April 2012

You hold my destiny in your arms 9.

30. april 2012 at 22:18 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  You hold my destiny in your arms
Nechala jsem se lehce inspirovat filmem, tedy realitou Anisovo minulostí.
Konečně udělat taky trochu krok, který spojí ty dva;)


Zbýval poslední den do toho velkolepého večírku, který Anisovi zřejmě stál za všechny nervy, protože od incidentu s příborem, kdy se mu nakonec podařilo Billa nenásilně chytit před jeho pokojem, popíchat ho vidličkou a málem mu vypíchnout oko, si opravdu dával záležet na tom, aby chlapec byl po jeho boku perfektní a bez jediné chybičky.

Hned poté, co Bill předvedl u stolu v restauraci, kterou mu Bushido přislíbil, aby si vyzkoušeli použití několika druhů příborů naostro, mu promluvil do duše takovým způsobem, že Bill měl pocit, že ze samého zklamání a vzteku mu rozbije jeho křehký obličej. Kázání dostal v obývacím pokoji hned po příchodu. Přešlapoval pokojem jako naštvaný bohém, vytknul mu ve finále i nos mezi očima, vytknul mu jeho nedospělou povahu, zvyšoval hlas po určitých intervalech a nakonec se zoufale svalil do křesla. Billa pohltila vlna soucitu, sám věděl, že se svou roztržitostí ten večer přeháněl, protože kolikrát při jídle Anise viděl, jak bezradně protáčí očima nebo potichu kleje. Billovo ucho to samozřejmě zachytilo. Byl nemotorný, věděl to. A navíc z velké části se obával, že se rozhodne chlapce zaměnit za Taylera, což by byla Billova osobní prohra a byl si jistý, že Taylerovo ego by bylo povzneseno nad Billem tolik, že se mu stěží chtělo vycházet z pokoje, aby se nevystavil výsměchu. Proto se mu okamžitě začal potichu omlouvat, sliboval, že se polepší a že si zítra lekci nesmyslných příborů zopakují a bude se plně soustředit. Anis nakonec po několika minut přemlouvání a omluv pookřál a poslal ho radši spát.


Trošku neplánovaná změna. . .

30. april 2012 at 16:51 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  Moje rubrika
Moje týdení nečinnost, jak jsem psala, si dává menší pauzu. Mé zkoušky z autoškoly se mi celé posunuly o měsíc, což mě upřímně štve. Celou dobu od středy jsem dřela až do ranních hodin nad testama, snažila se zapamatovat si nespočet otázek, abych měla jistotu, že to zvládnu. Ano, konečně je dávám na minimálně 96% (nejméně můžete mít 85%), i se zavřenýma očima. takže jsem byla ráda. Od včerejška šrotim otázky na údržbu a už si pamatuji necelou půlku. Ale to by v tom byl čert, aby se něco nestalo a nešlo to tak hladce. A proč to tedy všechno píšu?

Včera už v 9 hodin jsem se nechala vytáhnout spolužačkou na brusle do jednoho parku nedaleko. Řekla jsem si, že když je venku tak hezky, byl by hřích alespoň na chvíli nevyjet ven na sluníčko a užít si ty první tropické dny. Testy a učení chvíli počká. Všechno bylo v pořádku - jezdily jsme okruh, bavily se, občas jsme na chvíli lehly do trávy, abychom si idpočinuly, přičemž jsem vytáhla vytištěné otázky (no, radši jsem je vzala s sebou :D) z údržby a nechala si to od L. vysvětlovat, páč ta dělala zkoušky nedavno. Tak jsme trávily dopoledne a když už jsme se rozhodly, že uděláme poslední kolečko, samozřejmě, jsem sebou nějakým záhadným způsobem plácla na zem. Odhaduju to na nějaký záludný kamínek, který se mi musel dostat mezi kolečka. Nicméně, co čert nechtěl, spadla jsem přímo na pravý loket celou vahou. Mám pěkně odřené rameno, dlaň a především - naražený loket. Udělalo se mi z té bolesti na místě mdlo, že jsem chvíli viděla jen černo a spolužačku jsem slyšela strašně vzdáleně, když se mě snažila nějak zvednout. Naštěstí ten nepříjemný pocit zmizel potom , co na mě na férovku vylila polovinu flašky studené vody. Brr :D

Takže od včerejška se dopuji prášky na bolest, dnes ráno jsem si zašla na chirurgii, kde mi dali samozřejmě "sádru" na ruku a za 14 dní nazdar. Okamžitě jsem to volala instruktorovi, který se mu škodolibě posmíval, ale nakonec soucítil a řekl, že mi bude muset posunout celý termín zkoušek. Dokonce i teorii, což nechápu proč. Asi jestli to potřebují kompletně? Nevím. Mrzí mě to no, u jsem to uměla - na druhou stranu, můžu trénovat do naprosté dokonalosti :D Snažim se v tom vidět jen to pozitivní. Dobrá zpráva, že bych mohla napsat po dlouhé době tedy další díl YHMDIYA, na co se těším. Jenže s jednou rukou psát je docela muka - tenhle článek píšu už asi 20 minut :D Uvidíme:)
Tak užívejte pondělka a zítřejšího svátku.
Btw. - milovaná Saline mi předevčírem poslala několik písniček od Bushida (jsem líná stahovat sama). Dneska jsem se dostala pořádně k tomu si je v ipodu projet a jeho písničky mě dokonale ukolíbaly k 4hodinobému spánku a to za bílého dne! Já normálně za světla nemůžu moc spát. Ah, začínám ho uctívat den ode dne víc ^^

Zeiten Ändern Dich

29. april 2012 at 2:15 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
Vzhledem k tomu, jaká mě poslední dobou zachvátila Bushido (konkrétně Billshido) mánie, jsem konečně stáhla i ten film, jež vypráví o životě Anise^^ Kamarádka mi o něm říkala už kdysi před dvěma lety, kdy jsem nad tím jen pokrčila rameny se slovy, že se na to někdy třeba kouknu.
*
A dostala jsem se k tomu až tuhle středu nakonec, no:D A můj názor? Absolutně skvělý film, zajímavý, hezky zpracovaný a vůbec ten fakt, že je to podle skutečného příběhu a ještě Bushidova životního příběhu je dychtivý sám o sobě. Na konci se mi akorát chtělo brečet. Ani ne z toho happy endu, ale spíš celkově potom z toho uvědomnění si, jaký to musel být najednu stranu život. Udělalo to na mě prostě dojem, že jsem to musela ořvat :D Nevim, co bych k tomu vlastně pořádně psala, pocity z toho mám ve finále dost smíšené, ale samozřejmě v kladném slova smyslu. Chtěla jsem jen prostě film doporučit pro takové nadšence Bushida nebo třeba jen zajímavých příbězích ze života. Tady je trailer;)


Vím, že porušuji své strašně vážná slova o tom, jak tu nic do zkoušek nepřibyde, ale chtěla jsem taky menší oraz na blogu. Test už zvládám úspěšně všechn a teď mám 4 dny na to našrotit 25 otázek z údržby. Vůbec si to nezávidim! :D

Nedobrovolně dobrovolná pauza . . .

26. april 2012 at 14:24 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  Moje rubrika
S lítostí oznamuji (a doufám, že tomu dosti nasvědčuje fotka, která byla focena asi tak dvě minuty potom, co jsem tu šíleně zdrcující zprávu obdržela), že budu dobrý týden absolutně mimo dění blogu - to znamená žádné příspěvky, žádné povídky, žádné změny designu :(( Včera dopoledne mi totiž přišla zpráva s termíny zkoušek v autoškole a teorii mám už přesně za týden, tedy ve čtvrtek 3.5. ! ! !

Včera jsem z toho byla tak vystresovaná, že jsem si dělala testy až do 4 do rána a hodlám v tom pokračovat :D Naštěstí pozitivnum je, že mě to docela baví, mám společnost skvělých lidí alespoň na icq a jde to celkem dobře, to zvládnu, já si věřím!

To horší je, co mě absolutně nepotěšilo, že tenhle víkend (konrétně v sobotu) naši odjíždí pryč až do úterka - těšila jsem se, že budu mít pré s velkým P, že budu až do ranních hodin psát, blogovat, grafikovat, že přes den půjdu na kolo nebo někam ven a případně si zahrát bandbinton a ono prd, já se budu učit a učit a učit :D Nenaštvalo by Vás to? ^^

No, nevadí, ono to rychle uteče, tomu věřím. Tak mi držte palce, když všechno půjde hladce a bude stát štěstí na mé straně, za 2 týdny bych mohla být oficiálně úspěšný řidič ^^

Heart of the world 21.-23. - by Imanka

25. april 2012 at 15:00 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  Heart of the world
. . .po dlouhé době jsem zase překládala a dopřeložila jsem konečně tenhle komix! :) Není to sice twincest, ale potrénovala jsem trochu angličtinu a bavilo mě to. Navíc ty obrázky od tvorby Allegator jsou jasným důvodem, proč tenhle komix číst a obdivovat:) Takže poslední 'listy' !



Další várka (při)sprostlých animací O:)

24. april 2012 at 17:40 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
. . . juchů, zase jsem se hrabala po všech možnách čertovských stránkách a narazila na další animace, případně jsem si je vypůjčila z twincestní skupiny. Nějaký jsou trošku odvážnější, proto to všechno pro každou jistotu strkám opět pod perex. Upřímně ale, u většiny mám co dělat, abych nespustila provazec slin na zem :D O.o


You, my related soul

24. april 2012 at 0:07 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  You, my related soul
. . . s bannerem jsem si moc hlavu nelámala, chtěla jsem něco jednoduchého, protože začínám v té jednoduchosti krásu objevovat :D. Povídka mi šla napsat hladce, přesto mi přijde něčím strašně zvláštní. Jakoby to vůbec nebyl můj styl psaní, moje fantazie, ale opravdu je to psané mnou. Líbí se mi to finálně, trochu fantasy romantický rázovka. Věnování patří Aničce (Saline A.), protože jsem to chtěla prostě napsat především pro ní a udělat jí radost! :D No a pak samozřejmě i pro všechny ostatní a hlavně mé Billshiďácké čténáře (Fee, na tebe mávám také, dobře?) ;D


Bylo to tu opět. Někdo by na pohled řekl, že se to zdá být normální rodinná a hlavně poklidná večeře, kdy sedíme společně s bratrem a rodiči u stolu. Tedy abych řekl pravdu, občas tak opravdu probíhá naše večerní stolování, ale převážně, stejně jako dneska spíše ne. Opět jsem musel slýchat otcovi nepokoje s mou osobností, mou povahou, mým charakterem, možná i mou přítomností. Já jsem nikdy nebyl tak syn dle jeho představ, nebyl jsem jako Tom, s kterým mě neustále srovnával a tak ponižoval mou osobu.

"Kdy už si taky najdeš nějakou slečnu? Jsi téměř dospělý a neviděl jsem u tebe jediný zájem o nějakou. Koukni na Toma, ten si vodí slečny co chvíli." Pokračoval dneska opět v jeho tradičním rýpání. Sklopil jsem hlavu do svého talíře a čtvrtil brambory. Nevěděl jsem, co bych mu měl odpovědět, nemohl jsem mu říct, že slečny pro mě nejsou takovou podstatou, jako možná pro Toma.

"Odpovíš mi? Mluvím na tebe, Bille!" zvýšil trochu hlas po chvíli mlčení, a tak jsem zvednul tedy hlavu, abych mu dal najevo, že jej vnímám.


You hold my destiny in your arms 8.

23. april 2012 at 17:00 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  You hold my destiny in your arms
. . . takový menší naplnění, když jsem tedy nemocná:)


you can tell me that there´s nobody else. but I feel it
you can tell me that you´re home by yourself. but I see it
you can look into my eyes and pretend all you want
but I know, I know your love is just a lie. lie, lie, lie
it´s nothing but a lie lie, lie, lie!

Pokojem se roznášela hudba ze sluchátek, které měl Bill zaražené tak hluboko v uších, že normálnímu člověkovi by při nejmenším praskly ušní bubínky. Chlapec si potichu pobrukoval slova písničky, která se mu v Emmetově mptrojce zalíbila a čmáral už tupou tužkou po papíře.

Ubyl celý jeden den od rozhovoru mezi jím a Anisem. Od té doby kolem sebe téměř chodí po špičkách. Bill si nedovedl vysvětlit proč, ale bylo mezi nimi jakési napětí. On se choval spíše dotčeně a Bushido se tomu jen nenápadně smál, kdykoliv na sebe narazili. Chlapec měl stále ještě čas se k jeho nabídce vyjádřit. Už ten večer v posteli se rozmyslel, že tohle riziko podstoupí s tím, že si ho prostě nikdo nevšimne nebo ho Bushido jednoduše nedá někomu na pospas. Ta akce ho totiž něčím lákala, toužil trávit společnost mezi zbohatlíky, pokud se jim tak dá říkat. Vyzvídajícím klukům samozřejmě ještě nic neřekl, dokud to nebude definitivní.


Napadl mě. . .

23. april 2012 at 9:41 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  Moje rubrika
. . .nejspíš nějakej prevít nemocenský! Dneska ráno jsem byla u doktorky kvůli začínaící bolesti v krku a celkově té nemocné náladě. Už včera jsem byla taková 'chcíplá' a prospala jsem většinu odpoledne. Takže mám do středy ležet a dopovat se prášky. Alespoň si trochu odpočinu. Udělám si seminární práci na téma anorexie, do který se mě vůbec nechce a taky budu psát! ^^ HLAVNĚ PSÁT!


You hold my destiny in your arms 7.

21. april 2012 at 18:00 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  You hold my destiny in your arms

Billa probudil hluk, který vycházel z chodby. Rozespale zafuněl a přetočil se na druhý bok, čelem ke zdi. Přehodil deku přes hlavu, aby se tak vyhnul slunečním paprskům, které se draly oknem do jeho pokoje. Po pobouřkové noci se venku udělalo hezky. Noc. Bill s tíhou otevřel své rozespalé oči a mžoural chvíli před sebe, rozkoukával se. Ihned si vzpomněl, jakou návštěvu tu během noční chvíle měl, a vůbec celý ten incident. Trochu se zastyděl, odkopnul peřinu na konec postele a protáhnul své dlouhé, štíhlé tělo. Rozhodl se, že ještě poleží pár minut, než se půjde najíst, protože jeho žaludek se hlásil o pozornost. Jenže když dohady neodeznívaly a mířily směrem dolu ze schodů, vstal tedy a oblíknul na sebe tepláky, nějaké tričko obyčejně, vlasy prohrábnul rukou, aby alespoň trochu rozehnal to 'hnízdo', co se mu přes noc vytvořilo na hlavě. Vydal se do kuchyně a krátce se zastavil před dveřmi, aby zjistil, kdo diskutuje a o čem vlastně.


Booo!

21. april 2012 at 15:25 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D

Tak naskok jdu ohlásit, že jsem dopsala úspěšně další díl Billshida a kupodivu jsem se rozepsala víc, než normálně. Alespoň mi to zabírá víc, než jen 3 stránky wordu a to jsem na sebe právem pyšná! :D Tenhle díl šel naprosto sám a lehce, přestože se nic závratnýho neděje. Ale přeci! :D Nastavím ho na šestou hodinu, protože později už nebudu mít čas, jde se totiž strašně, krutě pařit :D (teda, já se hodlám udržet při smyslech a jet zavčasu domů!) :D.

A hlavně tenhle článek je zveřejněný především kvůli té animaci, která mi přijde milá! :P
No, užívejte sobotní odpoledne, zítra už je (BOHUŽEL!!) neděle a pak pondělí. Aneb jak už pesimisticky myslím na to, že mám víkend za sebou ;D

Doporučuji k přečtení podruhé :)

20. april 2012 at 20:55 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
Tak jsem se rozhodla udělat další doporučující článek ohledně povídek, které jsem za tu dobu opět přečetla/objevila, nalezla a uznala jsem za vhodné, že by si zasloužily být zmíněné v této rubrice, na tomto blogu:) Nebude jich příliž, protože jsem ve čtení strašně vybíravá osoba, ale myslim, že tahle trocha to vynahrazuje svým dokonalým sepsáním:) Takže tady jsou + mé stručné vyjádření:)

Jelikož jsem se za poslední dny/měsíce pobláznila do Billshida, mám dva typy od mých drahých autorek, které mě dokonce nakoply k tomu, abych sepsala i jedno své:)

HAUS FÜR UNGEWOLLT - sice ještě nedokončená povídka, ale přesto už jsem si k ní vybudovala jakousi závislost. Prestože nejsem zrovna velký romantik (jen v opravdu vyjímečných chvílích!), tady jsem si zvykla a přijde by, že bez pořádný dávky romantiky by to nebyla ta povídka, ztratila by své kouzlo. Líbí se mi charakter Bushida, jakožto ochránce minulostí zdrceného Billa^^ Myslím, že Saline (neboli zlatá Anička;D), tu povídku píše se šmrncem, promyšleně a HLAVNĚ (!!!) nádherně a chytlavě. Takže palec hore pro povídku a 1 s hvězdičkou! :))

MEHR ALS 23 STUNDEN ZELLE - další Billshido od Terezky (neboli Fee). Potřebovala jsem jeden večer nutně přečíst nějakou kvalitní Billshidovskou povídku, které má pořádný, erotický grády a když jsem začala číst tohle, už jsem od začátku byla nadšená a musela jsem číst dál a dál. Skvělý styl psaní, líbila se mi každá koketnost ze strany Billa a ta drsná, sexuchtivá atmosféra kolem! :D Skvěle popsané sexuální scény (na které já si potrpím - jo, říkejte mi úchyle!), jednoduchý, chytlavý děj a pěkně zakončený konec:)

PŘEDTANČENÍ - slash - a další povídka (už třetí společně s Myrtilles a Jelenzcyánem) od Syhrael. Je to možná tím, že já bych Syhy snad za ten její styl psaní, její myšlenkové pochody, její pojetí postav v povídkách, olíbala obě ruce! Jediné, co mi nejde (přesto to na tom mám ale ráda!), že kolikrát nemůžu pochopit moc, o co konrétně v dané situaci jde, přijde mi, že to je kolikrát až moc záhadné:D Ale kupodivu se přesto v povídce orientuju. Jsem fascinována hlavní postavou Ansema, který je taky takový zdrženlivý a především strašně zvláštní O__o (čarovný! :D) a samozřejmě koketou, který u Syh nikdy nesmí chybět, a to Damiénem. Obdivuju jeho pevnou vůli a taky to, že z toho 'zlouna' nemá strach. Ach, jen škoda, že už bude končit;)

no vida, tak jsem dala dohromady jen 3 povídky. Nevadí, pokud to čtete a máte rádi taky jiné páry, než jen přímo twincest, doporučuji vřele - rychle do nich, neprohloupíte! ^^


Nový design a pár plků kolem :)

19. april 2012 at 19:23 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  Moje rubrika
Tak jsem dneska měla opět lehce tvořivou a pokusila se něco uplácat ve své dílné. Není to sice 100% podle mých představ. Možná to bude tím, že se mi to už okoukalo za tu dobu, co jsem na tom pracovala ve vlnách vzteku (:D), ale tak nakonec to není zase tak hrozné, dá se na to dívat a to je hlavní :D. S menu si ještě budu muset trochu pohrát, já jsem na to antitalent. Ty menu mi prostě nejsou, co se týče designově. Zítra to asi dodělám, dneska se ještě musím něco naučit a chci mít večer už od grafiku klídeček.

No, mám hrozně moc nápadů na článků, jenže nevim, který dát dřív. Chci napsat a zveřejnit další díl Billshida, chci napsat o mém čtyřnohém miláčkovi, chci napsat reportáž o včerejším hokeji, chci tady dát plno nově nalezených montáží a animací, chci sem dát další mé hudební objevy! Strašné, nevím co bych zveřjenila dřív :D Nějak to pošéfim. Tak alespoň jedna taková miloučka nakonec článku:)


2 nemravné animace

18. april 2012 at 15:00 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
Moc toho tady nepřibývá, co se týče twincestního hlediska (přesto, že tu rubriky založené mám). Nevím totiž, co bych tu dávala moc. Včera jsem ale náhodou brouzdala po tumblr. com a našla pár věcí, které stojí za zveřejnění a pro nadchnutí ^^
Ač trošku odvážnějšího stylu, proto animace dávám raději pod perex. I když tu mám po příchodu varování, nikdy nevíte, jakej zmetek sem vleze a nahlásí mě :-O
Tak už ale ty animace. Já upřímně udržuju slinu na krajíčku! :D


Trošku fotografický článek

16. april 2012 at 17:33 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  Moje rubrika
Měla jsem dneska prostě chuť napsat nějaký osobní článek zase, nějakou tu skulinu mého denního prožití (No, napsat, spíše ho tak znázornit ve fotkách). Dneska byla ve škole pohoda, proto mám kupodivu takovou klidnou náladu po dlouhé době. Dostala jsem dvojku z té prezentace z angličtiny, takže naopak nějaké plus:)
Miluju ty dny, kdy nemám nic na druhý den na učení, nejdu do práce a celkově si můžu užívat doma pohody. Odpoledne po škole jsem si skočila na nějaký ten malý nákup, protože přišla výplata a já jsem prostě nemohla odolat (to jsou ty zatracené ženské geny!) :D. Navštívila jsem drogérii a nechala tam dobrou čtvrtinu výplaty, no hezké!:D
No a doma jsem ještě rychle pouklidila a vrhla se zase o rozjíždění nového blogu, který jsem založila včera a věnuje se konrétně Billsidu. Udělala si opravud odbytý oběd (protože u nás se kolikrát ty školní obědy prostě nedají vzít ani do pusy, nezlobte se.) a pustila si jako kulisu své milované Simpsonovi, ač znám všechny díly, série, scény a hlášky nazpaměť :D. Za chvíli, až se dostáhne, půjdu s tátou koukat na Game of Thrones nad hrnkem kávy a užívat si večerní pohody. A dokonce přemýšlím, že se malinko hecnu a napíšu kus YHMDIYA ( :D ). Tak ty ilustrační fotky dneška! :)
Ona zmiňovaná idylka u Simpsonovejch:)


You hold my destiny in your arms 6.

15. april 2012 at 17:00 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  You hold my destiny in your arms

Probudil ho nepříjemný chlad, který se dral k němu do pokoje přes pootevřené okno. Chvíli se snažil ten nepříjemný pocit zahnat, zachumlal se pořádně do své deky a pokoušel se zase nenarušeně usnout. Když ale zima nepřestávala a foukalo přímo na něj, s tichým zakletím vstal a přešel k oknu, aby jej mohl zavřít. Otočil klikou a podíval se ven, kde byla černá, hustá tma a zaregistroval, že docela slušně prší. Trochu vyděšeně odstoupil, když se venku zablesklo, až mu rozzářil celý skromný pokojík.

"Hloupá bouřka." Zamumlal Bill pro sebe, neměl zrovna tohle počasí v lásce, ale rozhodnul se tomu nějak neklást pozornost. V tom probuzení zacítil menší zaškrábání v krku. Měl v něm vyschlo a potřeboval se nutně něčeho napít. Proto neváhal a rozešel se z pokoje ven v úmyslu, že se napije dole v kuchyni něčeho pořádně sladkého. Pokud si pamatoval, kluci si všichni potrpěli na 100% džusy, přesně něco takového potřeboval. Potichu vyšel ze své jizby, našlapoval po špičkách, jako kdyby někoho mělo probudit každé jeho došlápnutí bosé nohy.


Potřebovala bych, aby den měl alespoň o 10 hodin víc!

15. april 2012 at 10:49 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  Moje rubrika
. . .opravdu. Dneska toho chci tolik stihnout a mám pocit, že to prostě nezvládnu, protože na to mám málo času. Dobře no, možná jsem měla zatnout zuby už včera a něco si udělat do školy, ale ono to jde opravdu těžko při sobotě:D. Musím dokončit svou prezentaci na angličtinu o Novém Zélandu, musím se naučit nechutně moc informací na dějepis na test, chci napsat konečně další díl YHMDIYA. Ono upřímně bych nemusela mít na zítřek nic, ale někteří učitelé si prostě myslí, že jakožto mládežina a studenti máme toho málo na práci. Vysvětlení - tak třeba na ten dějepis jsem se učila už tenhle týden na středu, jenže pán profesor zapomněl a testy nepřipravil. Tak si řekl, že to přeloží na tento pondělek. Proč ne. Preofesorka na angličtinu věděla před Velikonocema, že mám prezentovat svou prezentaci už od začátku hodiny, ale dala mi prostor posledních pět minut, kdy jsem ani nemohla použít power point, kde jsem měla vypsané body, a samozřejmě sem to nestihla, takže zítra to mám dokončit + mi přidala další fakta o kterých mám něco říct. Uh, mohla jsem mít všechno za sebou, ale to by bylo všechno moc jednoduchá, že.

Nemluvně o tom, že právě dneska jsem se probudila s takovou chutí napsat další díl Billshida. Já vím, že jsem to slibovala včera, ale pokud hold není nálada a chuť, těžko se k tomu dokopete. A když už, řekla bych že to stojí za prd. To chce do toho dát všechno, především nadšení. Kterého já mám dneska habaděj. Gr, znáte to? Nejradši by jste psali v dobu, kdy máte na povinnost dalších 5 věcí, to je na odstřel:D

No a co bych ještě potřebovala k zlepšení mého života momentálně je zdvjnásobim mi výplatu nebo alespoň chodit do práce častěji a mít tím větší výdělek. Od té doby, co jsem si poranila ten kotník a dvakrát jsem nepřišla na termín mě prostě odšoupli do vedleší sekty a teď chodím jen jednou týdně, což opravdu moc neníl Dřív jsem chodila třeba i 3x týdně a měla z toho slušný obnos. Mrzí mě, že nejsou schopni ani brát ohledy na to, že to zranění nohy jsem neudělala schválně, že to je jen dočastné, než zase budu moci pořádně na nohu chodit (díky bohu, že už je to za mnou, běhání o berlích bylo krkolomné a náročně! :D). Takže jsem skončila tak a už teď vím, že má skromná výplata a kapesné budou takové, že budu ráda, když vystačím na měsíc. Chci jít na Majáles, to jsou peníze na vstup a nějaký to pití tam. Chci jet s kamarádkou na den na Slovensko, což je docela pálka za lístky (i když teď je sleva!), kamarádka má narozeniny a bude to slavit v klubu - takže to jsou peníze za nějaký ten menší dárek + nějaké to pití na místě. No a samozřejmě veškerou drogerii si obstarávám taky ze svého. Ach jo, všechno je občas tak komplikovaný, že mám chuť s tím nejradši praštit a jít trucovat do kouta! :/

No nic, jdu se koukat chvíli na Polraicha (nevim, jak se píše, ale Ano šéfe zbožňuju :D), prezentace počká. A ten díl prostě dneska napíšu i kdybych se měla na hlavu postavit. Přeji příjemně prožitou neděli;)
Tak jsem si tu pěkně postěžovala, koukám :D

Den věnovaný těm 'starým' Tokio Hotel. . .

14. april 2012 at 13:30 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  Moje rubrika
Už mě upřímně nebaví ty strašné, časté dohady a stěžování si, jak se strašně kluci změnili za poslední dva-tři roky. Jak už to nejsou oni, jak jsou strašně komerční, jak nic nedělají a podobně. Já se (pokud se nad tím mám tedy zamyslet, jinak už to nějak neřeším) přikláním tak z obou stran trochu k něčemu. Myslím - jak k té kritické, tak i k té pochvalné.

Samozřejmě, že i mě se občas zasteskne po staré IMAGE naší rebelské kapely z Německa,. Protože jsem si s nimi procházela velkou část své puberty (takové to nejhorší období, víte :D), má to jistou svojí skulinu, která ve mě bude, řekla bych navždy. Ale jak jsem zdůrazňovala, jde o pouhou image, vždyť v podstatě můžou být pořád stejní, jen jinčí a taky s trochou pauzy. Pauzy, kterou myslím nemáme nikdo právo nějak odsuzovat. Po těch letech dření a balancování mezi šíleností fanoušků a tak bych si klidně taky dala na ten rok-dva-klidně i tři roky oraz. Zase chvíli žít jako normální, nestíhanej člověk. Přesto jak vidíte, úplné soukromí nemají.

Je hezké, že se snaží dát najevo, jak tráví svůj čas a zároveň být ve spojení s fanoušky a informovat je (myslím teď BTK). Chtějí se prostě dělit o své zážitky a nadšení, stejně jako my to máme třeba tady na blozích nebo můžeme mluvit o Facebooku. Twitteru. Je trošku zarážející, že je to za peníze (a to je asi to, co mi maximálně tak vadí na jejich posledních dění kolem), protože převážně většina celebrit píše právě na twitteru a zadarmo. To mě možná trochu popichuje, ale říkám si - Ani kuře už dneska zadarmo nehrabe;)

Jinak k nim už nepřikládám nějakou velkou mou pozornost. Mám je pořád ráda, hluboko ve mě budou stále a pořád k nim budu uchovávat jakousi zvláštní slabost. Ta mánie už ze mě opadla, ale oni navždy se svou hudbou zůstanou se mnou. Stále jsem zvědavá, jaké bude jejich nové album a těším se, stále jsem si jistá, že až bude zase turné, určitě si koupím lístek a půjdu se na ně vyřádit a taky podívat, pořád jsem si jistá, že díky povídkám mi dávají jiný svět a za to jsem vděčná. Žádné šílenství, žádné pomluvy, žádné zklamání, žádné kritizování, žádné odsuzování -> za tímhle si budu stát, protože jsem fanoušek. Sice ne šílený, ale jsem a myslim, že tohle je nejlepší důkaz.;) Tak a teď si jdu po dopoledním uklízení a pomáhání s vařením pustit 'Caught on camera!' a vzpomínat na ty staří (k tomu přokládám důraz a trochu ironie) TH. A dopíšu dneska další díl Billshida, protože po dohnání povídky od SALINE, jsem k tomu nějaká nakoplá! :P Do večera jí snad dokonce i zveřejním :))


Marilyn Manson - Sweet dreams

12. april 2012 at 21:30 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
. . určitě všichni znáte tu písničku. Nejsem si jistá, od koho je originální verze, ale už jsem slyšela plno verzí od různých interpretů. Ale proč si nevytáhnout tu Mansonovu, když si teď procházím jeho naprosto odlišným, hudebním světem, že? :D
Ta písnička ve mě vyvolává lecos!


Pokud tomu věříš, dálka může být jen číslo

11. april 2012 at 20:13 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  Pokud tomu věříš, dálka může být jen číslo
Tak, přátelé, kteří tu sotva chodíte. Napsala jsem po dlouhé době jednu jednodílnou povídku. Je psána podle mé vlastní pravdy, takže to nebude zase tak nějak extra fascinující příběh, potřebovala jsem se spíše vypsat a popsat ve zkratce přesně to, co jsem si zažila. Musím říct, že tím vším jsem se dost ponaučila ohledně internetových záležitostí a díky bohu (klepe na zuby) už jsem z celého tohohle zklamání venku, přestože to nebylo lehké. Takže menší sepsanost mé zkušenosti ve twincestní tvorbě. Enjoy ;)


Nepamatuji si přesně ten moment, kdy jsme začali být v kontaktu. Vím jen, že s tou osobou, o které vám budu tady vyprávět, jsem se poznal přes pár tenkrát nevinných komentářů na facebooku, přes jednoho mého dobrého kamaráda. Zpočátku to byla osoba, která mi nestála za moc velkou pozornost - věděl jsem jen, že v mých přátelích a v mém seznamu 'přátel' se objevil někdo další, nesoucí jméno Tom Kaulitz a postupem času jsem se dozvěděl, že bydlí za hranicemi, odstěhoval se s rodinou před pár lety z Německa.

Ta vlna, která se zdála být zpočátku bezpečná a ukázala se nakonec jako jedna z katastrof, začala tehdy, kdy jsem byl opravdu na dně. Má rodina, konkrétně otec si vždy zakládal na preciznosti a hlavně co se vzdělání týče. To bylo důvodem, proč jsem zvolil jedno zdejší prestižní gymnázium s vědomím, že na to mám. Můj prospěch nebyl zrovna na úrovni vychloubání, ale s pevnou vůlí jsem prolézal všechny půlroky. Bohužel, poslední pololetí druhého ročníku se mi zrovna nevydařilo, z matematiky se stala má noční můra a já si koncem roku odnášel pouze výpis vysvědčení a k tomu ještě papír, kde stálo, kdy budu mít opravné zkoušky. Jednoduše mě čekal můj první reparát a horko těžko jsem to vstřebával. Ta představa, že všichni budou mít dva měsíce naprostého klidu, volnosti a já budu muset docházet na doučování, abych se dostal dál, mě naprosto ničila. Proto nebylo divu, že začátek prázdnin vypadal spíš jako týden před mou vlastní smrtí. Uzavřenost do sebe samého, podléhání stresu, který se po mě doslova sápal - to všechno bylo v tu chvíli nevyhnutelné.