December 2013

Save me 3. - Poslední šance

26. december 2013 at 12:00 | PeTiŠka || Pétina

"Kdy jí o nás dvou hodláš říct?"

"Až se s ní uvidím, Viktorie, už jsem ti to říkal."

"Jo, ale už je to dva týdny a neříkej, že ses za tu dobu s ní neviděl ani jednou?" Přitáhnu deku až ke krku a kouknu na Derecka trochu káravě.

"Viděl, ale nějak jsem neměl sílu jí říct, že se chci vrátit zpátky k tobě."

"Zvláštní, že u mne si takový problém neměl. A to jsme spolu byli tři roky, s ní jsi měsíc." Zamračím se a trucovitě se k němu otočím zády, zírajíc na stěnu naproti sobě. Uslyším jeho povzdech a pak jeho nahou hruď, tisknoucí se na má záda. Ušklíbnu se, když ucítím mokré polibky na rameni a na krku.


The treasure from Germany 9.

25. december 2013 at 19:00 | PeTiŠka || Pétina |  The treasure from Germany

(z pohledu Kaye)

"Co sedíš tak zaraženě? Od té doby, co jsme dorazili na pláž, s tebou nic není." Z myšlení mě vytrhl Anis, který si přišoupl jedno z lehátek a společně s vychlazeným pivem z nedalekého baru se usadil vedle mne. Posunul jsem sluneční brýle z hlavy na oči, abych mohl zkontrolovat situaci na moři, kde se předháněla dvojčata na vodních skútrech. Taková jejich společná hravost se jen tak nevidí.

"Přemýšlím."

"Au," sykl naoko Anis, což mě donutilo protočit očima pod brýlemi, ale věnoval jsem mu pobavený úšklebek. "Promiň, ale tohle musí být opravdu závažná věc, když vypadáš tak zabraně do svých myšlenek od rána. O co jde, nějaký problém?"

"V podstatě ani ne, jen se v tom moc šťourám a dělám z toho vlastní malé drama." Zazubím se na něj a doufám, že mu to jako odpověď bude stačit. Že pochopí můj záměr se o tom nebavit. Jenže to by nebyl Anis, kdyby nevyslýchal dál.


Život za zdí cirkusu 10.

24. december 2013 at 12:00 | PeTiŠka || Pétina |  Život za zdí cirkusu
Přeji krásné Vánoce plné pohody a radosti ! :)


Bill seděl nehnutě na válendě a spokojeně přivíral oči při každém doteku kartáče. Zafuněl slastně a naklonil hlavu do strany, když pár štětinek kartáče přejel přes jeho krk. Ošil se.

"Tohle bych mohl mít klidně celé dny," přiznal potichu s úsměvem, když jeho chůva dokončila práci a odložila kartáč na noční stolek. Párkrát přejala po pečlivě rozčesaných, leskle černých vlasech a ukazováčkem polechtala chlapce na šíji. Bill se smíchem ucukl a obrátil se k Melisse čelem. "Děkuju,"

"Nemáte zač, některé věci se nemění, že?" Usmála se a vstala, aby mohla uklidit nepořádek na stolku. Bill se zapřel o stěnu za sebou a zavrtěl se, když jedoucí přívoz sebou párkrát zakymácel ze strany na stranu, jak přejížděli přes vlakové koleje. "Na rozčesávání a všelijakou další péči vlasů jste byl běsný už od samého začátku, co jste k nám přišel. Takhle jsem si získala největší část vaší důvěry, když jste byl malý." Pohlédla na něj pobaveně a zároveň hřejivě, když zavzpomínala.


The treasure from Germany 8.

20. december 2013 at 21:56 | PeTiŠka || Pétina |  The treasure from Germany

(Z pohledu Toma)


Dva dny odříkání udělaly své. Jakmile jsem ucítil na bocích Kayův pevný stisk, měl jsem chuť strhnout z něj oblečení a na nic nečekat, ale bylo mi jasné, že by s tím nesouhlasil - miloval, když mě mohl mučit. Proto jsem omotal ruce kolem jeho krku a vrhl se mu na rty ve vášnivém polibku. Téměř okamžitě se mu z nich vydral vzrušený sten, který zrychlil tep i mně.


Nechal jsem Kaye, aby mě shodil do postele a ze samého milosrdenství mu dovolil, aby se kochal pohledem na mé tělo, ale netrvalo to dlouho; jen pár vteřin, než jsem ho za konec opasku přitáhnul k sobě a okamžitě ho pevně objal nohama kolem boků, vzrušeně se na něj tisknouc. "Dva dny jsou hodně dlouhá doba, že?" zamručel jsem mu do ucha, zatímco Kay okusoval a líbal můj krk. Oči se mi přivíraly vzrušením, zatímco ze rtů mi proudily tiché steny, kterým jsem se ani nemusel bránit. Konečně jsem se mohl naplno projevit, aniž bych se musel bát, že za námi přiběhne Kayova babička s krabičkou kondomů.


Save me 2.

17. december 2013 at 21:10 | PeTiŠka || Pétina
<3 :)



Zpráva, nebo spíš výhružka o přechodu na jinou školu mi moc podpory ze strany matky nepřineslo. Možná je to důvod, proč se dneska ploužím školní chodbou dvakrát zdrceněji, než normálně. Jediné štěstí je, že Patrície dneska pravděpodobně do školy nedorazí kvůli nevolnosti. Musela bych čelit jejímu ustaranému pohledu a povědět jí o matčině podmínce, tak na to se taky zrovna dvakrát necítím.


Konečně dorazím ke své skříňce a trvá mi asi pět minut, než se mi jí podaří odemknout. Seberu pár nejdůležitějších potřeb, učebnic a sešitů a zase jí se zabouchnutím zamknu. Přehodím tašku přes rameno a s úmyslem se odebrat do třídy a protrpět jeden další z mnoha dnů, vykročím.


The treasure from Germany 7.

16. december 2013 at 23:25 | PeTiŠka || Pétina |  The treasure from Germany

(z pohledu Viktorie)

"Netušila bych, že tvé vlastní dvojče může být až taková mrcha, na tom parketě vypadal naopak tolik přátelsky a sympaticky." Nevěřícně jsem zavrtěla hlavou, zatímco jsem si nabrala pořádný kus ovocného dortu na vidličku. Po dvou hodinách lítání po obchodech jsem cítila i za Toma, že bychom potřebovali menší oddychovou pauzu, tedy jsem ho zatáhla do mé oblíbené cukrárny, kam občas ráda zavítám i sama. Po celých dvou hodinách, kdy jsem napůl vnímala Toma při vypravování jeho seznamování s Kayem a napůl jsem obdivovala každý třetí kus oblečení v jednotlivých krámcích.


"Je to osoba mnoha tváří. Ale i tak bych na něj nedal dopustit, i přesto, jak nás málem s Kayem rozvrátil. Pořád je to můj malý bratr, mé dvojče, půlka mne," zamumlal zamyšleně a vložil pomalu lžičku s cukrovinou do úst. Překvapeně jsem zamrkala, ale usmála se nad jeho právě prozrazenou slabostí. "Ale dost o mně, toho už jsme dneska slyšeli dost. Pověz mi radši něco o sobě? Vlastně v podstatě jen vím, že jsi Viktorie, že tu jsi u bratrance a máš tu kamarádku, která běžně toleruje, když k ní běžíš v zapomnění spát kolem druhé ráno." Ušklíbl se pobaveně a já musela sklopit hlavu, jak se mi červeň rozlila ve tvářích. Zamíchala jsem své cappuccino trochu rozpačitě a pokrčila rameny.


Save me 1. - Úvod

14. december 2013 at 23:36 | PeTiŠka || Pétina
Mám sice povídek rozepsaných skoro nespočet, a nezvládám psát pravidelně a často, přesto jsem neodolala a pustila se do experimentu, tedy tím považuji HETERO povídku. Jeden pokus už kdysi byl, ale povídka se někam zatratila. Zřejmě jsem jí smazala v nějakém záchvatu dělání pořádku v počítači. Nicméně, jedná se o můj oblíbený (snad až i milovaný) pár, skvělé herečky Hayden Panettiere (Viktorie) a Nyzeho, kterého můžete znát z bývalé party Bushida (EGJ).

Takže nic víc už asi nemám co dodat, jen doufám, že budu taky tuhle povídku zvládat posouvat, když jsem si toho navalila tolik, ale každopádně to bude příjemné odpoutání a ukojení mé úchylky na ty dva :D. Takže nečténáři, zveřejňuji první díl. Mé srdíčko bylo polaskáno!



V tichosti kráčím tou stereotypní cestou do školy, nohou nakopávajíc kamínek před sebou. Je pondělí, a taky to zítra bude přesně měsíc, kdy jsem ztratila vše, co mi bylo poslední dobou oporou a radostí. Měsíc, který se stal pro mne jedním z nejhorších za můj život, a to nemám v úmyslu vůbec přehánět. Tři roky pevného vztahu dělají ale své, a když má pak něco skončit; něco, co se pro vás stalo tak samozřejmé a naplňující, je samozřejmé, že padnete na zem a bude dlouho trvat, než se zase zvednete na nohy a budete schopni pořádně pokračovat ve své životní cestě.

Stále mám v hlavě přesně ten den, hodinu, kdy jsem byla sražena nemilosrdně na kolena.


Život za zdí cirkusu 9.

3. december 2013 at 19:41 | PeTiŠka || Pétina |  Život za zdí cirkusu


"Počkejte chvíli tady, dobře?" Naznačil Bill rukou sourozencům, když se společně ocitli před jedním z mnoha přívěsů. Tom mlčky přikývl a nechal tak chlapce zmizet uvnitř. Zamyšleně si prohlížel vůz, který vlastnil pestré zdobení a působil oproti ostatním luxusněji. Vnitřně vytušil, že bude mít co dočinění s majitelem. V krku náhle pocítil knedlík.

"Hele!" Vykřikla znenadání Viktorie nadšeně a hbitě se vyvlíkla bratrovi ze sevření ruky. Rozeběhla se na druhou stranu k přívozu, za jehož mřížemi se rozhlížely tři páry bílých koní. Až teď si jich všimla a zdála se jimi být naprosto posedlá a unešená, soudě podle rychlosti jejích kroků a širokého úsměvu na tváři.

"Viktorie, okamžitě se vrať!" Křikl po ní zoufale Tom, vyrážejíc vzápětí za ní.