October 2013

Objeveno kouzlo oblíbené hudební kapely

29. october 2013 at 16:11 | PeTiŠka || Pétina
Poslední dobou mi dochází taková menší příjemnost. V čem spočívá kouzlo oblíbené hudební kapely? Já bych řekla, že je to hrozně rozmanitá otázka a odpovědí je mnoho. U někoho to může být díky rytmu (kam se řadím spíše já), u někoho díky textům, pak určitě rozhoduje image, žánr a já nevím co ještě všechno. Jednoduše si nás kapela může získat čímkoliv a pak se to veze. Jaká je moje oblíbená hudební kapela je zřejmě očividné. Tokio Hotel. Zpočátku jsem se domnívala, že se stali mými favority jen díky popularitě, kterou si tak rychle získali. Šílela po nich každá druhá, prostě to byl trend, který mě bezkompromisně stáhl do své hloubky.

Poslední týden, kdy jsem se setkala s něčím, co pro mé oči zřejmě nebylo to pravé ořechové, se potýkám s hroznými pochybami a zmatkem uvnitř sama sebe. Prostě nevím, co se mnou je, jaká jsem, jestli se vůbec trápím, jestli je něco se mnou špatně. Jestli ano, proč jsem taková? Proč kvůli tomu brečím? Prostě zvláštní, opravdu zvláštní pocity a myšlenky, které doufám brzy pominou. Ale právě tyhle dny, kdy uslyším nějakou písničku od těchto čtyř umělců, najednou se mi nálada chtě-nechtě zlepší. Nemusím se soustředit na text, na rytmus, nemusím si je představovat před očima. Prostě když je slyším, tak nějak se ve mně rozlije trocha klidu a má mysl se uzavírá proti negativním pochodům.

Je možné, že v tomhle je kouzlo oblíbené kapely? Já jsem přesvědčená, že ano. Oni byli, jsou a budou pro mne hudebním vzorem, ať už se s nimi děje cokoliv ! :))


The treasure from Germany 4.

22. october 2013 at 17:12 | PeTiŠka || Pétina |  The treasure from Germany


(z pohledu Toma)

Ačkoliv jsem byl zvyklý, že se neustále objevovaly nějaké problémy, zbytek dne proběhl kupodivu naprosto v klidu; užíval jsem si s Kayem krásného počasí na pláži, zatímco máma si po dlouhých letech konečně zase užívala moře s Gordonem, Bill okupoval nákupní centra a Anis byl zabraný do nějakých obchodních záležitostí z Německa. Poměrně typický den, až na to, že já už nebyl Kaulitz, ale Glöckler. Nicméně, to taky nebyla žádná razantní změna, co si budeme povídat.

Díky naší pohodě ale čas ubíhal tak rychle, že jsem se ani neohlédl a už mě Bill snad posté převlékal, protože s ničím nebyl natolik spokojený, aby byl ochotný se mnou vyjít na veřejnost. "Já to vzdávám! Vezmi si to bílý tílko, tu bílou košili s krátkým rukávem a jdeme. S tebou se nedá pracovat, když nemáš nic z toho, co jsem ti kdy koupil," s přimhouřenýma očima na mě káravě kouknul.

"Bille, kdybych si něco z toho oblékl, víc by to ze mě ukazovalo, než zakrývalo. Nabral jsem svalovou hmotu, všechno je mi malý," pokrčil jsem rameny s omluvou vepsanou ve tváři a natáhl na sebe tedy doporučené oblečení. "V poslední době jsem neměl ani čas jít nakupovat, bylo toho na mě hodně, takže jsem si natáhl tílko a šel, stejně je tu na všechno ostatní moc teplo."


Život za zdí cirkusu 7.

16. october 2013 at 13:36 | PeTiŠka || Pétina |  Život za zdí cirkusu
S delší prodlevou přicházím s dalším dílem. A v dalším se trochu poposuneme v dějové línii (snad bude díl brzy :D).



"Málem bych zapomněla, že máme na dnešek lístky do cirkusu. Raději bych zůstala doma, Tome, šla bych spát, jen abych nemusela myslet na to, co se nám stalo." Posmutněle vzhlédla ke svému bratrovi, který jí pečlivě uvazoval tkaničky u bot.

"Já vím, ale tohle bude naopak pro nás dobré, přijdeme na jiné myšlení, víš?"

"Tohle si ale maminka s tátou nezaslouží."

"Co?" Tom na ní nechápavě pohlédl, když se na něj Viktorie nesouhlasně mračila a moc dobře zaregistroval její bradu, která se začala nepatrně třást. Opět. "Hej," jemně jí stiskl bradu mezi palcem a ukazováčkem. "to bude dobré, zvládneme to. Mamka s tátou by chtěli, abychom se na to představení podívat šli, když ses tolik těšila, víš?" pokusil se jí povzbudit s úsměvem a setřel pár drobných slz z jejích narůžovělých tváří.



The treasure from Germany 3.

3. october 2013 at 10:05 | PeTiŠka || Pétina |  The treasure from Germany



(z pohledu Kaye)

"Hele, jak to je teď vůbec s Billem?" zeptal jsem se jen tak mimo řeč a natáhl ze své skoro vyhořelé cigarety, opírajíc se zády o dřevěné zábradlí, které ohraničovalo zadní terasu restaurace. Může být zhruba něco málo po desáté hodině, jelikož venku už se začíná stmívat, a přesto, že pro většinu končí den a přichází zasloužený odpočinek, náš večer teprve nabírá ty očekávané obrátky. Někteří hosté, spíše toho staršího věku - tedy rodina a jejich přátelé, se s omluvou odebrali do svých hotelových pokojů. S těmi mladšími, tedy s našimi přáteli a tak, jsme se odebrali do menší restaurace, kterou jsme rezervovali pro dnešní noc a také pokoje, které byly vestavěny v horním patře budovy. Takže pokud už někdo nebude těžce dávat přísun alkoholu, stačí vyběhnout po schodech. Tedy jestli toho bude schopný. Když ne, tak to má docela problém, protože takové starosti už byly nad mé síly.