October 2012

Jak hluboký musí být sen...

30. october 2012 at 23:20 | PeTiŠka || Pétina |  Moje rubrika
...aby ve Vás zanechal zvláštní, příjemné pocity ještě celý den? Ani moc ne..


Nechci tu zase na jednu stranu psát o všech mých osobních kravinách. Ale po dlouhé době se mi zdál sen, který ve mně zanechal zvláštní pocity po celý den. Znáte ten pocit, kdy se ráno vzbudíte, zvláštní stažení kolem žaludku, lehké zmatení, ale hlavně zklamání, když se vlastně ocitnete v té realitě? Ach jo ! :D


The treasure from Pfilippines 17.

29. october 2012 at 17:01 | PeTiŠka || Pétina |  The treasure from Philippines

Jakmile jsem dostal "svolení" od Billa, věci utíkaly docela rychle, okamžitě nabraly spád. Večer mi volal Kenneth s tím, že se mu nepodařilo sehnat letenku v jeho původní termínu, takže koupil o dva dny dřívější, což mně naprosto vůbec nevadilo, ještě jsem byl rád. Čím dřív odletíme, tím menší vliv mi nasadí Bill do hlavy, protože sice souhlasil s tím, že doletím na těch deset dní, ale každou vteřinou mi dával dost okatě najevo, že s tím zas tak úplně nesouhlasí. O tom, jak se celou dobu vyjadřoval o Kayovi, je škoda mluvit. Zpočátku pronášel nevraživé poznámky pouze nenápadně, ale když jsem projevil své nadšení během balení, už si nebral servítky a bez rozpaků se mě snažil odradit. Nicméně mu to veškeré vynaložené úsilí bylo k ničemu - dostal pusu, slib, že budu volat třikrát denně, ale poté už jsem se zářivým úsměvem a cestovní taškou přes rameno v taxíku mířil na letiště, kde jsem měl domluvený sraz s Kayem.
Zatímco jsem tam na něj čekal, pracovnice, které ve měn poznaly Toma Kaulitze, mě odbavily přednostně, takže já se, s kelímkem kafe a sluchátky v uších, usadil na sedačku kousek od domluveného místa a dovolil si na okamžik zavřít oči.
"Tak já přijdu sotva o deset minut později a ty už tu spíš?" ozval se pobavený hlas Kaye poté, co mi zmizely sluchátka z uší.


Justin Bieber

28. october 2012 at 18:42 | PeTiŠka || Pétina

Nikdy jsem nebyla zrovna posluchačem Justina Biebera, protože jeho dětský hlas mi prostě nikdy moc nesedl. A to myslím třeba právě jako u písničky jako je "Baby..baby..baby..oooooh!" -.-" Přišlo mi to přesně takový to zpívání pro patnactileté diskantíky, a pamatuju si, jak ještě na táboře jsem procházela chodbou, seděla tam parta děcek na chodbě sa zpívali si právě tenhle "hit". Tím jsem absolutně J.B. zavrhla. Jenže poslední dobou si od něj pouštím poslední písničky, ke kterým natočil klipy a musím opravdu zvednout palec, protože už to není "Oh baby" chlapec, ale kluk, co dospěl a s ním i jeho hlas. A to samozřejmě k dobrému! Lepšímu. Takže můj pohled se na něj za poslední dny celkově změnil, pro mne už je to jeden z úspěšnějších zpěváků, kteří na svůj věk dokázali neuvěřitelné a který, sakra, MAJÍ úroveň! :)) Pojďme si to přiznat, mám celkem ráda Justina díky jeho muzice! ^^

pardon, ale tuhle jsem si naprosto zamilovala

You hold my destiny in your arms 15.

20. october 2012 at 18:35 | PeTiŠka || Pétina |  You hold my destiny in your arms
Juhů, na patnáctý díl jsem nenechala zas tak dlouho čekat, že? :) Potom, co jsem se jela na chvíli podívat za maminkou do nemocnice a stavila se u kamarádky na kafe, čekala mě doma taková "malá" hračička, díky které vlastně vzniknul i nový díl, a to jen protože se mi na ní skvěle píše. Uhodnete o co jde? :D Ano, notes. Ale ne ten maličký laptopek, co jsem měla doteď. Normální velkný notebook, který jsem si převlastnila a od doby, co jsem přišla domu ho tu svádím :D. Nicméně, aby to nebylo tak lehké, mám ho doma jen dočasně, protože je vlastně pracovní od táty z firmy. Ale doma zůstane na dýl, takže jsem si ho drze přivlastnila, nainstalovala co se dá, včetně simíků! :D :) No a napsala na něm další díl, protože je to prostě úplně po něčem jiném. Dost vykecávek, tady je 15.díl Destinyho, tak si jej užijte! :)



Bill nejistě přešlapoval před dveřmi s tácem, na kterém měl odložené dva šálky skořicovo-jablečného čaje a pár sušenek. Byl pozdní večer, vlastně dost pozdě na to, aby se domáhal vstupu s dvěma čaji a docela tučnými sušenkami, ale nemohl si pomoci. Dospal zhruba tak 5 hodin, pak už se jen otráveně převaloval, nedaříc se mu opět usnout. Tolik chtěl za Anisem, povídat si s ním, nebo si jen lehnout a koukat, jak pracuje, že ho chtíč přemohl, a jako na úplatek se rozhodl přinést něco k zakousnutí.
Důvod, proč nezaklepal rovnou, byl takový, že měl strach. Obavy, jak se k němu bude chovat Bushido dnes, přestože ještě ráno mu prokazoval neobvyklou oddanost a náklonnost. Přesto měl Bill v sobě velké nejistoty, že by to třeba mohlo být jeho běžné chování, které Bill možná bral moc osobně a vážně. S hlubokým nadechnutím si dodal trochu odvahy a konečně jednou rukou zabušil na dřevěné dveře. Dobrou chvíli se nic nedělo, že Bill plánoval sebrat se a jít si po svých, ale zrovna při takovém rozhodnutí se otevřeli dveře a v nich očividně unavený Anis.

"Oh, spal jsi? Já jsem tě nechtěl budit, jen jsem…přinesl čaj a sušenky." Zadrmolil nakonec Bill stručně a prohlížel si jeho znavený obličej. Měl sto chutí se natáhnout a pokusit se jediným něžným dotykem mu tu ospalost z obličeje zahnat, měl starost.


o.2 Mirco Rollmann (Nyze)

18. october 2012 at 18:38 | PeTiŠka || Pétina
Jako druhou známou osobnost/celebritu jsem si vybrala přezdívkou známého Nyzeho. Že Vám to možná nic tolik neříká? Možná ne pro nás Čechy, ale pro Německo to je určitě jeden z těch známějších rapperů. Pokud bych mohla patrně přiblížit, určitě patřil/patří mezi velmi blízké přátelé Bushida, a po jakousi domu s nim dost účinkoval i na pódiích, společně ještě s Kayem Onem. Také hráli společně v Anisové známém filmu 'Zeiten Ändern Sich'.

Trošku mě mrzí, že se tahle velká trojka rozpadla kvůli neshodám, do kterých nám bohužel nic není, tudíž o tom nemůžeme mít sami přehled. Nevím tedy tím pádem, jak se dál baví Bushido s Nyzem, nebo třeba i Nyze s Kayem, nemám vůbec tušení, protože zatím se každý prezentuje samostatně.

Nicméně, moc tu okecávám. Čím mě ale tenhle týpek vlastně dostal? Rozhodně má jeden z nejsladších úsměvů, které jsem u mužů viděla (:D), vypadá sympaticky, líbí se mi tónina jeho hlasu (není to úchylné?), o tělu už vůbec nemluvim, jen si představím a jsem propadlá někde v Západním Německu, no a písničky také nemá od věci. No dobře, nebudeme si tu nějak velce lhát, je to pro mne hlavně sexy chlápe, rozumíte mi :D. Takže dneska jsem stáhla pár fotek jen a jen jeho, tak pokud se rozhodnete si jej prohídnout, užijte si ho! :) (Já jdu slintat).



Pokus o máslový ležák...

16. october 2012 at 13:44 | PeTiŠka || Pétina |  Vlastní rubrika
Jen tak ze zvědavosti a víceméně z legrace a chuti experimentovat, jsem se pokoušela podle receptu zhotovitznámý máslový ležák, který je převážně znám z Harryho Pottera, kde jej podávají především U tří košťat! :D Je to naprosto primitivní recept, pokud by někdo chtěl experimentovat (v uvozovkách) a vyzkoušet to.

Vlastně si stačí odměřit půl litru mléka a v hrnci společně s máslem ohřát. Až se máslo absolutně rozpustí, dáte to na chvíli odstavit vedle, aby to maličko vychladno. Následně přidáte celý jeden sáček vanilkového cukru, podle potřeby a chuti přidáte kapku rumu a vualá, máte ten Potterovský skvost :D

Je to celkem zvláštní chuť, taková sladká a. . prostě zvláštní, ale mně to zachutnalo :D Je to rychlé, praktickéa těší mě, že jsme nemusela ani do krámu pro věci, protože vše jsem měla doma, jak snadné! Nicméně mě trochu mrzí, že barva toho mi vyšla téměšř bílá, jen navrchu mámžlutý máslový proužek. Chce to mít preventivně lžičku a míchat. No a posypat to nahoře čokoládou také není od věci ^^ :D


Cancer

15. october 2012 at 17:32 | PeTiŠka || Pétina |  Vlastní rubrika

Jdu po dlouhé době něco napsat, a to něco z osobního života, protože mě to vevnitř neuvěřitelným způsobem dusí a já to potřebuji dostat ven, než se z toho stane pohroma. Ač to zní přenaně nebo ne, cítím, že mě čekají 2-3 opravdu těžké dny, co se mé psychiky týče. Moje maminka dnes nastoupila do nemocnice s rakovinou prsou.
Dneska jsem od samého rána, co jsem se s ní s brekem rozloučila, v hrozném rozpoložení. Ač se snažím nějak se rozptýlit a zavést myšlenky naprosto jinam, vím, že jsem na měkko a stačí málo. Štvou mě ty řeči, že tento typ rakoviny se léčí dneska už běžně, stejně jako rýma. NO A CO?! Proboha, stejně je to jedna z nejrizikovějšíc nemocí, které postihlo toto lidstvo, vůbec není důvod, proč se nestrachovat a být z toho špatný.

Já vím, že to maminka dokáže, protože vím, že je to silná bojovnice. Přesto se ve mně strach strašně mísí. S hrůzou si uvědomuji, jak strašně jsem na matce závislá, a jak stražně mě tíží ta představa, že zítra bude v rukou odborných lékařů, kteří se jí budou snažit skalpelama a vším dalším možným v podstatě zachránit život před touto zdravotní sviní. Nedovedu si představit ani omylem, co by se dělo, kdyby se zákrok nějakým způsobem nezadařil. Vůbec. A nebudu na to radši ani myslet, protože já vím, že ona to zvládne.

Nicméně jsem se ocitla v roli domácí ženy, když to tak řeknu. Vzala jsem všechny mamky pokyny, rady, požadavky, a bude to tu celýc pět dní na mně. Upřímně, už teď jsem v koncích, to jen díky mému 'chápavému' otci, který mě hned po příchodu z práce seřval. A za co? Za to, že jsem převzala maminky seznam nákupu, který jsem došla obstarat, a to bylo špatně, protože...My jsme se přeci NEDOMLUVILI, co mám koupit. Víte, s otcem. S požadavkem, jestli by nemohl dojít s pejskem jsem málem byla prohozena oknem. A tak tu teď sedím, nestydím se, že se slzami v očích a modlím se, ať už je těhle pár zatracených dní pryč. Ať už jí mám, lásku mojí, doma. Prosím! :(

Little bit of memories (15.3.2010)

14. october 2012 at 10:55 | PeTiŠka || Pétina |  Vlastní rubrika
Jelikož včera, když dávali Harryho, napsala mi kamarádka, s ktetou už bohužel moc v kontaktu nejsem, ale právě s ní jsme tenkrát šly do kina na HP6. Takže mi poslala takovou vzpomínkovou zpávu, která se rozjela na hodinové dopisování ohledně všech našich společných zážitků, včetně jednoho božského datumu, a to 15.3.2010. Většina z Vás možná tuší, co to datum vlastně nese, ne?:) Ano, Tokio Hotel v Tesle aréně, v Praze. A tak jsem se rozhodla se podílet o pár nekvaitních fotek a zážitků z okruhu tohoto datumu.



o.3 Jokes of Voldemort

13. october 2012 at 19:36 | PeTiŠka || Pétina
Nemohla jsem si pomoci, když jsem jen ta projížděla včera Tumblr na téma Voldemort. Převážně tam jsou skladovány vtipné obrázky, které mě opravdu pobavily, tak se o ně s Vámi podělím bez nějakých dlouhých řečí :D



You hold my destiny in your arms 14.

12. october 2012 at 16:04 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  You hold my destiny in your arms
. . .po dvou měsících konečně vzniknul další díl destinyho, což jsem i já osobně mile překvapena:D nevím, proč jsem na takovou dlouhou dobu tu povídku zanedbávala, opravdu netuším, ale upřímně doufám, že se to trochu změní, protože už se blížíme pomalu do finále;)
Nicméně, na počest návratu jsem vytvořila i nový banner, jen tak narychlo, aby byla také nějaká malá změna. Tak si užijte čtení a SNAD se brzy sejdeme u dalšího dílu :) :D



Marcus nejistě vyhlížel z okýnka. Už dobrou hodinu trávil na okenním parapetě s knihou v ruce a doufal, že každou chvíli se objeví na příjezdové cestě jejich domu jemu známé, černé auto. Předpokládaný čas jejich návratu, tedy Billa a Anise, byl maximálně o desáté hodině dopoledne, jak bylo Anisovou tradicí, ale teď byla jedna hodina odpoledne a stále nic se nedělo. Emmet za tu dobu stačil připravit oběd, při čemž se snažil uklidňovat čím dál více nervózního Marcuse, a od té doby, co tu byl na návštěvě Johnny, Tayler byl zalezlý ve svém pokoji. Vycházel jen, když nutně potřeboval, takže jen při urvání nějakého kusu žvance, nebo návštěvě koupelny, jinak nekomunikoval a vůbec zapíral svojí existenci.

"Pořád je vyhlížíš?" zamrkal překvapeně Emm, když přišel sklidit svůj hrnek od kávy. Marc pokrčil jen rameny, aniž by mu věnoval jediný pohled. Od malička měl strašlivě ustaranou povahu a upínal se k lidem, kteří mu byli velice blízcí, což Anis s Billem byli. "Oni se jen někde museli zdržet, kdyby se něco dělo, Anis by nás určitě zkontaktoval." Pokusil se jej uklidnit těmi samými slovy, jako už dělal od 10 hodin dopoledne.

"No a co když právě nemá možnost, jak nás informovat?" konečně mu blondýn opětoval tvrdý pohled, než jen zase s povzdychem sklonil hlavu a hlasitým ozvukem zavřel knihu, kterou měl před sebou rozloženou. "Jen mám strach, to je přeci normální."


10 days challenge - nineth day

11. october 2012 at 15:31 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
- den devátý - 2 obrázky, které tě momentálně vystihují

volnost. není sice úplně taková, jakou bych požadovala, ale náznak tam je :-)


o.2 Drarry

10. october 2012 at 11:28 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
Nadchnu se téměř pro každý pairing, pokud se mi zamlouvají ti dva, o které jde především. Tak třeba už jsem obstála páry jako Tom/Kay One . . .světe div se a prosím nezvracej, dokonce jsem zažila i Bill/ Wolfgang Joop. Všechno to jsou ale jen "tokio-okruhy", takže vlastně to není žádný zázrak. Nicméně miluju slash od Syhy, kde jsem téměř přečetla všechny její povídky, občas si ráda přečtu i nějaké obyčejné dvojičky.
Co bych tu ale opomenout neměla, je pairing tak zvaný Drarry, který se logicky skládá ze slov Draco/Harry. Někomu se tahle kombinace příčí, ale jak říkám - nadchnu se lehce pro cokoliv, pokud to má lákavé podklady. Zmijozel x Nebelvír? Rivalita. Krásný, povrchní, namyšlený blondýn a na druhé straně chlapec s černými vlasy, špatnou minulistí, přesto hrdým srdcem. Už jen spojit tyto dva charaktery je pro mne vzrušující. Samozřejmě, o tomto párů už vím nějakou dobu, jednou jsem jej dokonce hrála a pak jsem měla rozečtenou jednu skvělou povídlu, nesoucí název Redeem me, která není od českého autora, ale nicméně přeložena do češtiny je. Je to opravdu božská tvorba, jen nechápu, jak je možné, že jsem se do ní pustila 2x, ale ani jednou jsem jí nedočetla, skončila jsem tak v půlce. Nerozumím. Uvažuji, jestli se mi podaří do třetice všeho dobrého :D Uvidíme. A co vy říkáte na tenhle pairing? :)



o.1 Harry Potter nostalgie

8. october 2012 at 18:54 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
...občas zažívám takový vnitřní smutek, když si z přemýšlení uvědomím, že je Harrymu naprostý konec. Že už nebude vydána žádná knížka, že už nebude natočen další díl. Prostě a jednoduše jsem s několika dalšími miliony děti na světě s Harrym vyrůstala a trvalo to přesně od mých sedmi (možná osmi) let do krásných 17, tuším. Takže když to shrnu, prostě ranec času :D

Nicméně jsem ráda, že mám všechny díly na DvD k dispozici, protože dost často si je pouštím buď jako kulisu, nebo si je pustím večer před spaním jen tak. Jsem ráda, že mám ve své skromné knihovně všechny díly, přestože na ně teď není čas, jednou se do nich zase pustím. Třeba hned po maturitě!:D:)

Takže jsem si řekla, proč nevěnovat článek právě naším hrdinům z Bradavic? Zaslouží si to!

image


10 days challenge - eighth day

8. october 2012 at 17:49 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
- Den osmý - 3 věci, které tě vzrušují.

Doufám, že je řeč o chlapec, protože mě vzuší takových věcí, jako třeba jídlo, gayové...:D

1) Vůně. Já absolutně miluju, když chlap voní nějakou příjemnou voňavkou. Stáva se mi dost často, že když jsem některému blízko, kolikrát cítim ještě jeho kolínskou na sobě dlouhou dobu a nemůžu se toho 'naňufat' :D

2) Dospělé chování. No, myslím, že to asi nějak moc okecávat nemusím. Nemám prostě ráda chlapce, co se občas chovají jako děti a neumí se k holce chovat. Před kamarády se chová jako macho a podobně. Mám radši gantlemany, prostě :)

3) Kreativita a hravost při sexu. :D :D víte. . .nemám ráda nudu a mám ráda, když je chlap naladěný na stejnou vlnu. Je to poněkud vtipné, ale já se u tohoto procesu ráda směju a bavím většinou. :D


The treasure from Philippines 16.

7. october 2012 at 16:02 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  The treasure from Philippines
. . .můžu prozradit, že už se blížíme do finále :))


(z pohledu Kaye)

Stále jsem tak nějak nemohl uvěřit tomu, co se během pár posledních minut událo. Že jsem ještě cítil na rtech Toma, i když před chvílí odkráčel do obýváku, mumlajíc si u toho nějaká slova, která jsem neslyšel. Dobrých 5 minut jsem jen šokovaně stál u zdi a prstem přejížděl po rtech, snažíc se v nich vyčíst, co tenhle manévr měl znamenat. Celý měsíc se tu utápím ve vlastní depresi a ignoraci, aby mě pak přišel seřvat a ještě mi pomotat hlavu víc, když to byl vlastně jeho důvod, proč jsme se rozešli? Lehce jsem se zamračil, oblíknul na sebe něco normálnějšího a hlavně čistšího, než jsem se vydal za ním odhodlaný mu to pěkně vyčíst.

"Hele, co to mělo-ty mi tu uklízíš?!" překvapeně jsem ho sledoval, jak házel jednotlivé odpadky do obrovského koše a jeho obličej značil lehké znechucení. Donutilo mě to se zastydět, přesto jsem ale nasadil opět rozhněvanou tvář. Nikdo se ho přece o uklízecí služby neprosil.


Malé informační shrnutí

6. october 2012 at 16:22 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
Tak jsem trošku vytřídila povídky. Ano, mám toho moc a nezvládám. Mám pár povídech, které chci s pevnou vůlí dopsat a ty tu zůstaly. Má se tomu tak, že jsem vymazala In the process povídku a ještě Dancing. Ty povídky nebyly ani tolik rozběhnuté, navíc byly zapomenuté, takže to nepovažuji za žádnou velkou škodu. Třeba je do budoucna sepíšu pořádně a spolehlivěji. Co chci v nejbližší době dopsat je Destiny, Filipíny a Magic. Navíc jsem momentálně strašně nadchnuta pro další několikadílnou povídku, která mě nedavno napadla a nejradši bych jí začala psát teď hned! :D

Mělo by se jednat o twincest, kde téma a prostředí bude zaměřeno na cirkusové. Nechala jsem se drobně inspirovat podle filmu "Voda pro slony", ale nehodlám udělat přímou kopii. Chci promyslet vlastní dějovou osnovu, chci do toho dát sebe. Navíc možná budu mít spoluautorku, pokud se na to bude cítit a vrhne se do toho se mnou.

Dneska jsem se zkušebně vrhla na banner a vznikl ve dvou verzích - jeden s animací (která je ale bohužel nějaká zpomalená, přesto tam je), a pak jeden obyčejný. Musím podotknout, že animaci mi do banneru vložila drahá Sisa, která mi s tím trochu napomáhala, takže obrovské díky jí! :) No a mám trošku dilema - bannery ještě nejsou zcela dokončené, jen okrajově (nejsou spisovatelé, není název - jen u toho s animací jsem vytvořila takový zkušební název pro povídku. Možná bude skutečný :D). Byla s tím docela piplačka, ale základ nevypadá tak hrozně. Tak bych Vás chtěla poprosit o Váš názor, který by se Vám líbil více, který by Vás donutil spíše se do povídky pustit:)

Dám je pod perex, tak. . .prosím, hlasujte! :D


Disney, který nikdy neumře!

6. october 2012 at 12:00 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
. . .jsem opět v zajetí své tří leté neteře, s kterou většinou koukáme na klasické Disney pohádky. Je to příjemné odreágování po celém týdnu školy a vzpomínám tím tak trochu na vlastní dětství. Myslím (a hlavně DOUFÁM), že Disneyovky budou nesmrtelné a budu je moci pouštět s radostí ještě vlastním dětem, protože lepší pohádky já prostě neznám:) Tak jsem vybrala pár svých oblíbených z mého dětství, která jsem absolutně milovala.

Klasika. Na Lvího krále jsem mohla koukat 24 hodin denně. Dokonce mám doma ještě kazety do videa! :D:)
Všechny tři díly!


The treasure from Philippines 15.

6. october 2012 at 9:08 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  The treasure from Philippines
Pairing: Kay One/ Tom Kaulitz


Čas utíkal příšerně rychle, od fiaska s Kayem a Bushidem při té filipínské oslavě uplynul už téměř měsíc, kdy se můj a Billův vztah rapidně zlepšil. Trávili jsme spolu každou vteřinu, neustále jsme se smáli a dotýkali se jeden druhého, do našeho vztahu se vrátila hravost. Navíc od té doby, co jsme potajmu tvořili pár a nebyla mezi námi žádná rivalita, se zlepšila i úroveň koncertů a turné celkově. Nicméně bych lhal, kdybych řekl, že jsem přestal myslet na Kaye. Obvykle se mi vzpomínky na něj vybavily večer, když Bill usnul. Myslel jsem na to, jak dobře mi s ním bylo a jak katastrofálně to skončilo, stýskali se mi po něm. A možná právě kvůli tomu se mi tak šíleně klepaly ruce, když jsme se po úspěšném ukončení turné vraceli domů, do Berlína. Zatímco Bill nadšeně křepčil s ostatními při hraní videoher, já seděl v ústraní a v ruce žmoulal telefon, ve kterém byla otevřená složka nazvaná Kayovým jménem, zabezpečená čtyřmi hesly. Přestože mi s Billem bylo opravdu hezky, z mně neznámého důvodu jsem nemohl smazat ani jednu jedinou textovku, natož fotku - měl jsem úplně všechny, přičemž některé byly skutečně peprné. Stejně jako už tisíckrát předtím, i tentokrát to ve mně vyvolávalo silnou touhu napsat mu, ale vlastní hrdost mě fackovala už preventivně. Stejně, i kdybych náhodou zešílel a rozhodl se mu ozvat, co bych mu napsal? A odepsal by mi, nebo mě na to příliš nenáviděl?

10 days challenge - seventh day

5. october 2012 at 15:13 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
- Den sedmý - 4 věci, které tě dokáží znechutit

1) Mlaskání a všechny ostatní zvuky u jídla. Na to já jsem prostě absolutně vysazená. Při mlaskání, přežvykování takového stylu, že to slyší pomalu i sousedi - jednoduše pěnim. A co teprve žvýkání žvýkačky s otevřenou pusou? BOŽE!!!

2) Smradlavý lidé. Já nevím, přijde mi normální se denně koupat, případně se vonět alespoň toaletkou. Nemám ráda lidi, co jim je to absolutně fuk a jdou si se smradlavým všímsi.

3) Ulhanost a neupřímnost. Musím k tomu nad něco dodávat?

4) Vulgárnost ve společnosti. Nepřijde mi na místě, aby ve společnosti znělo furt (pardon, za ta slova): kurva, do prdele atd. atd. Nebo třeba jen oplzlé řeči. Ano, každý občas přetáhneme s vulgárností, ale nic s enemá přehánět. Co si pak o takovém člověku myslet, že ano. .

Čajovna 2/2

2. october 2012 at 21:48 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  Čajovna
. . . z původní myšlenky o pořádně úchylně povídce se zrodila povídka něžná a téma Billovo poprvé :D Tak si užijte druhou a poslední část Čajovny :)


. Cuknul jsem sebou polekaně a okamžitě otočil hlavu na příchozího. Tom stál u dveří, lehce se o ně opírajíc a opět tu byl ten jeho nenechavý, pronikavý pohled, který měl na svědomí mou, teď už nepřehlédnutelnou, erekci. Skousnul jsem spodní ret, což byl můj malý zlozvyk, když jsem se ocitl v rozpacích.

"Jsem." Hlesl jsem. "Potřebuju jen na záchod, hned přijdu." Dodal jsem okamžitě. Potřeboval jsem, aby odešel, aby měl co nejméně času si případně všimnout mého problému.

"Jo, to asi potřebuješ." Zasmál se a pohledem sjel k mému klínu. Sakra. Odvrátil jsem se zpátky od něj k zrcadlu.

"Tak jdi, hned jsem tam."

"Proč si mi tenkrát lhal, když si mi říkal, že s holkami spíš?" přešel o pár kroků dál a já se s každým jeho krokem mačkal víc na umyvadlo. "Myslíš, že bych se ti snad vysmál? Já?! Bille, tak málo důvěry si snad nezasloužím." Broukal dál a cítil jsem jeho osobu těsně za mými zády. Zoufale jsem zasténal uvnitř sebe a zavřel oči.