February 2012

The magic inside us 9.

29. february 2012 at 19:00 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  The magic inside us

"Co?" zahučel Tom, trhajíc sebou. Něco se mu zdálo, ale díky šoku z probuzení to zapomněl, věděl ale, že to bylo nějakým způsobem pro něj důležité.
"Nic, já jen, že to asi nebude moc pohodlné, spát tady takhle." Zahučel malý chlapec s krátkými rozčepýřenými vlasy.
"Jo, to není," prohlásil Tom rozespale a prohmátl si bolavou krční páteř.
"Ty jsi Tom Kaulitz, že?" zeptal se chlapec. Měl velmi výraznou bradu a malé rty.
"Jo, to jsem, jak to víš?" Tom se konečně posadil trochu normálněji. Celou dobu byl na polstrovaném, normálně velmi pohodlném, měkkém křesle zkrouceny jako paragraf.
"No, ono se hodně povídá o sporech, který vedeš se svým bráchou, který je ve Zmijozelu. Že jste prý dvojčata a tak."

24.2. - report Žižkovské noci a La Bomby

28. february 2012 at 20:18 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  Moje rubrika
Sice trochu pozdě, ale přeci jen jsem se rozhodla připsat malý report z pátku, jak jsem psala, že budu nechutně moc a moc pařit (:D - berte mě s rezervou). Není zase co moc extra psát, kolem páté jsme vyrazily s kamarádkou vyzvednout další dva jedince a vyrazilo se prvně na koncert Koblížků, který se konal v jednom docela slušně vypadajícím klubu.
*
Užila jsem si to moc, až na pár drobností. Za prvé - když jsem tam šla s tím, že už mám nohu celkem v pořádku a uzdravenou. . nepočítala jsem sakra s tím, že se tam nějací idioti rozvášní natolik, že po sobě budou skákat, vrážet, strkat do davu (já nechápu, co z toho mají - nějaký nový druh tance, možná, o kterém já jakožto milovník tance ještě nemám ponětí. možná bych se měla stydět! :/), no a zatančí mi ukázkového dupáka přívo na pravačku, aneb na mojí postiženou nohu. AU! Takže teď zase trochu chodim jak hybrid, ale naštěstí jsem typ, co bere všechno s úsměvem. Jen jsem si trochu zanadávala přímo na místě, no :D
*
Po skončení konzertu jsme se rovnou vydali do klubu La Bomba, kde jsme slavili se třídou narozeniny té spolužačky, jak jsem se již zmiňovala v pátek ve článku. Popíjeli jsme (hlavně hitem byla zlatá za krásnou cenu 30KČ!:D), tančili jsme, bavili jsme se, dokonce jsem se tam seznámila se sympatickýma klučinama a hravě jsem to vydržela až do 3rána, kdy jsme tedy se tedy se spolužačkou odebraly k ní a v půl 4 už padly na znak. Uh, nebyla jsem druhej den vůůůbec vyřízená. Vůbec ne! :D. . .ale tak hlavně, že to bylo fajn, ne;)
*
No a tuhle sobotu jdu opět někam posedět. s Lennou, která po dlouhé době zavítá do ČR. Takže zase jeden ospalý víkend přede mnou a moje peněženka asi taky pobrečí. Nevádí, jsme mladí, musíme si tohle užívat bez nějakých výčitek, že ano! :D Jdu umřít při úterním večeru.


You hold my destiny in your arms 2.

27. february 2012 at 18:24 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  You hold my destiny in your arms

Bill se probudil do nepříjemného slunečního světla, které ho přímo bilo do očí přes protější otevřené okno. Chvíli se dezorientovaně rozhlížel, než mu došlo, že leží v nějaké posteli v nějakém docela slušně zařízeném pokoji. Poodhrnul peřinu navlečenou do sametového povlečení a trochu zkoumavě prohlížel své dlouhé, štíhlé nohy. Byl oblečen jen do spodního prádla. Snažil se vybavit vše, co se odehrálo v posledních hodinách. Promnul spánky, které lehce zaštípaly.
"Tak si se konečně probudil." Ozvalo se ode dveří. Jeho pohled ihned zaostřil Bushida, který se ležérně opíral o rám dveří a sledoval trochu ustaraně chlapce ležícího v posteli. V tu chvíli si Bill vzpomněl matně - Bushido si jej vybral, pocit štěstí a úlevy, náhlé zatmění před očima, vyděšené hlasy a pak jen ten pád do neznámé tmy. Do naprostého nicoty.


Finally friday! - let's enjoy it . . .

24. february 2012 at 13:36 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  Moje rubrika
Jen dvě fotky, jak to asi vypadá, když se rozhodnu rezignovat se školou a taky si trochu užít svého vlastního relaxu. Ne, žertuji, školu samozřejmě moc ignorovat poslední dobou moc nemůžu, přeci jen předmaturitní ročník. Tohle jsou jen ty volné momenty, který si užívám, když druhý den nic nepíšeme (viz. fotka vlevo, když hodlám trávit ve vaně alespoň hodinu), nebo když máme prostě před sebou víkend (viz. fotka vpravo pořízená asi před čtvrt hodinou :D). Takže tak.
*
Taky se vám stává, že jste po celém týdnu nepřetržitelného koloběhu učení tak unaveni, že by jste v pátek strašně rádi šli pařit, ale na druhou stranu ta představa klidu a nic nedělání večer je pro vás stejně tak lákavá? Pro mě to momentálně tak je, ale vím, že si musím jít ulehčit mozeček a vydat se někam mimo domov:D. (Ještě kord, když dneska bych měla volný byt večer a tim si mohla užít absolutně svůj klid - nedá se nic dělat!) Takže mám asi tak tři hoďky na to se připravit, vyrazit do výru kultury. Chvíli na Koblížky a pak slavit ty spolužačky narozeniny. Ani nevíte, jak se na jednu stranu těšim. Taky někam vyrážíte? :)
*
To jest asi vše, z čeho jsem se chtěla tak nějak vypsat:) Zítra sem hodím zřejmě další díl mého Billshida (který stejně nikdo nečte). Jelikož zítra jedu pryč, k sestře mimo Prahu, přednastavím to tak na 6.
Jo a zjistila jsem docela užitečnou věc! O.o Kolikrát drahá kosmetika (mluvme tedy konrétně o řasence, kterou jsem si koupila nedavno), bývá kolikrát i o mnoho horší, než levná řasenka za pár kaček - tím tedy chci říct, že jsem nedavno koupila takovou tu dražší řasenku z reklamy (Big boom! od astoru) a pár dní na to řasenku od essence, která byla ještě zlevněná na krásných 35 (!! - jinak stojí asi 80KČ), který je tedy o mnoho lepší! Jsem udivena! :D Takhle poznámka stála za zmínku - jo a řasenku tedy doporučuji. Taková ta zelená (mascara) :D No a tím vám přeji hezký víkend, já jdu ještě chvíli poválet šunky a začít se tedy nějak připravovat :)

Překočkované videa

23. february 2012 at 19:48 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D
Musím se podělit!
Včera, když jsme měli opravdu nezáživný seminář psychologie, jsme se spolužačkou z nudy prolejzaly videa na youtube. no a musím říct, že se našlo pár perliček, z kterých jsem se opravdu dusila smíchy (někomu to třeba tak vtipné nepříjde, ale já jsem, víte. . .takový primitiv občas :D). Takže tři videa s těma čtyřnohýma potvorama v podobě kočičí. A usmějte se alespoň malinko u toho případně, ať se necítím blbě! :D

představuji vám číslo jedna! - Nom Nom kitty! :D



You hold my destiny in your arms 1.

21. february 2012 at 18:00 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  You hold my destiny in your arms
Dobře, dobře, nevydržela jsem to a nechala jsem zveřejnit první díl už tady a dneska. Jo a taky jsem se přeci jen rozhodla smazat povídky ostatních autorů, má to být mé doupě, takže toho se budu držet. Nicméně, tady je tedy první díl (pokud to tady někdo vůbec přečte :D). :)


Antonio, ten muž, který si velice střežil své doupě jeho malých pokladů, teď líně přecházel místností a prohlížel si pečlivě každý stojící objekt se zamyšleným výrazem. Stálo před ním pět mladých, na pohled obyčejných kluků a s tichostí čekali na verdikt, který vyřkne ze svých úst. Každý týden to probíhalo stejně. Každou středu si vybral pět 'šťastlivců', kteří byli dáni do kupy a byli nabízení jeho starým známým, kteří chodili ve stejném řemesle, jako on sám.

"Myslím, že je vše v pořádku. Naši přátelé by měli přijet kolem třetí odpoledne. Já si budu muset zajet něco zařídit, tak se o ně postarejte s maximální péčí a zkuste jim za každou cenu prodat alespoň tři." Pronesl Antonio nekompromisně a otočil se na své dva kumpány, stojící za jeho zády. Oba horlivě přitakali. Muž ještě chvíli přecházel sem a tam před řadou sotva plnoletých chlapců a zastavil se s přimhouřenýma očima u jednoho z nich. Prsty si nadzvedl jeho bradu a prohlížel si jej. Pátral v hlavě po jméně, když si konečně vzpomněl. Poslední dobou měl ve své menší residenci tolik chlapců na kšeft, že občas zapomínal, či si pletl jejich jména.

"Bill, že jo?" ujistil se. Chlapec neodpověděl, musel to udělat jeden z těch dvou poskoků, který ho utvrdil o jeho jméně.


Tenhle týden bude nechutně moc zaneprázdněný!

21. february 2012 at 12:23 | PeTiŠka || Pétina - aneb říkejte mi jak chcete :D |  Moje rubrika
Od začátku nového pololetí se plácám každou chvíli v nějakým osobním problému. Když to neni škola, je to ono něco, čemu se říká 'zamilovanost', když to není to, je to autoškola, když to není autoškola, je to dovolená a když to není to. . je to zase hold jiná věc :-O. Hold jsem věčně s něčim nespokojená a můžu s klidem říct, že mám v hlavě naprostý bordel :D. Ale pořád se divím, že si držim klidnou tvář a hlavně klidný přístup ke všemu - no, nebyla bych to pak já:).
*
Tenhle týden mě toho čeká neuvěřitelně moc. Včera jsem si kupodivu dala velkou písemku z AJ za dvojku, takže musim zaklepat, že takový rozjezd by mohl něco značit (já si dala předsevzetí do druhého pololetí, že většinu známek vytáhnu alespoň o stupeň - hahaha!:D). Zítra píšeme z němčiny asi 54321480 slovíček, tak je pomalu ale jistě cpu do hlavy, pak asi 50 A4 z dějepisu a matiku, co ani jedním procentem nechápu. Ale calm down, pokud nejde o život jde přeci o . . víte;D. No a čtvrtek mě čeká fyzika (již stejný případ jako matika) a pár stránek OSZ - můžu vám poradit? Nechoďte na gymnázium, pokud jste stejný typ jako já, nejste zvyklí se moc učit :D. Nějak to zmáknu, věřim tomu.
*
Co je horší, že se mi do toho všeho stala ještě menší nehoda zdravotní. A to, že já expert, si podvrkla přednoží a tudíž chodím o berle a nemohu došlápnout na pravou nohu. Tomu říkám pech. Jak to vzniklo? No jednoduše - v páteční tělocvik jsme měli skákat z žebříku do duchen a to bych nebyla já, abych nebrala jako výzvu to, že skočím úplně zezhora, když to udělaly svě slečny přede mnou. Tak jako svůj manévr jsem zvládla, ale moje noha trošku ne :D dopadla jsem nějak nešikovně a totálně si jí zkroutila do strany, nemohla jsem chodit a musel pro mě přijet táta. A hned na to následovně na ortopedii, kde jsem trávila totálně nudné 2 hodiny. No, šikovnost nade vše, hlavně, že jsem to skočila a jsem za macha :D Naštěstí se to hojí rychle a relativně už chodím sama, jen pokulhávám.
*
Co na závěr. Pojďme se všichni společně pomodlit, ať už je zatraceně pátek, protože já osobně se nemohu dočkat. Za prvé - všechny ty hard testy už budou za mnou, ať je napíšu jakkoliv (hlavně to budu mít z krku!), no a za druhé - odpoledne jedeme ještě se dvěma spolužačkama na koncert (konrétně na Žižkovskou noc) na Koblížky a potom na oslavu další spolužačky, kde hodlám propařit do ranních hodin jako zásluhu za tu šikanu ve škole v podobě testů.
No, půjdu si napsat kousek mého Billshida, naučim se zase pár nudných a nepodstatných slovíček:) enjoy your day!

Nebezpečná metoda (Dangerous Method)

21. february 2012 at 12:00 | PeTiŠka
Hrají: Viggo Mortensen, Keira Knightley, Michael Fassbender
Žánr: Drama/Thriller/Životopisný
Hodnocení: 67%

No, tenhle film jsem ještě osobně neviděla, protože jsem se od něj náhodou dozvěděla od jedné kamarádky nedavno ve škole. Ale rozhodně se na něj během tohoto týdne chystám, protože děj se točí přesně okolo toho, o co se poslední rok-dva zajímám. Psychologie a mentalita osobnosti. Hlavně teorie Zikmunda Freuda mě docela zaujala, když jsme se o něm bavily minulé pololetí na semináři. Takže to bude taková moje malá zkušenost, když se podívám na ten film, chci příští rok hlavně z toho maturovat. Všeobecně ze OSZ, nejvíc se ale chci soustředit právě na Psychologii.
No a podle traileru to vypadá na docela dobře zpracovaný film. Jako dobře, trailery vypadají vždycky dobře, ale myslím, že to má i docela slušné hodnocení a za zkoušku nic nedám.
Uvidíme, třeba se po návštěvě kina ve článku zmíním, jaký to na mě udělalo dojem :)


Nová povídka na téma Billshido

19. february 2012 at 18:37 | PeTiŠka |  Moje rubrika
Tak jsem se po dlouhé době pustila do povídky, kterou opět budu psát já a jenom já. A strašně dlouho mě lákalo napsat Billshido, jen sem k tomu nenašla odvahu a hlavně nebyl nápad na děj. Až dneska mě něco trklo a vlastně díky dvoum slečnám sem se do toho pustila:) Během dneška jsem stihla napsat krásné tři díly, ale mám z toho trochu smíšené pocity. Dneska večer pošlu na twc první dva díly a uvidíme, jaký to bude mít ohlas:)


Tak tohle bude povídkový banner a povídka jak je tam tedy psáno nese název 'You hold my destiny in your arms' (aneb držíš můj soud ve svých rukou). Ten název vystihuje děj, který se bude odehrávat, takže mi to perfetně sedlo :) Tak já doufám, že povídka bude mít alespoň skromná úspěch a brzy se na twincest blogu objeví :) Pod perex hodím malou ochutnávku, protože chci vše nechat přímo na twc :)


o.1 Vlastní fotky mnou foceny :)

19. february 2012 at 12:00 | PeTiŠka
Prázdná rubrika, to se mi nelíbí. Tak jsem se rozhodla, že sem hodím pár mých pokusů o dobře vypadající, vyfocený fotky. Jsou to různé kraviny, co mi přišly pod ruku, znáte to :) Ještě se s novým foťákem seznamuji a zkoušim, co všechno dokáže, takže né vždy to vypadá tak, jak bych chtěla :D Ale snaha je. . .

*mé milované hodiny na krk :) já na tohle moc nejsem, ale našla jsem to pod stromečkem na Vánoce a často visí na krku, líbí se mi, že to působí dojmem starožitnosti:)


The magic inside us 8.

18. february 2012 at 18:00 | PeTiŠka |  The magic inside us
Po dlouhé době jsme se opět trochu pohnuly:)



Cele následující dny to bylo pro Toma velmi frustrující. Bill s ním odmítal trávit čas v jedné místnosti, jídlo si nosil do pokoje a pak jen kouzlem poslal špinavé nádobí do kuchyně. Odmítal trávit čas s ním i jeho rodinou, celé dny trávil poctivým zkoušením kouzel a korespondenci s Natálii. Tím mu čas utíkal alespoň trosku rychleji. Toma to mrzelo a vůbec nevěděl, co si o tom má myslet. Ale rozhodl se to neřešit a nevyhledávat konflikty.
***
O 2 TÝDNY POZDĚJI

Olly Murs - Heart Skips a Beat ft. Rizzle Kicks

18. february 2012 at 16:00 | PeTiŠka
...D-O-K-O-N-A-L-Á písnička! Jak jsem zjistila, tak někoho třeba tolik nevzala, ale mě naprosto. Příjde mi taková jednoduchá a chytlavě melodická. A co naprosto miluju je její refrén. Vytvořila jsem si na ní takovou malou závislost rychlostí blesku a ani nevím jak :D


Simple plan - Your love is a lie

8. february 2012 at 15:00 | PeTiŠka
Jedna ze staršího rejstříků. Simple plan se u mě posledních pár měsíců vůbec stávají oblíbenou kapelou. Me gusta, víte jak :D. Stáhla jsem si jejich cd's a musim si pochválit. A jedna z mých oblíbených (a myslim, že jich tu ještě bude plno ;D):


Výhled na Puerto Colon 3.

8. february 2012 at 12:00 | PeTiŠka

Bill

Ta pizda mě pěkně nasrala, už jen to, že tu přespí, mě sralo. Pěkně jsem se spálil, to je pravda. Sakra. Tělo mě pálí. A i když je kolem mě zima, já hořím. Jen nevím, jestli ty návaly horka nejsou z mojí spálené kůže, ale z toho copánkatého chlapce ve vytahaném oblečení. Jeho hnědé studánky mě hladily po celém těle. Díval se na mě a mně to dělalo moc dobře. Z tílka čouhaly jeho opálené, svalnaté paže. Velké dlaně na zahradníka, jak mi později objasnil švára, vypadaly jemně a upraveně. Žádná hlína pod nehty a za to měl moje největší plus. Kouřil jsem svou cigaretu, jemně jej pozorujíc, jak horlivě vysvětluje a ukazuje. Jeho rysy v obličeji byly jemné. Přitom mužné a silně přitažlivé. Nedalo se odolat na něj nekoukat. Jazykem jsem si navlhčil rty. Podvědomě. Můj zrak totiž sjel na ozdobu v jeho rtu. Jak asi chutná?
Rychle jsem zatřepal hlavou, abych tyhle myšlenky zahnal. Típnul jsem cigaretu a pomalu, možná až moc ladným krokem, jsem šel k bazénu, smočit svoje sluncem zubožené tělo.

Celý zbytek dne potom proběhl celkem hekticky. Přijela Jesicca se svým přítelem, se kterým čekali malýho Omara (šílené jméno xDDD jak ovar xDDD) Neri dělala večeři, Gian furt s někým telefonoval, Jes pomáhala Neri, Leo a Andrea (přítel Jesiccy), si hráli s Vicky. Já si dal pěkně dlouhou sprchu a oblékl se do kraťasů a volného tílka, stáhl vlasy do ohonu a šel ven kouřit, jak jinak. Tom něco kutal na zahradě. Slyšel jsem tlučení a jeho výdechy. Napil jsem se ze sklenky a moje oči přejížděly po nádherném výhledu. Přede mnou se rozprostíral pohled na celé pobřeží. A pak jen moře... velké, všemocné, nekonečné. Potáhl jsem si a můj výhled zkalil kouř, co jsem vydechnul. Slunce se pomalu skrývalo za opar v dálce. Nic krásnějšího jsem neviděl. Přešel jsem k zábradlí a naskytl se mi pohled na Toma, jak krumpáčem kutá v jílovité zemi.
"Další záhonek pro Leova rajčata?" usmál jsem se.

o.1 Design pro Mizuki

7. february 2012 at 14:00 | PeTiŠka
No jo no, má oddaná Mizuki napsala hned do rubriky, kde nabízím designy:D Sice to není úplně podle představ (černo-bílé zbarvení), ale myslím, že i tak se docela povedl:) Snažím se přicházet pořád na něco nového a nového (viz můj blog momentálně), a tak experimentuju. Design můžete vidět přímo u MIZUKI na blogu, nebo tady v náhledu. Pokud by jste měli taky zájem podstoupit mému hraní v PF, napište si prosím SEM. ;)



After the rain 3. část - konec

6. february 2012 at 18:00 | PeTiŠka

Odehrával se v něm nepopsatelný boj. Instinktivě chtěl bratra přitlačit ještě více do zdi, jeho boky si omotat kolem pasu a začít do něj přirážet jako smyslů zbavený. Taková převládala v těle kriminálníka touha a chtíč. Takovéhle představy v něm vyvolával jeho malý bráška a jeho nepopsatelně dokonalé tělo. Jenže na druhou stranu věděl, že nemohl. V hlavě mu blikalo výrazné varování, že tohle nemůže. Bill si u něj zasloužil jen to nejopatrnější zacházení, jedině to, co on sám dovolí.
Jeho povinností bylo chránit jej a opatrovat, ne ničit a působit bolest. Křehčí tělo do rukou dostat nemohl a díky bohu si to uvědomoval až moc dobře, byl za to vděčný.

"Tome. . .posloucháš mě?" ozvalo se rastovi u ucha a Tom se vytrhnul ze svých myšlenek. Bill mu už nějakou dobu šeptal sípavě do ucha a škrábal jej po zádech. Tvořil patrné rýhy.

"Promiň." Pousmál se omluvně, čímž dal najevo, že už v nímá. "Unesl sem se. Tebou."
"Začíná to být lepší, bolest se mírní." Zamumlal snad stydlivě a trochu se prohnul v zádech proti němu a zasténal slabě. Tom usyknul a automaticky přirazil - byla to instinktivní reakce. Pevně ho držel pod zadečkem a sám se divil, že má v rukou takovou sílu, že už dávno neleží na zemi v kolenech z toho všeho rozrušení.


Britney Spears - Criminal

6. february 2012 at 14:00 | PeTiŠka
Už docela profláklá písnička, dobře :D Už potom, co jsem si stáhla celé její nové CD Femme Fatale mi přišel Crimnal jako největší hit. Samozřejmě mezi dalšími jako je I wanna go, Gasoline, Till the end of the world, ale tahle je jednoznačně Nr.1 !!! Jednu dobu jsem jí poslouchala dokola, pak mě to nějak pustilo a pak mě nakazila ctěná slečna L., kdy tahle písnička byla taky naší inspirací na jednodílku - tu, kterou sem dávám po částech a ta, která by se měla objevit brzy na twc :)
Jinak, upřímně jsem ráda, že Britney se vzpamatovala a pustila se své kariéry opět s docela úspěšnou odezvou, řekla bych :) Držím jí palce, její fanynkou jsem už odmalička. I přes to všechno, co musela vytrpět a co udělala vše za kraviny. Ona je talent a tahle písnička to silně dokazuje! :)


Wedding of monsters 3.

6. february 2012 at 12:00 | PeTiŠka

Otřel si ústa od krve a vstal. Z hezké, růžolící dívky zbyla jen vysušená mrtvola bez kapky krve.
Rozhlédl se. Nikde nikdo.
Vzal mrtvou dívku do náruče a utíkal do hloubi lesa, kde zahrabával těla svých kořistí. Bylo jich mnoho, ale nezabíjel pro zábavu, zabíjel, aby utišil hlad.
Usmál se, když byl s prací hotov a udusal zemi, pod kterou hnilo mnoho takových vysušených těl.
Pak se otočil a vyběhl z lesa. Musí být doma dřív než ON. Jeho milovaný Tom.
Běhal hodně rychle, ale i tak si musel dávat pozor, aby ho nikdo neviděl. I když ani to pro něj nebyl žádný problém. Vtrhl do domu a ihned zamířil do sprchy. Musel ze sebe smýt ten pach krve.
Zdálo se mu to, nebo ho občas Tom cítil? Ale ne, hloupost. Možná to bylo tím, že se staral o psy.


California dreaming - by Mizuki

5. february 2012 at 18:00 | PeTiŠka

Kluk s krátce střiženými vlasy pod uši se ohnal po sluníčkovém prasátku, které mu rejdilo po tváři, a vzhlédl. Usmál se na muže, který vystupoval z nablýskaného bavoráku tmavomodré barvy a zastrčil hadr od oleje za opasek kratičkých džínových šortek.
"Ahoj… jestli chceš benzín, tak musíš chvíli počkat, táta šel nakrmit psa… ale jestli chceš ubytovat v motelu, tak to klidně udělám já…" usmál se kluk a rukou neurčitě máchl ke staré benzínové pumpě, za níž byla cesta a na jejím konci stála stará budova s nápisem MOTEL. "Mimochodem, jsem Bill… tátovi to tu patří…" nadmul se klučina pyšně, jako by starý motel a polorozpadlá benzinová pumpa uprostřed kalifornské pouště byla bůhvíjaké bohatství. Muž se zasmál.

"Jsem Tom… jo… ubytování by se mi šiklo, jedu už dlouho, potřeboval bych se prospat… povedeš mě? Kde můžu zaparkovat?" nastoupil znovu do vozu a skrz otevřené okýnko se usmál na Billa. "Za motelem je parkoviště… pojeď…" usmál se Bill taky a kráčel vedle auta. Pomalu dojeli k motelu, muž zaparkoval na přilehlém parkovišti, které nebylo nic než obyčejná louka, a vystoupil. Bill chvatně vběhl do domu. "Táto, máme hosta!" zavolal na celý dům a odpověděl mu psí štěkot. "Tohle je náš pes, Fetch… Fetchi, k noze… vidíš, nikdy neposlouchá…" brebentil Bill a z domu vyšel muž v montérkách.


Výhled na Puerto Colon 2.

5. february 2012 at 14:00 | PeTiŠka

Pondělí

3:30... Budík...
"Drž hubu!" brouknul jsem nepříjemně. Rozsvítil jsem světlo a vypnul řinčící telefonní budík. Chvíli jsem pozoroval svoje plakáty na stěnách a stropě. Pak jsem se zaposlouchal. Venku pršelo a né zrovna málo. Líně jsem odhrnul deku, abych okusil chlad, který panuje okolo v pokoji a hlavně venku. Spávám s otevřeným oknem, když je teplo. Jenže teď moc teplo nebylo a to mě probralo. Slezl jsem, ihned zavřel okno a otevřel dveře. Postavil jsem vodu na kafe, mezitím, než se ohřála, jsem si vyčistil zuby. Všechno jako by trvalo roky. Zalít kafe, uklidit kartáček do kufru, notebook také a zapnout žehličku na vlasy. Upíjel jsem kafe, zapálil si cigaretu a ošetřoval pleť tonikem proti akné. Namalovat, vyžehlit vlasy. Obléct. Vše naposledy zkontrolovat a ve čtvrt na pět už jsem seděl v autě. Nekřesťanská doba tohle...

"Bill?? Bill!" někdo do mě hučel. Švára. Otevřel jsem jedno oko.
"Hmm?" já usnul v letadle? Aspoň mi to uteče.
"Do you want some coffee?" optal se mě a já s radostí přijal. Nesnáším tyhle dlouhý lety, zvlášť když nemůžu spát. Nalítal jsem toho tolik, že snad ani pilot letadla tolik nenalítal. Už mě to nudí.
"How long more?"