November 2013

The treasure from Germany 6.

19. november 2013 at 13:58 | PeTiŠka || Pétina |  The treasure from Germany

(z pohledu Toma)

Zůstal jsem na její, rychle se vzdalující, záda trochu v šoku - co se s ní tak najednou stalo, že musela zmizet téměř nadzvukovou rychlostí? Pochybuju, že svědomí kvůli tomu, že by zapomněla na přespávačku u kamarádky. Nicméně byla už dávno pryč na to, abych jí mohl zastavit a podrobit výslechu.

Po uvědomění si, že jsem nejspíš trvale vystřízlivěl, jsem s tichým bručením si pod nos zamířil na parket k Billovi, který nevnímal svět kolem sebe. Divoce kroutil boky do rytmu hudby, aniž by na sebe nechal sáhnout jediného z tanečníků, kteří na něj hladově zírali, v duchu si představujíc věci, které by s Billem mohli dělat.


"Bille," jemně, ale pevně, jsem ho majetnicky objal kolem pasu a přitiskl se na něj. "Myslím, že je čas jít domů, už je pozdě a ty máš očividně dost," pobaveně jsem se usmál, když provokativně zavrtěl zadkem na nějakého muže.


Život za zdí cirkusu 8.

14. november 2013 at 12:18 | PeTiŠka || Pétina |  Život za zdí cirkusu
Volejme sláva a tři dny se radujme! :D
Aneb konečně jsem dokončila další kapitolu. Mezi učením, prací, čtením a sledování White Collar, což mě opět zase chytlo.
Nakonec jsem většinu povídky psala ručně, protože jakmile píšu u počítače, rozptyluje mě dalších sto věcí. Ale povedlo se, tak tu je osmá kapitola, která už trochu posouvá dějovou línii ! :)


"Dneska se představení povedlo, obzvlášť mě to bavilo. Mělo to takovou ojedinělou atmosféru, nezdálo se ti?" Bill nadšeně zašvitořil, svůj pohled upřený do stěny naproti sobě. Když se mu dlouho nedostávalo odpovědi, s povzdychem se otočil v pevné a teplé náruči svého přítele. "Ty už spíš?" hlesl o něco tišeji, prstem přejíždějíc po Jamesově třídenním strništi. Bill se pobaveně pousmál, když druhý nakrčil nos.

"Ale ne, Bille, poslouchám tě. Proč myslíš, že to mělo jinou atmosféru?" zeptal se čistě ze slušnosti, přemáhajíc se, aby neupadl znova do spánku, kde už se téměř nacházel ještě před chvílí. Pevněji u sebe chlapce stiskl a obličej zabořil do jeho, ještě od sprchy, vlhkých vlasů. Bill se na chvíli zamyslel. Možná to byl jen jeho pocit. Samozřejmě, že byl. A taky věděl proč. Nakonec jen sklesleji pokrčil rameny.

"Vlastně ani nevím, možná melu hlouposti."


The treasure from Germany 5.

7. november 2013 at 11:04 | PeTiŠka || Pétina |  The treasure from Germany

(z pohledu Viktorie)

Cítila jsem z něj nervozitu až na míle. A to jsem k němu byla přitisknutá na můj vkus poměrně natěsno. Pobaveně jsem se k němu přimkla ještě více, pokud to vůbec více šlo, a jen si užívala pánské společnosti, nasávajíc jeho kolínskou. Normálně bych asi fakt, že je čerstvě ženatý, hodila za hlavu, ale vzhledem k tomu, že byl ženatý s chlapem, jsem se rozhodla držet se zpátky. Byl tak roztomile ztuhlý, jak se díky alkoholu, který mu už koloval v krvi, snažil neudělat nějakou blbost. Neměla jsem to srdce ho více provokovat.

"Půjdeme si sednout? Ráda bych se už napila!" natáhla jsem se k němu po chvíli, snažíc se překřičet hlasitou muziku. Ani vteřinu neváhal a přikývl, spokojen faktem, že bude oproštěn od mé provokativní blízkosti. Musela jsem se zasmát a společně jsme zamířili k jednomu volnému boxu, který se nacházel v zadnější části klubu. Cestou jsem rovnou zastavila číšníka, kterého jsem požádala o dvě sklenice vody a dva panáky vodky.

"Je tu docela dost lidí!" Naklonil se ke mně přes stůl, když jsme se usadili, abychom se lépe slyšeli. Zapřela jsem se lokty o stůl a rozhlídla jsem se kolem, abych mu jeho poznámku mohla odsouhlasit. "Nevypadáš, jako kdybys pocházela odsud…vypadáš tak…"