April 2010

david guetta - memories <3

24. april 2010 at 14:20 | P.

♥♥♥


chtěla bych...

16. april 2010 at 13:59 | P.
...vrátit se občas o pár let zpátky. Do dětství. Do toho pravého dětství. Začínám si uvědomovat, že ty "dětisnké" závislosti mi dělají čím dál větší problémy. Vážně jednám jako dítě i přesto že vím, jaké to ponese následky. Pokaždé se mi to pekelně vymstí a já si s toho nikdy nevzala poučení. Ale myslim, že už je na čase. Zahnat slzy a taky se tomu postavit čelem. Končim s tim! Bude to těžké, moje myšlenkové pochody jsou pěkně v pohybu a jsem zmatená. A to dost. Ale vim, že se nechci už zbytečně podrážet. Co z toho mám? Naprosto nic! Jen problémy! Kdosi mě s tím štve zároveň - i přesto, že za to nemůže. Teda vlastně jo! Bez tej osoby by se NIC takového nestalo. Ale přejdu to. Jsem docela pozitivní osoba. Zvládnu to. Možná ne hned, ale časem...
Jsme rozhodnuta při kterýkoliv nabídne zatnout zuby a odmítnou *povrchní škleb*

..if you are stupid in love

16. april 2010 at 13:49 | P.
...nebo když máte jen slabé chvilky.


muž bez obličeje

3. april 2010 at 15:00 | P.
...sama nechápu princip toho obrázku. Ale myslim, že bych si měla přát k narozeninám hodně fix, temper, štětců a podobně, jestli mě bude chytat taková malířská nálada. Třeba jako dnes, a já byla naprosto nevybavená. Fixy jsem musela slinit, aby vůbec udělaly čmouhu :D
A navíc, stála jsem asi někde opodál, když Bůh rozdával nadání pro kreslení. Já se radši drala na pozice tanečního talentu. Ale hold mě to občas také chytne...
Ale ten můž se tváří celkem mile, ne? :D

p.


...mužský mozek asi opravdu nepochopím

3. april 2010 at 12:57 | P.
...po včerejšku si říkám, jestli mám tohle za potřebí? Někomu to lichotit může, ale já v tom vidim osobní ponížení. Až budu rozdávat inzeráty s velkým nápisem "JSEM NA PRODEJ", pak se nad tím možná budu culit a usmívat se. Jenže taková moje osobnost neni, a má dobrá duše za chvíli asi vyřkne svojí nespokojenost! Dobře, jednou bych to prominula. Podruhé jen skřípala zuby, ale když se mi tohle nabídne jako včera po druhé, lápám po dechu. I přesto, že slušně odmítnu. Byla bych hrozně laciná, kdybych se v deset hodin sebrala a běžela k tomu jednomu. Spíše druhému. Tohle mi nic neříká. Nejsem takový ten typ, kdy mi dělá nějak extra dobře, že by se někdo chtěl se mnou potěšit v posteli, aniž by to něco více znamenalo. Ne, to rozhodně ne!
A proto, jestli mi na ICQ ještě někdy zabliká podobná pozvánka, že "kdosi" má volný byt, a stál by o mou přítomnost, budu nevrlá. Hodně nevrlá!...
připadat si jako Saša by nebylo správné.
...