July 2012

The treasure from Philippines 9.

31. july 2012 at 18:00 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  The treasure from Philippines

(Z pohledu Toma)

"Kam jdeš?" zasyčel Bill, jen co jsem se zvednul se zvonícím telefonem v ruce
.
"Vyřídit si hovor. Můžu, mami?" ironicky jsem protočil očima. "Dej mi deset minut, Bille," odsekl jsem, spěšně míříc k šatně, kde byl klid. "No ahoj, tak kde jsi?"

"Doma," zazněla jednoduchá odpověď.

"Cože? Ale proč? Vždyť jsme se přeci domlouvali, že se tu uvidíme, Kayi! Byli jsme domluvení!" zmateně jsem nakrčil obočí. Jasně, Bill kolem mě sice kroužil jako saň, ale to snad neznamenalo, že se měl Kay sebrat a jet domů, ne?

"Protože kdybych tam teď přijel, tvého milostivého bratříčka bych v nejlepším případě utopil v záchodové míse," zavrčel a než jsem se stihl zeptat, proč by to dělal, zkráceně mi převyprávěl scénu ze záchodu, během čehož jsem mimoděk zatínal pěsti tak silně, až se mi nehty zarývaly do kůže. "A to je tak stručně důvod, proč jsem teď doma."


0.5 Tokio momenty

31. july 2012 at 15:58 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
. . Comet 2008 považuju prostě za jeden z Billovo 'nejvíc sexy' dnů ;D


Rihanna - Good Girl Gone Bad

29. july 2012 at 10:55 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
. . .protože na Rihannu mě naučil především pan M.
. . .protože tuhle písničku mi poslal a spolu jsme ji probírali asi hodinu.
. . .protože jsme jí poslouchali spolu i po skypu.
. . .protože jsem mu jí zpívala se smíchem na rtech.
. . .protože on ze mě pak dělal tu zlou ;-)

:´)

You hold my destiny in your arms 13.

28. july 2012 at 20:59 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  You hold my destiny in your arms
...tak po týdnu přicházím s pokračováním YHMDIYA. Týden jsem si válila šunky na babiččině chatě, kde jsem povídku psala do sešitu (kupodivu to šlo samo od ruky) a pak jí jen přepsala do počítače a vualá, je tu! :D Bohužel se teď budu muset zapřáhnout zpátky do režimu práce, učení, práce, učení. No, ale doma je doma a tady další díl! :) Enjoy!



"Myslím, že jsme tady." Zamručel muž a vyhlížel na větší luxusně stavěnou vilu, kterou nejednou navštívil. "Zaparkuj kousek dál, nemusíme být zrovna na očích." Porušil řidiči a ukázal konkrétně na roh ulice. Jakmile auto zastavilo na místě, se slovy, ať na něj počká, že bude do půl hodiny zpátky vystoupil a pomalým krokem mířil k cíli. Povzbudil se zbytkem cigarety, který si schovával v krabičce.

*

"Někdo jde k nám." Poznamenal Marcus a sledoval přicházející osobu za záclonkou v kuchyňském okně, kde akorát připravoval snídani pro všechny­.

"Bill s Bushidem to nejsou, že?" zkusil to Emmet, který četl u stolu nějaké starší noviny, které vyštrachal v šuplíku. Když tázaný zavrtěl záporně hlavou, Emm povzdychnul. "Začínám mít obavy. Je deset hodin, Billa už by měl správně přivést jeho včerejší kupce a nemluvě o Anisovi, který měl přijet ještě během noci." Rozrušeně vstal a přešel ke kuchyňské lince, o kterou se dlaněmi opřel.


Tainted love 2/2

23. july 2012 at 12:00 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  Tainted Love
. . .užijte si druhou část;)



"Dám ti, dám ti." Zamumlal Marilyn potichu, vykroutil svou ruku z jeho zoufalého sevření a konečně vysypal obsah sáčku do své ruky. Rychle zakmital rukou, aby se prášek v jeho dlani rozmístil a pousmál se pro sebe. "Tak si pojď dát, ať už přestaneš kňučet." Zavrčel a Bill zavrtěl odmítavě hlavou.



"Ne."



"Já se tě neptal, tak dělej." Odseknul mu a Bill se odtáhnul. Což byla chyba, jelikož kostnatá ruka jej chytila za týl a téměř přirazila do své druhé dlaně. Bill zasténal bolestí a vzlyknul. Jeho poníženost byla téměř nevyslovitelná. "Potáhni si, Bille, no tak. Jen ti to zpříjemní večer, věř tomu." Domlouval mu s úsměvem Marilyn a přidržoval mu hlavu silně u jeho dlaně, nad práškem. Bill jen třeštil oči před sebe, na jedovatou látku, která je schopna oblbnout naprosto váš organismus a především mozek.



"Vypadá jako čokl, kterého nutíš sežrat granule!" rozesmál se opět Twiggy a málem se sesunul smíchy, jak se jeho tělo stalo vláčné po droze. Marilyn se ušklíbnul.


Tainted love 1/2

21. july 2012 at 12:00 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  Tainted Love
Konečně můžu zveřejnit tuto jednodílnou povídku na tento neobvyklý pár, kterou už slibuji nějakou dobu. Musím říct, že bylo docela zvláštní psát o nich dvou. Z Marilyna jsem udělala absolutního hajzla, který se nakonec nezdá být ta hrozný:D Nevím, jak bude povídka vypadat ve Vašich očích, mě přijde zvláštní. Ne profesionální, ale zvláštní. No, ale je to o Vašich názorech. Takže tady je první část a na druhou se můžete těšit za dva dny ve stejný čas! :)
A zjišťuji, že psát sex mi jde čím dál hůř. Jako bych vyčerpala veškerou fantazii. Ach jo!




"Co je to za nápad, jaká propagace? Ani toho člověka neznáme osobně." Bill přešlapoval po místnosti, s každým dalším nákrokem nadávka z úst. Nervózně svíral dlaně v pěsti a hlasitě klel. "Měl by být rád, že mu vynášíme, ne si vymýšlet další takové stupidity!" vydechnul zdrceně a dopadnul do křesla. Prohrábnul unaveně vlasy a na chvíli zavřel oči.



"Nevím, proč David chce, abychom tam byli. Ale vždyť nás jeden večer nezabije, stačí, když tam pobudeme do půlnoci a můžeme zmizet." Pokrčil Tom klidně rameny a natáhnul se ke stolku, aby si mohl zapálit. Zdvořile nabídnul i Billovi, který výjimečně odmítnul mávnutím ruky.



"Ty nevíš, co je to za člověka, já si o něm na rozdíl od tebe zjišťoval věci podrobněji."



"Krom toho, že je tedy vzhledově dost výstřední, čím tě tak děsí?" pozvednul Tom zvídavě obočí a vdechnul řádnou dávku nikotinu do sebe. "Ty se ho normálně bojíš, vidím to na tobě!" dodal pobaveně a kouř vydechnul ven. Bill zasténal a chytil se pevně opěrek.


The treasure from Philippines 8.

20. july 2012 at 20:39 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  The treasure from Philippines
. . .pro nedočkavce! wr! :D


(z pohledu Kaye)


Tolik jsem se na dnešní akci předávání cen těšil, ale docela jsem byl upřímně zklamán. Nebylo to atmosférou kolem, ta byla uspokojivá. Plno fanoušků, plno adrenalinu, nějaké to pití a především přijatelná zábava s přáteli kolem. Společně s Anisem jsme získali celkově dvě ceny, což bylo nad naše očekávání, takže sláva také nechyběla. Jenže já jsem požadoval k naprostému spokojení i nějaký osobní kontakt s Tomem, který se ale díky Billovi nemohl uskutečnit, jelikož mu byl neustále v patách, ať šel kamkoliv. Včetně toalet.


Píšu, píšeš, píšeme. . .

19. july 2012 at 16:22 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  Moje rubrika
Dneska mě asi osvítl Bůh svatý, neboť jsem se pustila pěkně do psaní a jde mi to od rukou. Takže jsem právě mimo plánování dopsala osmý díl Filipín a následovně se vrhnu na dokončení Tainted Love. té jednodílky. :D
Takže když to shrneme. Do mého odjezdu jsem chtěla splnit toto:

·Tainted Love
·The treasure from Philippines 8.
·You hold my destiny in your arms 13.

Z toho Filipíny jsou ready, Tainted L. z poloviny a dneska snad dokážu jeho konec! Ach, to bych byla nadšená sama ze sebe, ale je tu ještě jeden malý háček - musím se ještě učit Němčinu, tak to snad zkloubím:)
A jak moc urputně jsem se dneska rozepsala? Jak to asi vypadalo? Nějak takto:


The treasure from Philippines 7.

18. july 2012 at 11:48 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  The treasure from Philippines
(z pohledu Toma)

Vyjeveně, nechápavě, vyděšeně a vzrušeně jsem zíral na hluchý telefon v mé ruce, ze kterého se ještě před pár minutami ozývaly Kayovy steny a vzdychání, aniž bych říkal něco se sexuálním nádechem. Řekl jsem jen pár zoufalých slůvek prosících o ukončení a on se přesto... udělal. Co na tom bylo ale absolutně nejvíc hrozného a trapného bylo, že mě těmi pár steny přivedl do varu a mně stál jako stožár! Nebýt mé hrdosti a, přiznávám, strachu, už bych visel na lince vytáčejíc jeho číslo, ale za žádnou cenu jsem mu nemohl dopřát to potěšení z pocitu že mě vzrušil tak snadno. Nepřichází v úvahu. Naprosto vůbec. Nikdy!
Frustrovaně jsem zaúpěl, mobil strkajíc hluboko pod polštář a podíval se na svůj vzrušený klín. Nemohl jsem uvěřit, že se právě chystám udělat si to rukou - bylo to poprvé po několika opravdu dlouhých měsících, vždycky jsem měl po ruce někoho z fanoušků nebo Billa, ale dneska jsem neměl náladu ani na jedno a chtělo se mi opravdu spát, takže jsem se pohodlně rozvalil v posteli, se zavřenýma očima si vybavil naši poslední jízdu s Kayem a dal se do práce.

Kay One feat. Shindy - Finale wir kommen

17. july 2012 at 10:35 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
. . .omlouvám se za chvilkovou neaktivitu, nějak nebyl čas i nálada.
A kdo tvrdí, že Kay je blbeček, toho přijdu osobně nakopat! :P


o.4 Tokio momenty

13. july 2012 at 19:33 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
. . .občas tohohle 'starého' Billa s křivými zuby postrádám :)


^^

Marilyn Manson v zajetí nové jednodílné povídky!

12. july 2012 at 22:47 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  Moje rubrika

Za tohle přijdu do pekel, jsem si tím více než jistá! Spárovat Billa s někým jako je Manson...no, mohla bych se možná vůči malému, nevinnému Billovu nazvat absolutním tyranem. Však by si měl taky užít někoho nového, než jen nějakého Toma, Bushida nebo třeba Lamberta (:-!). Někoho trošku ostřejšího, jako je Marilyn Manson. Až tuhle kratičkou story dopíšu, budu čekat druhý den s nohama na stole, až mi na dveře začne pak K. bušit a bude mě chtít přinejmenším zabít.

Protože já sama bych se toho chlapa přinejmenším bála, být s ním jen chviličku o samotě. A co chudák bude muset podstoupit Bill? Hehe, počkejte si a já Vám to vše budu vyprávět! ;))


kdyby někdo netušil ;))

The treasure from Philippines 6.

11. july 2012 at 17:30 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  The treasure from Philippines
. . .další díl, enjoy, nečtenáři :D

(z pohledu Kaye)
Zaraženě jsem sledoval svůj Iphone, s kterým jsem ještě před chvíli diskutoval s Tomem. Aniž bych se stačil nějak rozloučit, byl jsem odbyt jen pobídnutím, ať se zase brzy ozvu. Tomovo rozpoložení z Billa a jeho žárlivé povahy se mi zrovna nelíbilo. Ta malá, černovlasá diva neměla co kecat do toho, co je mezi mnou a Tomem. A jestli nedokáže zakročit sám Tom, který si očividně svého bratra nechce rozházet zbytečnou provokací, zřejmě se do toho vložím já a ukážu tomu mladšímu umíněnci, že si nenechám takové slibné hrátky s Tomem překazit, protože to začínalo nabírat ty správné grády.
"Samozřejmě, že se brzy ozvu." Ušklíbnul jsem se pro sebe, mobil zastrčil do zadní kapsy kalhot a opřený lokty o zábradlí jsem pomalu dokuřoval svou cigaretu. Dnes jsem se nechal ukecat Anisem, abychom tradičně uspořádali takový menší, soukromý večírek u něj doma. Přesto, že jsem neměl zrovna náladu na nějaké bujaré pařby a radši jsem se viděl v posteli, nechal jsem se přemluvit a prostě jsem přijel. Našel jsem tu pár našich společných známých, pár pro mne neznámých a hlavně taky plno mladých slečen na zpříjemnění večera, pro případ.

0.3 Tokio momenty

11. july 2012 at 11:00 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
. . . :D


. . .nákupy = zhouba všech ženských!

9. july 2012 at 16:00 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  Moje rubrika
. . .asi každá dívka/žena má prostě ráda nakupování. A kdo říká, že ne, tak lže, nebo mu to alespoň nevěřím! >:-/
Já bych řekla, že je to něco jako čistě ženská nemoc, kterou už v sobě nosí od samého narození, jen musí počkat do určitého věku, než v ní vyloženě exploduje a začne se drát na povrch :D No tak, přeci se každá alespoň jednou za den na procházce zastaví u výlohy, kde jí něco zaujme a povzdychne si, jak ráda by to měla! (ať už se jedná o šperky, obečení, boty, šminky, nějaké domácí dekorace, každý máme úchylku na něco jiného). A proč to vlastně píšu? Protože se chci alespoň trochu ospravedlnit, jelikož i já včera zhřešila :D Krásnými letními balerínami, s kterými se prostě chci pochlubit. Mamka se trochu plácla přes kapsu, jen aby umlčela svou omámenou dceru:D
A té otlačené nohy si prosím nevšímat, máme blbé křeslo!


Původně jsem totiž jela s maminkou za její kolegyní v práci, něco pořešit a já si měla v situaci domluvit doučování s Němčiny s její dcerou, takže jsme se usadily v cukrárně, daly si jakousi ledovou tříšť (prý modrá malina) a samozřejmě se zakecaly především jinými věcmi, než je právě tenhle zatracený jazyk :D Obě pak naprosto modré pusy. Ty tříště jsou zlo, pamatujte si to! No a po rozchodu jsem se přilepila tedy na vytrýnu u Deichmanna (nebo jak se to píše!) a přesně o tom, o čem jsem mluvila. Zavzdychala jsem se slovy, že byhc potřebovalan a léto nové baleríny a tak jsem si tam jedny prostě vybojovala a uklidnila na chvíli tak své ženské potřeby :D A nevím jak Vy, ale ještě více mě potěší, když si k tomu můžu koupit nějakou malou serepetičku, třeba kosmetickou. A vzhledem k tomu, že jsem stejně potřebovala, zastavily jsme se tedy ještě v drogerii, kde bych nejradši pobrala polovinu výloh.


0.2 Tokio momenty

9. july 2012 at 11:00 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
hurt


0.1 Tokio momenty

7. july 2012 at 23:16 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
..jelikož prostě kolikrát nemohu odolat nějakým animacím, obrázkům atd, rozhodla jsem se zřídit novou rubriku, tak zvanou - tokio momenty, kam budu dávat to, co mě uchvátilo všude možně z okruhu kluků:) Takže první

http://25.media.tumblr.com/tumblr_lvszw0gXpJ1qe861to1_500.gif

You hold my destiny in your arms 12. (2/2)

7. july 2012 at 19:01 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  You hold my destiny in your arms
Fyzika mi nikdy nešla." Zašveholil Bill s úsměvem a zavřel oči.

"Ale o tření něco přeci musíš vědět, každý přeci ví, že při třetí dvou objektů vzniká teplo." Zasmál se Anis, ruku nechávajíc přehozenou ledabyle přes chlapcovy boky.

"Jenže tohle není tření." Zasmál se tiše Bill.

"A tohle?" zeptal se Anis a lehce se otřel svým klínem o chlapcův. Bill rázem zase otevřel oči a poulil je zmateně na Bushida. Cítil ten výboj, který jim projel a to náhle rozrušení.

"Anisi…" vydechnul napůl vyděšen.

"Co? Tohle už přeci tření je, ne?" Usmál se Anis a zopakoval svůj pohyb. Bill usyknul a přivřel oči. Jeho klín se začínal pomalu probouzet pod nevinným třením a tlaku. Zavrtal nos Bushidovi do krku a potichu vydechnul. "Spolehlivé zahřátí, že?" zamručel Anis ztěžkle, sám vzrušen a neustával svým počínáním, dováděl chlapce do absolutního šílenství.


You hold my destiny in your arms 12. (1/2)

7. july 2012 at 19:00 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  You hold my destiny in your arms
Chtěla jsem to nechat na zítřek, ale nedočkavost je zlo. Dneska rozepisuji Filipíny a zřejmě taky tu zmiňovanou jednodílku na pár Bill/M. Manson :P uvidíme. .
A na případné chyby, prosím, nehleďte!
btw. - povídka je rozdělena na 2 části, bohužel moc znaků >.<



Auto zastavilo někde v nenápadném prostranství, několik hodin poté, co společně odjeli z vyhlášené akce. Anis se nahnul přes volant, aby si mohl pořádně prohlédnout motel, pro který se rozhodoval. Zastavil už u několika různých ubytoven, hotelů, motelů, ale pokaždé vždy pronesl, že to není bezpečné, že by měli zajet dál. Bill už po třetím zastavení vzdal své přesvědčování, že by se už měli někde usadit, že to bude bezpečné místo na nocleh, a po další půlhodině usnul samým vyčerpáním.

Tak se stalo, že teď, o půl čtvrté ranní Anis vzhlížel k polorozpadlé ubytovně, která nejevila ani ty nejmenší známky luxusu, na který byl jinak Bushido zvyklý. Jenže tohle bude alespoň méně nápadné, kdyby je tu někdo hledal.

"Bille, vstávej, jsme na místě." Zatřásl jemně se spícím chlapcem a vytahoval mezitím klíčky z motoru. Bill rozespale zamžoural před sebe, tvář otlačenou od toho dlouhého opírání o okýnko. Pohlédl před sebe a trochu se zamračil.

"Budou tam mít alespoň postel?" zamumlal nejistě.


The treasure from Philippines 5.

6. july 2012 at 18:00 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  The treasure from Philippines
Užijte si (Vás málo :D) dnešní další díl psaný od Saline ;)
(z pohledu Toma)

Pobaveně jsem se ušklíbl nad jeho poznámkou, je mi naprosto jasné, že by mě zlikvidoval, kdybych mu dal falešné nebo i omylem špatné číslo. Sice znělo lákavě, že by mě zlikvidoval sexuálním způsobem, ale takhle jsem měl alespoň možnost nějakého rozptýlení během nekonečně dlouhé koncertní šňůry.
S úsměvem jsem dosedl hned vedle Billa, ke géčkům se naklonil a obdaroval je pobaveným úšklebkem. Kolenem jsem šťouchl do Billa, očividně ne moc dobře naladěného. "Jaké jsi měl odpoledne?"
"Nesahej na mě," zavrčel a nohou cuknul, oddalujíc se ode mě.
"Co ti zase přeletělo přes nos?" zamračil jsem se znepokojeně.
"Nic mi nepřelétlo přes nos," odsekl. "Doufám, že jsi měl skvělé odpoledne s Kennethem!" prskl na mě zlostně, div se mu obočí nesrazilo, jak se mračil. Chvilku jsem na něj jen nechápavě zíral a snažil se přijít na to, o co mu kruci jde.
"Vlastně jsem se docela bavil, což se o tobě zřejmě říct nedá, jak se na tebe dívám," odvětil jsem stejně rozezleným tónem, jeho rozmrzelé nálady mě přestávaly bavit.