Germany


(z pohledu Toma)

Ačkoliv jsem si slíbil, že minimálně půl roku od svatby nebudu nic organizovat, samozřejmě jsem to byl já, na koho padla veškerá organizace ohledně kolaudace našeho nového domu. I když, všechna čest Kayovi, opravdu mi při tom pomáhal - nejspíš nechtěl dopustit, abych samým stresem všechny hosty seřval mezi dveřmi. Ale co, hlavně, že pomáhal.


Díky společné spolupráci jsme měli všechno nachystané přesně podle mých představ už několik hodin předem, což se hodilo, protože jsme ještě museli vyzvednout Nyzeho se Shindym na letišti. Toho se ochotně zhostili Kay s Anisem, zatímco Bill se převelice ochotně zhostil úkolu obléct mě. Na Kayův návrh. Měl jsem chuť ho rozčtvrtit a ty čtvrtky následně utopit v nejhlubším oceánu.


Save me 4. - Nový nejen domov

4. january 2014 at 19:03 | PeTiŠka || Pétina |  Save me

Opřená čelem o okýnko auta unaveně sleduju krajinu, která ubíhá tam venku. Navíc se ještě rozpršelo, takže občas mojí pozornost zaujme zbloudilá kapka, stékající po okýnku.


Je to akorát týden od toho, kdy jsem přistihla opět Derecka v obležení té jeho slečny ze základní školy. A přesně jak jsem předpovídala, po návratu domů jsem se akorát zhroutila, což mamku absolutně vyděsilo a následovně rozčílilo, když jsem jí po vzpamatování se musela říct celou pravdu. Jak jsem se s ním dala zase na chvíli dohromady a jak jsem ho náhodou opět přistihla při nevěře. Ještě ten večer jsem slyšela rodiče dole v obýváku, jak se dohadují, co se mnou. Nakonec mamka zavolala své starší sestře, která bydlí na druhé straně Německa. Takže tam teď bude můj druhý domov.

"Uvidíš, že když budeš co nejdál od toho všeho, brzy se vzchopíš a po maturitě se k nám zase vrátíš." Domlouvá mi mamka poněkolikáté a já jen mlčky pokrčím rameny. Opět.