August 2013

The treasure from Germany 1. - Úvod

29. august 2013 at 23:45 | Pétina |  The treasure from Germany
Je to tu. Po osmi měsících se včera rozepsala druhá řada povídky zahrnující netradiční pár Tom/Kay. Chuť a nápad se sešly a tak vzniká pokračování příběhu dvou známých tváří.
Název je poněkud jiný, ale jedná se o navazování na první řadu, která nesla název 'The treasure from Phillipines', tedy 'Poklad z Filipín', kde pokladem byla myšlena hlavní postava Kaye. A aby to bylo trošku fér, ta druhý název patří tedy Německu, které zastupuje druhá hlavní postava Tom. (Není to skvělé a dojemné? :D). Každopádně přináším premiérově první díl, který má být takovým menším úvodem a připomenutím, jak skončila první řada. Pro případné čténáře - hezké počtění ;)


Vyčerpaně odložil svůj telefon po dlouhém rozhovoru s matkou na noční stolek a odevzdaně padl přímo do náruče nadýchaných peřin, které byly cítit několika různými vůněmi. Jeho, přítelovo a pak taky mořským vzduchem, který do pokoje vplouval otevřenými balkónovými dveřmi. Potlačil zívnutí a promnul spánky ve snaze zahnat přicházející bolest hlavy, která jej doprovázela poslední čtyři dny neustále.

Na začátku se zdálo být všechno až moc ideální. Dostal zásnubní prstýnek, několik sladkých příslibů a pak se také zúčastnil nadšeného plánování, jak bude jejich svatba bezchybná a hlavně uzavře jejich vztah tím nejpevnějším poutem, které se jim může dostat. Do té doby bylo ještě vše skvělé, než se čas přehoupl o dva měsíce a přinesl s sebou uskutečnění. Své 'ANO' je čekalo už za pouhé dva dny, ale předchází mu dny náročné, tedy obstarávání všech potřebností kolem. Obřadu, hostiny, veselky, hostů. Všechno, co Toma přiváděla k šílenství. Nikdy si nepřál víc, aby tady byl někdo, kdo by to všechno zařídil za něj, aby on mohl jen v osudný den dojít k oltáři a stát se rovnocenným partnerem. Nebyl na to sice sám, ale většinu práce si bral na krk dobrovolně sám, což se na něm začalo podepisovat.


Youh hold my destiny in your arms 19.

21. august 2013 at 18:23 | PeTiŠka || Pétina |  You hold my destiny in your arms

"Nemůžeš jet přeci sám, jak tě mohlo něco takového napadnout? Nemusíme mít zbraně, ale sám před toho hajzla jít nemůžeš. Víš, kolik on kolem sebe bude mít lidí? Využijí toho, že jsi tak bezbranný, a tobě proletí přinejmenším dvacet kulek tělem. Slyšíš? Tak posloucháš mě?!"
Anis na sebe natáhl tričko a stejně jako posledních dvacet minut jen zíral z okna, ignorujíce oba chlapce, kteří se u něj střídali v pokoji. Podařilo se jim alespoň stručně z něj vytáhnout vše, co se posledního hovoru od Johnnyho týče. Od té doby bylo opravdu zoufalé snažit se navázat nějakou rozumnou řeč s Bushidem. Neodpovídal, nereagoval…vlastně pro ně bylo kolikrát i otázkou, jestli vůbec dýchá. V životě ho nikdo neviděl takhle mimo realitu, vypadal opravdu bídně a duchem mimo.


Teď to byl Marcus, který stál v jeho ložnici, když přinesl tác s čajem a alespoň něčím malým k jídlu. Přestože věděl, jak moc marné bude nutit Anise do jídla, snažil se jej přesvědčit. A také se mu snažil domluvit, aby je vzal s sebou. Marné, marné a znova marné.


"Za chvíli budeš vyrážet a já ti přísahám, že budu čekat u tvého auta a i kdybych měl rozbít ta drahá kouřová okýnka tvého zasraně drahého auta, to ti garantuji." Přešel k němu a zkusmo natáhl ruce s hrníčkem teplého čaje a chvíli trpělivě vyčkával. "Emmet chce jet taky, má stejný názor jako já, pokud si ho poslouchal. Máme o Billa taky strach, máme právo mít přehled, chápeš? Byl pro nás členem rodiny a tahle situace je… stresující pro nás všechny. Musíš trochu brát ohled na to, jak se cítíme i my, Anisi, prosím tě. Přikývni alespoň na to, že mě vnímáš a přemýšlíš nad tím, co ti říkám. Dobře? Jen stačí lehce přikývnout." Domlouval mu Marc potichu a trpělivě, jako kdyby mluvil s malým dítětem.