June 2012

Kočky - vedlejší kresby + deníky

28. june 2012 at 16:10 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
. . .mít jednou tak talent jako má Alleg, asi bych měla o tapety ve svém pokoji postaráno. A to nemyslím tak, že by se to skládalo jen z twincestních a th kreseb - to možná vůbec. Ale i když je to neustále dokola, já nikdy nepřestanu žasnout nad tím, co ona všechno dovede těma rukama udělat. S každou další prací je dokonalejší a dokonalejší (pokud to vůbec ještě jde dál). No a tak jsem si vybrala pár obrázku ilustračních (vedlejších) k Terracotovi a kočkám, které tu zveřejním:)

A bylo mi řečeno, že Pastemu a Markedovi Alleg zařídila i vlastní virtuální deníky. Hahaha? Je to vtipný nápad, ovšem to bych musela ovládat Ruštinu. Alespoň to trochu dávám dohromady s jedinečným, nezklamatelným a bezchybným ( :D ) google překládačem! Známe, jak nadpřirozený v překládání on je! :) Tak tady těch pár výtvorů, které jsou dokonalost sama!

Marked a Bikha? :))


Byla jsem přemluvena k. . .

26. june 2012 at 8:44 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  Vlastní rubrika
. . dvoudennímu stanováí s vlastní třídou, kde se bude v podstatě jen chlastat a chlastat :D. V počátku jsem byla rozhodnuta, že se účastnit nechci - měla jsem za to, že cyklisťák mi bude bohatě stačit, pak nemám ze srdce ráda stany (bůh ví proč) a zase chlastat tak často mi nepřišlo nějak lákavý. Nicméně včera jsem se nechala přemluit od své třídy a především od našeho sexy (s velkým S!) třídního profesora, aby nás jelo víc, takže sem nakonec svolně kývla. Na chodbě čeká jeden velký stan, spacá, karimatka, a obrovská taška, čekjíc jen na jedenáctou hodinu, kdy vyrážim. Bude to ještě hodně zajímavé, tyhle dva dny, ale docela se těším, abych byla upřímná (občas se mám ráda v podnapilém stavu :D).

To nemluvě o tom, že ve čtvrtek dorazim zřízená, půjdu pravděpodobně ještě ten den do práce a v pátek jedu zase na oslavu jednoho kamaráda, společně se Saline (ahoj, nepráskám tě! :D), kde budeme zřejmě až do sobotního rána raníčka. Ale tak ona tam bude vířivka, tak proč bych tam nezašla ! ^^

Pro blog to tedy znamená mou neaktivitu zřejmě do soboty-neděle, kdy se pak pokusim konečně úspěšně zveřejnit další díl Filipínek :) Takže užívejte poslední týden - pro někoho už možná pohodvý někdo to ještě ale možná doklepává. A držte mi palce, ať mě ti chuligáni neuchlastají k smrti ;D


Banner pro Saline & info o povídce Magic

24. june 2012 at 12:40 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  Moje rubrika
. . . začla bych asi s informací, co bude s povídkou "The magic inside us". Měla teďkon ´menší´ skluz a navíc teď ztratí jednu z autorek - Lennu, která se už prostě necítí na její pokračování. Nejdřív jsem zamýšlela nad tím, že jí smažu úplně, protože to měla být od samého začátku do konce spolupráce. Ale pak jsem si večer řekla, že je jí škoda, že má dobře nakročeno, tak ji prostě nenechám jen tak zahodit. Vezmu jí na sebe a první díly jsem odeslala Januli na twincest, uvidíme, jak se chytí. Já už pročítám poslední psané řádky, abych se do toho mohla dostat zpátky. Bude to těžké, ale já zvládnu vše! :D :)
To tedy k Magicovi, brzy se těšte na další, pořádný díl :)

No a druhá věc, se kterou se chci spíše pochlubit, je nový banner pro Saline a její povídku "Your love over the sex". Jelikož už z osobních důvodů nemůže používat ten dočasný, navrhla jsem jí, že jí zhotovim nový - a samým úsilím jsem se zapotila, věřte nebo ne :D A s výsledkem jsem naprosto spokojená - na to, že jsem pf otevřela více méně po takové době, nemyslim si, že je to špatný výkon, já se musím chtě-nechtě pochválit :D :)
Snad bude spokojenost i na druhé straně:)


to k banneru a já se jdu pustit do dalšího dílu Filipín za doprovodu hlasu pana Glöcknera ! :D :) mějte pěknou neděli!

You hold my destiny in your arms 11. 2/2

23. june 2012 at 20:33 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  You hold my destiny in your arms

Nejistě nahlídnul do jedné z obrovských místností domu. Bylo přesně pět minut před sedmou, Bill chtěl být přesný a hlavně se snažil zabavit jakkoliv, aniž by musel poslouchat nějak dlouho ty chvalné, slizké řeči ostatních. Uprostřed jídelní místnosti stál dlouhý stůl, ke kterému by se vešlo zhruba 70 lidí s klidem, jak si pomyslel Bill. Kolem už usedali hosté a vzduch byl provoněn čerstvě uvařenými specialitami. Billovi zakručelo v žaludku a váhavě vešel dovnitř, natahujíc krk po Anisovi.

"Bille!" ozvalo se mu přesně za zády a chlapec se prudce otočil za známým hlasem. Tělem se mu prolila vlna úlevy a jakéhosi bezpečí, když uviděl Anise, který se k němu řítil. Sledoval Eduarda, který už i s otráveným Levim mířil za jeho zády a vyhlížel si volná místa.

"Bál jsem se, že tě tu nenajdu, je tu tolik lidí." Povzdychnul Bill, když se Bushido před ním zastavil a pousmál se. Bez dalších slov společně zamířili k zadnější části stolu, kde byla volná místa, a usadili se. Anis se ihned dal do řeči s jakýmsi známým a Bill koukal dost nepřátelsky po příboru před sebou a snažil se odhadnout dle svého učení, na co bude jaký používat.
Nakonec si vedl více než úspěšně. Anis mu pokaždé schválil zvolený příbor a celé stolování proběhlo uspokojivě. Bill se pokoušel zapojovat do rozhovorů, pokud byl tázán.


Gympl

23. june 2012 at 19:02 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  Moje rubrika
. . .jen tak namátko by mě zajímalo, kolik lidí si představí pod slovem gymnázium prestižní školu. Já jsem si to tak předsavovala, když jsem se na dvě hlásila a ještě jsem si hrdě říkala, že budu něco jako strašný intelektuál a budu se mít čím chlubit, když jsem se dostala na jedno státní, které je taky vyhlášeno jako jedno z nejlepších v Praze. Upřímně to ale zase tak hrozné není, jako každá škola člověk si může přispat, poslouchat o vybraných hodinách písničky z mptrojek, číst si knížky a podobně (né, vůbec nemluvím o sobě! :D). Když nejste absolutní idioti a nic moc v podstatě neděláte do té školy, prolezete (ne, vůbec nemluvím o sobě!). Tak jsem nějak koukala z nudy teď na videa ze známého českého filmu gymplu a udělejte si obrázek - alespoň z poloviny je to tam takoá pohodička, jako ukazuje film :D

A prozradím Vám ještě jednu perličku - tenhle film Gympl, se natáčel na gymplu, který studuji:D:)



Další malá hitparáda mého výběru. . .

23. june 2012 at 11:21 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
. . . nemám zrovna moc dobrých tipů na nové a dobré písničky. Poslední dobou nějak nemám čas pátrat po nějakých, ale přeci jen sem na pár narazila za posledních pár dnů a nemůžu si je zatím ani oposlouchat (což je k neuvěření). :)

1. Usher - Scream

tohle byla láska na první poslech :)


The treasure from Philippines 3.

21. june 2012 at 18:00 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  The treasure from Philippines
...užijte si třetí díl! :)



(z pohledu Toma)

Mlčky jsem vystřelil z jídelny s Kayem po boku, byl jsem rudý až na zadku, on byl rozhodně ten poslední, koho jsem chtěl v příští několika ... letech vidět a doufal jsem, že můj odchod bez rozloučení nebo sebemenšího náznaku, že bych ho rád viděl znovu, mu to dá dostatečně jasně najevo. Nevím, jestli je tak hrozně natvrdlý, že mu to nedošlo nebo opravdu tak neodbytný, ale ať už to bylo cokoli, rozhodně jsem se už těšil na večer.
Záchody jsem minul bez povšimnutí a rovnou zamířil ven, přičemž po kapsách už jsem lovil cigarety, po kterých jsem teď toužil víc, než když jindy.
"Nechtěl jsi jít náhodou na záchod?" ušklíbl se Kay pobaveně.
"Nehrozí, že bych s tebou znovu vlezl někam, kde budeme sami," odmítavě zavrtím hlavou, přičemž si zapálím hned, jak vylezeme z hotelu. "Vůbec nechápu, co po mně chceš."
"Ranní příděl, který jsem ti včera slíbil," pokrčil rameny a sám si zapálil, aniž by opomněl konečky prstů nenápadně přejet po mých zádech. Vyděšeně jsem sebou cuknul a bázlivě se rozhlížel kolem, abych se ujistil, že nikde není nikdo, kdo by nás sledoval.
"Skutečnost, že jsem odešel ještě než ses vzbudil, ti nenapověděla, že o to nestojím?" ušklíbnul jsem se, pomalu se rozcházejíc k nedalekému obchodu.
"Z mojí postele ale jen tak někdo neutíká, Tome, na tohle já nejsem zvyklý."
"Všechno je jednou poprvé, ne?" zasmál jsem se a poprvé od odchodu z jídelny k němu vzhlédl. V očích mu hrály pobavené jiskřičky a na rtech měl úsměv, což mi na malou chvíli lehce vyrazilo dech, ale naštěstí jsem se brzy vzpamatoval a pohled znovu plaše sklopil. K tomu, abych měl alespoň nějaké sebevědomí, jsem se na něj nesměl podívat. To by neměl být takový problém, ne?
"Ovšem, ale takové poprvé se mi vůbec nelíbí," zamračil se nespokojeně. "Sice jsem si ráno nic nepamatoval, ale jen co mě osvítil duch svatý, okamžitě jsem s tebou chtěl druhé kolo, Tome," ušklíbl se a chtěl mě zřejmě poplácat po rameni, ale můj naprosto smrtelný pohled mu ruku vrátil na své místo, tedy k jeho tělu.
"Jenom tu ztrácíš čas, Kayi. Já nejsem Bill, víš? Bylo to jednou a naposledy, Kayi, nevím, proč by si to s tebou měl zopakovat, tohle já nikdy nedělám," odmítavě jsem zavrtěl hlavou, ale vzápětí překvapeně vykřikl, když mě pevně chytil za loket a odtáhnul do nějaké postranní uličky plné odpadků. Znechuceně jsem si odfrkl a zavzpíral se, snažil se mě opřít o jednu ze špinavých zdí.

Strašně odstrašující zamyšlení dne. . .

20. june 2012 at 16:58 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  Moje rubrika
. . .které ani nechápu, kde se ve mně vzalo? O_o
Dneska když jsem se tak při hodině dějepisu absolutně nudila, nějak jsem přemýšlela nad tím, jaké by to bylo asi zemřít (jelikož náš dějepisář se ptal, co plánujeme dělatdo budoucna a mluvilo se zrovna o medicíně, konrétně o pitvání lidí). Vždy, když jsem si představila smrt, zavrtila jsem hlavou a radši myšlenku rychle odehnala. Přeci jen, proč myslet na takové věci, když je mi pár pátků teprve 18? Navíc, kdo by chtěl umřít (když nepočítám ty dobrovolníky, kteří se nechají na 4 roky někam naložit, aby mohli být pak pitváni studenty medicíny). Když jsem tedy dneska tak polemizovala, došla jsem k závěru, že by to možná nemuselo být tak hrozné - přeci jen, klid od všeho, žádné starosti, stresy, trable a bolesti. Jen neustálý, potemnělý spánek. Možná to je taky příznakem mé únavy, která mě doprovází už poslední měsíc neúprosně. Ta škola už mě vážně ničí, ještě, že prázdniny jsou za rohem. Možná se dvakrát-třikrát vyspim a moje záliba ve smrti se zase rychle vytratí :D Vážně nejsem někdo, kdo je pesimistický, utápějící se v depresích a myšlenkami na sebevraždu a tak. Jak říkám (a určitě se vsadím!) tahle myšlenka byla jen důsledkem mé nevyspalosti, kdy je pro mne teď smrt v podobě nekončícího spánku svádí!

Změnila jsem design, který jsem zhotovila asi během 20ti minut. Potřebovala jsem změnu a včera jsem měla chuť tvořit, takže z toho vznikla tahle jednoduchost, žádná složitost. Dneska rozepíšu YHMDIYA společně s tvořením mé poslední letošní práce do školy, kterou si budu muset ještě zítra odprezentovat (a to konrétně pana Viktora Dyka a jeho Krysaře) a pak už relativně klid, nazdar! :)

Jo a zkuste někdy ten skvělý playlist na seznamu. Já, která potřebuje neustálou dávku nových a nových hitů, ale jsem líná je sama vyhledávat, jsem z toho absolutně nadšená. Je to něco jako moje hudební spása/záchrana! :D
Přeji příjemný zbytek dne, zítra čekejte další příhody Toma a Kaye! ;)


The treasure from Philippines 2.

17. june 2012 at 19:05 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  The treasure from Philippines


...druhý díl je na světě! :)

Jsem zvyklý vstávat po propité noci s kocovinou a silnou bolestí hlavy. Vlastně se divím, že už si na to moje játra nezvykly, protože večírky jsou téměř mojí každodenní náplní, pokud zrovna nesedím ve studiu nad novým albem. Často slýchávám od matky, jak bych měl pobrat někde alespoň trochu rozumu a začít se chovat dospěle, najít si milou přítelkyni a zapřemýšlet o rodině. Takové návrhy a rady pouštím druhým uchem ven, ač mamku doslova miluju. Nenacházím žádné velké zalíbení ve faktu, že bych se měl stát stereotypním mužem domácnosti, akorát se jen starat o to, aby doma bylo z čeho žít, abych zajistil dědice svého jména a udělal tak radost matce, abych pečoval dennodenně o jednu ženu. Tohle prostě není má parketa, a naštěstí jsem našel i přítele, který má na tyhle životní úlohy stejný názory. Bushido. Můj nejlepší přítel a taky společník většiny mejdanů a večírků. Můj bratr, dalo by se říct. Ten pokrevní bratr ale teď momentálně znehodnocuje mé krušné ráno. Sleduju vibrující mobil, který vesele tančí po nočním stolku a díky mé bolesti hlavy mám pocit, že mi do uší troubí z každé strany alespoň pět trumpet.


"Kurva." Ulevím si vyčerpaně, když se mi podaří otevřít oči, které následovně zase zavřu pod palbou nepříjemných a ostrých. Promnu spánky, z kterých vystřeluje známá bolest a poslepu se natáhnu pro mobil, abych mohl hovor přijmout.

"To je dost." Ozve se z druhé strany trochu nevrle. Ah, drahý Anis vykročil do dne levou nohou, podrážděn stejně jako já ranní kocovinou a možná ještě nevyspalý z náruživého sexu, který si užívá kolikrát až do pozdních hodin. Pak bývá po ránu extrémně nepříjemný.


Nemám ráda vymýšlení nadpisů pro články - takže prostě článek

17. june 2012 at 17:16 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  Moje rubrika

. . . vracím se po týdnu mé nepřítomnosti, o kterou se postaral již zmíněný cklistický kurz, na který jsem jela se svojí drahou 3.F :) Můžu říct, že jsem ve zdraví (když nepočítám modřiny a jednoho pana klíšťáka, kterého jsem taky chtila) a když nepočítám můj stesk po kamarádkách, rodině a celkové pohody, tak jsem si to i fajnově užila. Počasí nám tedy zrovna nepřálo, téměř denně pršelo a chytli jsme při celodenním výletě ten největší slejvák, ale i tak jsme najezdili dost a mám pocit, že moje kondička se o něco málo zlepšila. Ty kopce byl občas opravdu nástrojem satanovým -.- Na chatce s holkama byla úžasná atmosféra a pohoda, kolikrát jsem se nasmála jak nikdy za život a tak mi ty dny docela i rychle utekly díky tomu. Ovšem slova: 'já chci domu!', která byla řečena po každm slezení z kola, kdy nás absolutně bolely zadky, budou legendární, přestože i potom, co už jsme to ani nemyslely tak vážně, říkaly jsme to z principu :D :)

No a takže zase zpátky doma. Slibovala jsem, že nastavím nějaké články, které budou nahrazovat mojí absenci na blogu, ale na to jsem byla upřímně až moc líná před odjezdem. Nicméně, hodlám dneska dopsat druhý díl Filipín, takže se můžete (no, těch našich pár věrných hčrénářů :D) těšit:) Poté se POKUSIM rozepsat druhou část YHMDIYA a co nejdříve vám jí tady naložit (strašně se těším, až tu část budu psát!).
A taková perlička, o které jsem přemýšlela kdysi a teď mi udeřila do hlavy opět. Chci trochu 'zaexperimentovat' a napsat jednodílnou povídku na pár Marylin Manson/Bill. Já vím, dost uhozené, ale něčím mě to strašně láká - možná tím, že je to ještě nepoužívaný pár (nebo o tom alespoň nevím), a nebo tím, že Marylin je tak zvláštní, ošklivá a akční bytost, že je až přitažlivý. Uvidíme, jestli z toho něco vzejde, ale možná se mi něco málo v hlavě rojí ^^

Tak se půjdu vrhnout na ty dva poklady Toma/Kaye, protože jsem to drahé Salince slíbila, než mi odjela. Měly jsme takový lehce chlastací víkend, kdy jsme zjistily, že nám stačí opravdu jedna sklenička džusu s vodkou a život je rázem jedna velká sranda. Upřímně si asi nejlépe pamatuji chvíli, kdy jsem seděla u záchoda a sdrahá Anička mi držela vlasy :D Ale užila jsem si ten víkend - přestože jsme ho spíš pak proválely společně s hraním. Absťák je absťák, znáte to :D
Jo a taky jsme zašly do kina na Madagascar 3 - primitivnější a dětinštější film jsme si vybrat nemohly. Je to blbost, ale stejně jsem se občas zasmála a pokud Vám udělá radost pár kreslených zvířátek, doporučuju Vám zajít se na film podívat! :D :)

. . . ehm, naše oblíbená scéna! :D

You hold my destiny in your arms 11. 1/2

9. june 2012 at 15:00 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  You hold my destiny in your arms
. . .tak, děti, máte tu slíbenou část pokračování mého slavného Billshida. Jelikož to je trochu rozloženější, ty události, které chci popsat na této akci, tento díl bude rozdělen na dvě části. Tak si to pěkně užijte, já už někde zřejmě umírám na kolech :D
Další část dopíšu až přijedu, už ji mám promyšlenou, tak nemusíte zoufat >:-)


Dorazili na místo asi po půlhodinové jízdy, která proběhla v absolutní tichosti bez jediného slova. Bill se cítil být vteřinu od vteřiny nervóznější, poklepával dlouhými, upravenými nehty o svou nohu a pohlížel na velkou vilu, kterou by přirovnal možná k velkolepému paláci. Kolem bylo už zaparkováno několik luxusních modelů aut, kolem se tmou skupili hosté, převážně muži se svými mazlíčky a mířili spěšně dovnitř. Bill jim moc do obličeje neviděl, protože Anis zaparkoval kousek stranou, pod žádnou lampou a zahalovala je černá tma. Anis postupně vypnul motor, světla a zařadil na neutral. Chvíli oba jen seděli na svých místech, Bill čekajíc, až ho Anis k něčemu vyzve.
"Jsi nervózní, co?" přerušil klid, který se mezi nimi odehrával, aniž by na chlapce pohlédnul. Bill s povzdychem naklonil hlavu do strany, snažíc se uklidnit svůj třas v rukou a přikývnul.

"Samozřejmě, že jsem." Odpověděl stručně.


Víkend. ..

8. june 2012 at 19:27 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  Moje rubrika
. . .už je zase tady! Strašně to utíká. Nebudu se nějak rozepisovat dneska, chtěla jsem jen poukázat na to, že se dneska chystám později večer napsat další díl YHMDIYA, abych trochu vynahradila tu absenci, když budu teď týden mimo domov. Hodlám přednastavit i pár článků, aby tu nebylo absolutní mrtvo. :)

Dneska nebyl zrovna pěkný den, co se počasí týče. Proto sem běžela po škole hned domu (když nepočítám zastávku v obchodě), kde jsem se okamžitě vrhla do pečení mých prvních 'mafinů' pro maminku a cídění celého bytu, aby tu mamka neměla moc práce, když budu týden pryč. Musím říct, že umýt hroudu nádobí, čistit sporák a linku, utírat nádobí, luxovat, vytírat, drhnout celou koupelnu a záchod, uklízet našim ložnici a ještě trošku dát do pořádku vlastní pokoj a do toho péci, je opravdu maximálně vyčerpávající. Ale musím přiznat, že to pomyšlení na to, že maminka bude mít čas k odpočinku mě nabíjel. A ještě pak mě potěšilo nejvíc, když přišla z práce a doslova mě za to všechno ulíbala téměř k smrti. Řekněte, že není větší radosti :)

No a dovršilo to mé balení, kdy jsem zase naházela do kufru půlku skříně a samozřejmě sem musela po věcech 'skákat', abych kufr zavřela :D To bude mít tatínek zase radost, až mi bude pomáhat s kufrem jen z auta. Je těžký jako kráva (promiňte mi ten výraz, ale nic víc nesedí! :D).
Každopádně mi držte palce, ať to přežiju, protože po dnešním oznámením našeho třídního profesora, že budeme jezdit cirka tak 60 km denně a z toho ještě jeden den dokonce 90, o tom docela začínám pochybovat :D Takže komu případně můžu připsat dědictví mých povídek? Není jich zase tolik! :D

Teď už hodlám jen provést hygienu, skouknout s našimi seriál a už jsem tu připravená na povídku, doprovázenou jahodama a kávou v mém oblíbeném hrníčku (pojedu druhé kolo takového občerstvení, takže ta ilustrační fotka už je asi tak hodinu stará). Ale táta dneska přinesl OSM vaniček jahod, takže můžu sprostě přehánět. :P Uf, tak mějte pěkný víkend, děcka, zítra SNAD čekejte další díl Billshida a snad se tu brzy zase ozvu živá a zdravá! ;D

mafíííííny pro maminku :) . . .(takže se do toho pustila celá rodina). a vnikly mi tam tak zvaní 'hybrídci' :D


Život. . .

6. june 2012 at 23:01 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
. . .je pěkná svině, když Vám bezdůvodně ubližuje.

The treasure from Philippines 1.

5. june 2012 at 20:00 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  The treasure from Philippines
. . tak Vás vítám u nové vícedílné povídky, na které se podílím s Saline.A
Je poněkud netradiční, jelikož se jedná o premiérový pár a to Tom/Kay One.
Ovšem když člověk chce, najde v tom jisté zalíbení, stejně jako já, stejně jako pár dalších jedinců.
Proto si užijte první díl, který napsala začínajícně Saline! :)
A s obrázkem počítejte v nejbližší době, ještě musíme zažádat jednu osůbku, tak snad to vyjde:)

Trochu otrávenější, než by si chudáci pořadatelé přáli, jsem se opřel se skleničkou whiskey v jedné ruce, s cigaretou v druhé, o barový pult a rozhlédl se naprosto zaplněným klubem. Nebylo mi úplně tak jasné, co za akci, které se milostivě účastníme, to je, přes tohle byl vždycky Bill, ale nakonec mi to bylo celkem fuk. V poslední době nebylo zrovna moc příležitostí opít se, natož na veřejnosti, takže jsem si dnešní večer užíval jako příjemné zpestření nikdy nekončícího kolotoče v honbě za větší a větší slávou. My s Georgem a Gustavem jsme naštěstí měli možnost odpočinout si od blesku fotoaparátů, protože některé veřejné akce díky bohu obstaral ochotně Bill sám, ale na většině jsme byli bohužel požadování my všichni.

Dnešní večírek nebyl žádnou výjimkou, jediným pozitivem byla ta spásná možnost bez rozpaků se opít, ale tím to tak nějak končilo. Bill mi utekl hned po příchodu do víru tanečního parketu, což já jsem naprosto odmítal absolvovat, zatímco Gustav s Georgem zhruba po hodině zmizeli úplně pryč. U nich jsem to očekával, protože bujaré večírky nikdy nebyly nic pro ně, málokdy se stalo, že by s námi s Billem vydrželi až do rána, takže zatímco my se vždycky bavili do brzkých ranních hodin, oni spokojeně vyspávali na hotelech. Od nich se neočekávala téměř žádná společenská výdrž, což jsem jim opravdu upřímně záviděl, dneska tuplem, protože jsem ani v nejmenším neměl náladu na nějakou pařbu. Byl jsem unavený, znuděný, otrávený a protivný sám sobě, to bylo nejhorší.


Pár dní a konečně máme pré, děti!

5. june 2012 at 15:13 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  Moje rubrika
Taky netrpělivě odpočítáváte poslední dny do začátku prázdnin? Když to vezmu ze svého hlediska, kdy jedeme ještě společně se třídou na týden na cyklistický kurz, mám to přesně 13 dnů a třeťáku sbohem! :D Nemůžu se dočkat, až zahodím všechny ty stresy ze školy za hlavu a budu si užívat volna (když nepočítám práci), budu vyspávat do odpoledních hodin, kdy budu psát povídky, které chci všechny dopsat do konce prázdnin, abych pak už mohla mít prostor jen pro přípravy na maturitu, pojedu mimo Prahu, budu objíždět přátelé. Prostě těžko vyjádřím prostými slovy, jak moc se těšim!:)

Tenhle týden se dá nazvat jako poslední, kdy se ještě předřu. Včera jsem dělala referát do chemie, dneska začínám ještě referát do Společensko-vědníhhho semináře, abych nachytala poslední body na jedničku, které mi chybí, ve čtvrtek píšeme pololetní práci z matematiky (která mě upřímně nejvíc děsí! Ale snad to dopadne), musím dát do pátku čténářský deník a odevzdat. Uh, jen se modlím, aby tento týden skončil a konečně pryč na cyklisťák mimo Prahu.

Mrzí mě, že letos nejedeme s našimi nikam do zahraničí, téměř jako každých posledních pár let. Ale je to tím, že táta šetří na příští na dovolenou, kdy by se chtěl podívat společně s pár kamarádama do Thajska (původně jsme měli jet jako rodina, ale znáte to, chlapi, radši si pojedou sami, co s rodinama na krku, že?! :D). A my s maminkou si uděláme výlet zřejmě do Egypta, kam sem se stejně chtěla podívat už strašně dlouho. Hlavně po památkách. Zatím jsem si vyhlídla takové nabídky typu, že pár dní u černého moře a zbytek bude okružní vyjížďka po památkách. Strašně bych chtěla navštívit Údolí králů, tam mě to tak láká! :) Tak uvidíme.

No a co se trochu povídech týče. Jakmile přijedu z cyklisťáku, hodlám se pustit zuby nehty do YHMDIYA. Tu povídku už mám chuť psát strašně asi třetí den, ale nemůžu díky vyytížení té zatracené školy! :/ Pak taky hodlám dokončit Magica (ať už spoluprácí nebo ne). Všechno tohhle hodlám dělat o prázdninách, konrétně začínajíc popříštím týdnem. No a dneska už zveřejním první díl povídky, která se bude týkat nepravidelného pairingu a to Tom/Kay One. Původně to měla být Aniččina jednodílný povídka, ale nějak se to semlelo a bude z toho naše společná vícedílní story. Vůbec mi nevadí, že to pravděpodobně bude mít minimum čténářů, protože tenhhle pairing jsem si naprosto zamilovala a strašně se těším, až budu moci napsat další díl a celkově se položit do té povídky. A že je to zvláštní kombinace dvou lidí? No a co, svět je o poznávání a já to beru jako takový experiment, který ještě nikdo nezačal a tak budeme mít premiéru. O to víc jsem nadšená, už teď tu povídku zbožňuju. Máme prostý, ale stejně lákavý děj :)

Tak, to je asi všechno z mého dosavadního dění v mém životě a co se právě ocitá v mých myšlenkových pochodech. Teď si jdu popíjet tu svojí stejně tak už vystydlou kávu a psát ten zatracený referát. No, mějte hezčí týden, zatněte pěsti a vydržte to, jsou to poslední dny! No a večer tedy očekávajte novou povídečku! :)


píšu o skvělém tématu, že? :D

You hold my destiny in your arms 10.

1. june 2012 at 13:20 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  You hold my destiny in your arms

...moc se omlouvám za delší odmlku, ale hold nebylo tolik času a především nálady a múzy. Ale přeci jen se mi dneska podařilo sepsat jeden díl během dvou hodin a jsem nadšená:-) Doufám, že mě to zase trochu nakopne a vy se brzy budete moci těšit na ten slvný, nevyzytatelný večer, který na Anise s Billem chystám >:-)

Poslední přípravy akorát dosahovaly svého konce. Bill stál prkenně před zrcadlem a nechával se obskakovat jak zapáleným Emmetem, tak stejně nadšeným Marcusem, který svíral v rukou žehličku a dorovnával nerovnosti na chlapcově hlavě. Bill se snažil koukat kamkoliv jen ne na sebe, chtěl se nechat překvapit a upřímně na to byl natěšený, protože kdykoliv si ho jeden z kluků prohlížel po nějaké menší úpravě, obdivně povzdychovali se slovy: "Ach, přenádherná princezna." Bill se pokaždé jen zasmál a rudnul ve tvářích. Chtěl být přesně tak přenádherný a dokonalý pro Anise. Po včerejším incidentu zatoužil být pro něj něčím až doslova božským. Cítil z jeho strany jakousi slabost vůči sobě, proto chtěl ještě trochu zabojovat a třeba se k tomu údajnému bezcitovi dostat blíže, více pod kůži, úplně do srdce, které potřebovalo nějakou pravidelnou útěchu. Ještě ten večer přemýšlel nad tím, jestli se takhle "hluboce" vyzpovídal i ostatním spolubydlícím, nebo jen v Billovi našel takovou důvěru, že mu řekl kousek ze sebe. Možná chtěl, aby Bill věděl a aby trochu polaskal jeho nepříjemnou bolest po minulosti. Jestli ano, skvěle se mu to podařilo. Bill jej chtěl takhle teď léčit a pomáhat mu nejraději pořád.


Billshido obrázky o.1

1. june 2012 at 9:45 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
. . .štve mě, že twincestu je po internetu téměř nekonečno a Billshida tak málo. Kdybych alespoň uměla dělat montáže, tvořila bych klidně i 3 denně, abych trochu tu chudou sbírku rozšířila. No, ale i přesto se dají na internetu najít nějaké ty skvosty, které stojí za zveřejnění a ráda bych se s Vámi o ně podělila:) Takže první várka: